Státní závěrečné zkoušky
Požadavky k bakalářské státní závěrečné zkoušce (Muzikologie)
Požadavky k bakalářské zkoušce Muzikologie - pro studenty, kteří zahájili prezenční studium muzikologie v září 2014 - září 2018
Požadavky k bakalářské zkoušce Muzikologie - pro studenty, kteří zahájili kombinované studium muzikologie v září 2014 - září 2019 (a případně pro studenty, kteří zahájili prezenční studium muzikologie dříve než v září 2014).
Požadavky k bakalářské zkoušce Muzikologie - pro studenty, kteří zahájili studium ak. roku 2019/2020 (prezenční studium) a ak. roku 2020/2021 (kombinované studium) níže:
1. Obecná charakteristika
Třetí ročník bakalářského studia je ukončen státní závěrečnou zkouškou (BSZZk). Podmínkou přístupu k BSZZk je splnění kreditního limitu pro tříleté bakalářské studium v samostatném studijním programu (tj. 180 kreditů).
Povinnou součástí BSZZk je obhajoba diplomové práce v rozsahu min. 40 normostran (přílohy, české a dvojí cizojazyčné résumé navíc). Touto prací má kandidát prokázat schopnost samostatného řešení zadaného vědeckého úkolu.
Obhajoba bakalářské práce je veřejná. Datum jejího konání je vyhlášeno v termínu daném harmonogramem FF UP, resp. Katedry muzikologie pro příslušný akademický rok a přesný rozpis obhajob je uveřejněn na domovských stránkách katedry. Obhajoba jednotlivé diplomové práce trvá zpravidla 20–30 minut. Obhajoba závěrečné práce se koná před minimálně tříčlennou komisí, kterou stanoví vedoucí katedry. K obhajobě závěrečné práce je předsedou komise přizván vedoucí práce i oponent (nejsou-li členy komise). Při obhajobě se diplomant vyjadřuje k posudkům, k otázkám oponenta, vedoucího práce, členů komise a dalších přítomných. Průběh obhajoby řídí předseda komise. Závěrečná práce a její ústní obhajoba se klasifikuje jednou společnou známkou. O klasifikaci mají právo hlasovat pouze členové komise (včetně vedoucího práce a oponenta, nejsou-li členy komise). Klasifikační stupně jsou stejné jako u ostatních částí BSZZK. Výsledek obhajoby sdělí studentovi předseda komise veřejně v den obhajoby. Jestliže byla závěrečná práce a její obhajoba souhrnně klasifikována stupněm F, komise pro BSZZK rozhodne, zda se práce vrátí k přepracování nebo zda je student povinen zvolit téma jiné.
Bakalářská státní závěrečná zkouška se skládá ze tří odděleně klasifikovaných součástí před komisí, kterou jmenuje a odvolává děkan FF UP. Komise se skládá z předsedy a dalších členů, je nejméně tříčlenná. Zveřejnění organizační podoby průběhu zajistí vedoucí příslušné katedry nejpozději šest týdnů před zahájením BSZZK. Student má 60 min. k písemné přípravě odpovědí, přičemž čas na přípravu se do délky zkoušky nezapočítává.
Dějiny hudby, Teorie hudby, Metodologie hudební vědy, základy estetiky a systematická muzikologie tvoří obsah bakalářské státní závěrečné zkoušky, jejímž cílem je prověřit získané vědomosti a dovednosti studenta hudební vědy bakalářského studijního programu. Ve studijních plánech maior a minor se ze státní zkoušky vyjímá zkušební otázka ze systematické muzikologie. Při státní závěrečné zkoušce má kandidát prokázat spolehlivou orientaci v muzikologii včetně hlubšího zvládnutí její historické, teoretické a metodologické problematiky. Ústní bakalářská zkouška probíhá formou rozpravy na základě vylosovaných otázek.
2. Disciplíny a oblasti
2.1. Dějiny hudby
Požadavky na studenta
Znalost dějin české a evropské hudby v celém rozsahu jejich vývoje. Schopnost charakterizovat jednotlivé vývojové etapy, prokázat znalost života a díla jejích hlavních představitelů včetně orientace ve stylových, druhových a žánrových oblastech hudby. Student si vylosuje dvě otázky ze seznamu okruhů, jednu z okruhu A a jednu z okruhu B (viz níže).
Tematické okruhy:
A.
Důkladná znalost tvůrčího odkazu velkých osobností v hudební historii.
Předpokládá se monografický přehled o jejich životě i díle a jejich přesahů v hudební kultuře různých stylových epoch: G. P. Palestrina, C. Monteverdi, J. S. Bach, G. F. Händel, A. Vivaldi, F. A. Míča, J. D. Zelenka, J. Haydn, W. A. Mozart, L. v. Beethoven, C. M. von Weber, G. Rossini, G. Verdi, R. Wagner, G. Meyerbeer, G. Bizet, Ch. Gounod, F. Schubert, R. Schumann, H. Berlioz, F. Liszt, J. Brahms, P. I. Čajkovskij, F. Chopin, B. Smetana, A. Dvořák, Z. Fibich, G. Mahler, R. Strauss, J. Suk, V. Novák, L. Janáček, B. Martinů, A. Hába, A. Schönberg, I. Stravinskij, B. Bartók, S. Prokofjev, D. Šostakovič, O. Messiaen, P. Hindemith, K. Stockhausen, P. Boulez, G. Ligeti, J. Cage, H. W. Henze, G. Gershwin, M. Davis, D. Ellington, F. Zappa
B.
1. Středověký jednohlasý zpěv
- vývoj křesťanského liturgického zpěvu od počátků až po současnost
- liturgické formy a žánry
- světské jednohlasé formy
2. Vývoj vícehlasé hudby do roku 1600
- počátky středověkého vícehlasu
- vývojové fáze od 12. do 16. století
- charakteristika základních žánrů a forem duchovní i světské hudby
- nejvýznamnější představitelé
3. Specifika vývoje hudby v českých zemích ve 12. – 16. století
- charakter hudební kultury a specifika prostředí
- rozvíjené žánry a formy
- nejvýznamnější představitelé
4. Charakteristika hudebního slohu baroka
- estetická východiska
- hlavní principy kompozice
- vývoj forem a žánrů, teritoriální a časové rozvrstvení
- barokní instrumentář
5. Italská opera v období c. 1600 – 1800
- počátky opery, estetické souvislosti
- recitativní a ariosní princip, typizace árií
- vývojové fáze opery seria a buffa
- nejvýznamnější představitelé (libretisté, skladatelé)
6. Operní žánry v národních jazycích do roku c. 1800
- tragédie en musique, vymezení proti italské opeře
- opéra comique
- francouzské baletní žánry
- Singspiel
- nejvýznamnější představitelé
7. Vokální formy c. 1600 – 1800
- komorní a duchovní kantáta
- liturgická hudba (mše, moteto)
- oratorium
- situace v protestantském prostředí
8. Instrumentální hudba c. 1600 – 1800
- sonáta a její typy
- concerto grosso a sólový koncert
- hudba pro klávesové nástroje
- nejvýznamnější představitelé
9. Hudební klasicismus
- společenské a estetické souvislosti
- charakteristika hudební struktury
- problematika tzv. „galantního“ a „citového“ slohu
- zrod a vývoj symfonie
- instrumentář
- vývojové fáze, nejvýznamnější centra a osobnosti
10. Vývoj hudby v českých zemích v 17. a 18. století
- podoba hudební kultury, společenské a institucionální souvislosti
- žánry
- skladatelé
- problematika tzv. české hudební emigrace
11. Hlavní tendence vývoje instrumentální hudby v 19. století
- vývoj symfonie
- vývoj symfonické básně (programní hudby)
12. Hlavní tendence vývoje vokální hudby v 19. století
- píseň v tvorbě vrcholných skladatelů i měšťanské a lidové kultuře
- žánry duchovní hudby
13. Hlavní tendence vývoje opery v Německu v 19. století
- Singspiel, Spieloper, romantická opera
- Musikdrama, Gesamtkunstwerk
- wagnerianismus
14. Hlavní tendence vývoje románské opery v 19. století
- opera v Itálii
- rossinisté, bel canto, verismus
- opera ve Francii
- opéra comique, grand opéra, drame lyrique
15. „Národní školy“ v 19. století
- vliv myšlenek novoromantismu (rozvíjení domácích tradic, programní náměty, národní jazyk)
- literární předlohy pro hudební díla (mytologie, ságy apod.)
- situace v Rusku, Mocná hrstka
- situace ve Skandinávii, Polsku, Maďarsku a Španělsku
16. Vývoj hudební kultury v českých zemích v 19. století
- instituce (Pražská konzervatoř, Stavovské divadlo, Prozatímní divadlo, Národní divadlo apod.)
- hlavní názorové proudy (národní obrození, zemské vlastenectví, panslavismus, rusofilství, Staročeši versus Mladočeši, wagnerianismus apod.)
- stylová a estetická problematika (komponování písní a oper na český text, deklamatorní sloh, boje o B. Smetanu a A. Dvořáka apod.)
17. Hudba přelomu století
- pojmové pole - pozdní romantismus, moderna, estetická východiska
- proces rozpadu tonality
- italský futurismus, ruská avantgarda, neofolklorismus
- osobnosti: G. Mahler, R. Strauss, M. Reger, J. Sibelius, H. Pfitzner, C. Debussy, F. Schreker, F. Busoni, A. Skrjabin, raná tvorba A. Schönberga, I. Stravinského, B. Bartóka
18. Expresionismus, atonalita, dodekafonie
- vymezení expresionismu v umění
- atonalita v hudbě 1. poloviny 20. století
II. vídeňská škola: osobnosti a dílo, charakteristika jednotlivých tvůrčích období skladatelů A. Schönberga, A. Berg, A. Weberna
- americká avantgarda 1. poloviny 20. století
19. Neoklasicismus
- tendence k návratům k předromantické hudbě na počátku 20. století
- neoklasicismus v Paříži: Pařížská šestka, Igor Stravinskij
- neoklasicismus v německé hudbě
- neoklasicismus v sovětské hudbě
20. Česká hudební moderna a avantgarda 1. poloviny 20. století
- J. Suk, V. Novák, O. Ostrčil
- specifické postavení L. Janáčka
- „boj o Dvořáka“
- B. Martinů, hudební skupina Mánesa, Přítomnost, aj.
21. Vývoj evropské hudby po roce 1945
- centra Nové hudby
- tvorba O. Messiaena
- pozdní tvorba „klasiků“ 20. století
- hudební serialismus, témbrová hudba, aleatorika
22. Nástup postmoderny
- J. Cage a otevřené umělecké dílo, „music in progress“, „indeterminacy“
- hudební minimalismus v USA
- stylový obrat v dílech K. Pendereckého, K. H. Stockhausena, A. Pärta, A. Schnittkeho aj.
- současná situace a východiska
23. Tradiční jazz
- základní historické vymezení
- styly (New Orleans jazz, Chicago jazz, swing atp.), osobnosti
24. Moderní jazz
- základní historické vymezení
- styly (bebop, hardbop, cool jazz, progresivní jazz, free jazz atp.), osobnosti
25. „Klasický“ rock
- historický přehled rocku v období padesátých až osmdesátých let 20. stol.
- styly (rock-and-roll, Mersey Sound, blues rock, folk rock, progresivní rock, experimentální rock, hard rock, punk rock atp.), klíčové osobnosti, skupiny, národní školy (USA, UK)
26. Klíčové fenomény černošské popové a populární hudby 2. pol. 20. století
- styly (rhythm-and-blues/R'n'B, soul, funk, disco, Motown Sound atp.)
- osobnosti (Chuck Berry, James Brown, Stevie Wonder atp.), skupiny (The Supremes a jiné)
Základní literatura
Brown, Howard Mayer. Hudba v renesancii. Bratislava: Hudobné centrum, 2012.
Bukofzer, Manfred. Hudba v období baroka. Bratislava: OPUS, 1986.
Covach, John: What's That Sound: An Introduction to Rock and Its History, New York; London: W. W. Norton & Company, 2006.
Černý Jaromír a kol. Historická antologie hudby v českých zemích do (cca 1530). Praha: KLP 2005.
Dahlhaus, Carl. Die Musik des 19. Jahrhunderts. Laaber: Laaber Verlag, 1989 (anglický překlad Nineteenth –Century Music, Berkeley-Los Angeles1989).
Danuser, Hermann. Die Musik des 20. Jahrhunderts. Neues Handbuch der Musikwissenschaft, Bd. 7. Laaber: Laaber-Verlag, 1996
Dykast, Roman. Hudba věku melancholie. Praha: Togga 1998.
Einstein, Alfred. Hudba v období romantizmu. Bratislava: OPUS, 1989.
Gidley, Marc C: Jazz Styles: History and Analysis, New Jersey: Prentice Hall, 2003.
Hoppin, Richard H. Hudba stredoveku. Bratislava: Hudobné centrum, 2007.
Hrčková, Naďa. Dějiny hudby I. Středověk. Praha: Ikar 2005.
Hrčková, Naďa. Dějiny hudby II. Renesance. Praha: Ikar 2005.
Hrčková, Naďa. Dějiny hudby V. Hudba 19. století. Praha: Ikar, 2011.
Hrčková, Naďa. Dějiny hudby VI. Hudba 20. století (1). Praha: Ikar, 2006.
Hrčková, Naďa. Dějiny hudby VII. Hudba 20. století (2). Praha: Ikar, 2007.
Kačic, Ladislav. Dějiny hudby III. Baroko. Bratislava: Ikar, 2009.
Kolektiv autorů. Dějiny české hudební kultury 1890-1945. 2 sv., Praha: Academia, 1971, 1982.
Kolektiv autorů. Dílo a život Bedřicha Smetany. 5 sv., Praha: Supraphon, 1978-1989.
Kolektiv autorů. Hudba v českých dějinách. Praha: Supraphon 1983, 1988.
Kouba, Jan. ABC hudebních slohů. Praha: Supraphon, 1988.
Matzner, Antonín – Poledňák, Ivan – Wasserberger, Igor. Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby I-II/1, 2, 3. Praha: Supraphon, 1983, 1986, 1987, 1990.
Michels, Ulrich. Encyklopedický atlas hudby. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000.
Morgan, Robert P. Twentieth Century Music. A History of Musical Style in Modern Europe and America. New York-London: W. W. Norton, 1992.
Navrátil, Miloš. Nástin vývoje evropské hudby 20. století. Ostrava: Montanex, 1993.
Poledňák, Ivan. Úvod do problematiky hudby jazzového okruhu. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001.
Rosen, Charles: Klasicizmus. Haydn, Mozart, Beethoven. Bratislava: Hudobné centrum, 2005.
Šišková, Ingeborg. Dějiny hudby IV. Klasicismus. Praha: Ikar, 2012.
Trojan, Jan. Dějiny opery. Praha: Paseka 2001.
Tyrrel, John. Česká opera. Brno: Opus Musicum. 1992.
Vysloužil, Jiří. Hudobníci 20. storočia. Bratislava: Opus, 1981.
Doporučená literatura
Adorno, Theodor Wiesengrund. Philosophie der neuen Musik, Frankfurt/Main: Europäische Verlagsanstalt, 1958.
Bachtík, Josef. 19. století v hudbě. Praha: Supraphon, 1970.
Bek, Josef. Avantgarda. Ke genezi socialistického realismu v hudbě. Praha: Panton, 1984.
Bek, Josef. Hudební neoklasicismus. Praha: Academia, 1982.
Bek, Josef. Světová hudba 20. století. Praha: Supraphon, 1968.
Crocker, Richard L. A History of Musical Style. New York: McGraw-Hil, 1968.
Černý, Miroslav K. Nástin vývoje symfonie od počátku do poloviny 20. století. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002.
Černý, Miroslav K. Hudba antických kultur. Olomouc, 2006.
Dahlhaus, Carl. Zwischen Romantik und Moderne. München: Katzbichler, 1974.
Dibelius, U.: Moderne Musik I 1945-65. München 1991.
Dibelius, U.: Moderne Musik II 1965-85. München 1994.
Finscher, Ludwig. Die Musik des 15. und 16. Jahrhundert. Laaber: Laaber 1989.
Helfert, Vladimír. Česká moderní hudba. Studie o české hudební tvořivosti. Olomouc: Index, 1936 (reed.: Vladimír Helfert, Vybrané studie I. Praha: Supraphon, 1970).
Helfert, Vladimír. Periodizace dějin hudby, in: Musikologie 1, 1938; (reed.: Vladimír Helfert. Vybrané studie I. Praha: Supraphon, 1970).
Helfert, Vladimír. Tvůrčí rozvoj Bedřicha Smetan. Praha 1924 (reed. Praha: SNKLHU, 1953).
Hesla ze základních muzikologických slovníků a encyklopedií (Slovník české hudební kultury, Grove, MGG)
Hoppin, Richard H. Antológia stredovekej hudby. Bratislava: Hudobné centrum 2010.
Hradecký, E. Paul Hindemith: svár teorie s praxí. Praha: Supraphon, 1974.
Jiránek, Jaroslav. Eseje o romantismu. Praha: Panton, 1987.
Kohoutek, Ctirad. Hudební styly z hlediska skladatele. Praha: Panton, 1976.
Kopecký, Jiří. Přehled dějin hudby 19. století. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007
Krák, Egon. Viachlas v hudbe Európy. Teoretické, kompozičné a historické súvislosti viachlasnej hudby. Bratislava: Hudobné centrum 2008.
Křupková, Lenka. Dějiny hudby 20. století 1. Olomouc: Univerzita Palackého, 2013.
Monografie a korespondence skladatelů.
Schnierer, Miloslav. Svět orchestru 20. století, Praha: Academia, 1995, 1998, 1999.
Schönberg, Arnold. Styl a idea. Praha: Arbor Vitae, 2004.
Smolka, Jaroslav a kolektiv: Dějiny hudby, Brno – Praha: Togga, 2001.
Štědroň, Miloš. Leoš Janáček a hudba 20. století. Paralely, sondy, dokumenty, Brno: Nadace Universitas Masarykiana, 1998.
Vičarová, Eva. Úvod do studia dějin starší hudby. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc 2013
2.2 Teorie hudby
Požadavky na studenta
Požaduje se bezpečná znalost základních teoretických disciplín, tj. harmonie, kontrapunktu, hudebních forem, základů instrumentace a četby partitur, a schopnost jejich aplikace při analýze konkrétních hudebních útvarů. Zkouška má podobu verbální analýzy vylosované skladby či skladebné části, v níž má student prokázat schopnost orientace ve struktuře (povšechně v makrostruktuře a detailněji v mikrostruktuře) analyzovaných děl či úseků a charakteristiky jejich „hudební řeči“ resp. stylu. Na analýzu navazuje rozprava o historické a pojmoslovné problematice hudební teorie. Losované skladby jsou uvedeny v následujícím přehledu. Jejich výběr může být každoročně (nejpozději měsíc před konáním zkoušky) upřesňován.
Seznam skladeb k analýze pro státní bakalářskou zkoušku
1. J. S. Bach – Preludium a fuga č. 14 fis moll (Das Wohltemperierte Klavier, II. díl)
2. J. Haydn – Smyčcový kvartet op. 33 č. 1 h moll, Hob.III:37 (1. věta)
3. J. Haydn – Klavírní trio C dur Hob. XV:27
4. W. A. Mozart – Klavírní koncert A dur, K. 488 (1. věta)
5. W. A. Mozart – Sonáta pro klavír č. 13 B dur K. 333 (4. věta)
6. W. A. Mozart – Symfonie č. 41 C dur „Jupiterská“ (4. věta)
7. L. van Beethoven – Symfonie č. 3 Es dur op. 55 „Eroica“ (1. věta)
8. L. van Beethoven – Sonáta pro klavír C dur op. 53 „Valdštejnská“ (1. věta)
9. L. van Beethoven – Sonáta pro klavír d moll op. 10, č. 3 (2. věta),
10. A. Rejcha – Fuga č. 22
11. F. Chopin – Nocturno Es dur op. 9, č. 2
12. F. Schubert – Gretchen am Spinnrade op. 2, D. 118
13. J. Brahms – Klavírní trio H dur op. 8 (1. věta, 1. a 2. verze)
14. B. Smetana – Trio g moll op. 15 (1. věta)
15. A. Dvořák – Smyčcový kvartet As dur, op. 105 (1. věta)
16. A. Dvořák – Symfonie č. 9 e moll op. 95 „Z Nového světa“ (1. věta)
17. L. Janáček – Sonáta es moll pro klavír 1. X. 1905 (Z ulice)
18. C. Debussy – L'isle joyeuse, L. 106
19. V. Novák – Trio d moll op. 27 „quasi una ballata“
20. M. Ravel – Náhrobek Couperinův, část Menuet (orchestrální verze)
21. Ch. Ives – Unanswered question
22. M. P. Musorgskij – Obrázky z výstavy
Základní literatura
Černý, Miroslav K. Nástin vývoje symfonie od počátku do poloviny 20. století. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002.
Hons, Miloš. Hudební analýza a hudební myšlení. Praha: Togga 2010.
Hradecký, Emil. Úvod do studia tonální harmonie. Praha: SNKLHU, 1960.
Hůla, Zdeněk. Nauka o harmonii. Praha: SNKLHU, 1960.
Janeček, Karel. Harmonie rozborem. Praha: Supraphon, 1982.
Janeček, Karel. Hudební formy. Praha: SNKLHU, 1955.
Janeček, Karel. Melodika. Praha: SNKLHU, 1956.
Janeček, Karel. Tektonika. Nauka o stavbě skladeb. Praha: Supraphon, 1968.
Janeček, Karel. Základy moderní harmonie. Praha: Nakladatelství ČSAV, 1965.
Jirák, K. B. Nauka o hudebních formách. Praha: Panton, 19856.
Kohoutek, Ctirad. Hudební styly z hlediska skladatele. Praha: Panton, 1976.
Kolektiv autorů. Dílo a život Bedřicha Smetany. 5 sv., Praha: Supraphon, 1978-1989.
Palisca, Claude (ed.). Norton Anthology of Western Music. Vol. I, II. New York-London: W. W. Norton. 1996.
Schnierer, Miloslav. Svět orchestru 20. století, Praha: Academia, 1995, 1998, 1999.
Šín, Otakar. Nauka o kontrapunktu, imitaci a fuze. Praha: Fr. A. Urbánek a synové, 1945.
Volek, Jaroslav. Struktura a osobnosti hudby. Praha: Panton, 1988.
Doporučená literatura
Blüml, Jan. Hudební formy. Olomouc: Univerzita Palackého, 2013.
Cook, Nicolas. A Guide to Musical Analysis. Oxford: Oxford University Press, 1994.
de la Motte, Diether. Harmonielehre. Kassel: Bärenreither 1976. (ang. překlad: The Study of Harmony: An Historical Perspective. Wm. C. Brown, 1991.)
de la Motte, Dietrich. Musik Formen. Augsburg: Wißner. 1999
de la Motte, Dietrich. Musikalische Analyse. Kassel: Bärenreiter, 1990
Hons, Miloš. Hudba zvaná symfonie. Praha: TOGGA, 2005.
Kohoutek, Ctirad. Hudební kompozice. Praha: Supraphon, 1989.
Kühn, Clemens. Analyse lernen. Kassel: Bärenreiter,1999.
Kühn, Clemens. Formenlehre der Musik. Kassel: Bärenreiter,1999
Owen, Harold. Modal and tonal counterpoint. From Josquin to Stravinsky. Schirmer, 1992.
Poš, Vladimír. Nauka o hudebních formách. Praha: SHV, 1961.
Příslušná hesla v hlavních muzikologických encyklopediích
Suchoň, Eugen. Teória kontrapunktu. Bratislava: SAV, 1963.
Štědroň, Miloš. Základy mikrotektoniky. Brno: MU, 1991.
Štědroň, Miloš. Základy polymelodiky. Brno: MU, 1992.
Tichý, Vladimír. Harmonicky myslet a slyšet. Praha: Nakladatelství AMU, 2011
2.3 Metodologie hudební vědy, základy estetiky a systematická muzikologie
Požadavky na studenta
Ad metodologie hudební vědy a základy estetiky: Student si vylosuje jednu otázku ze seznamu (viz níže). Požaduje se bezpečná znalost předmětu a metod vědního oboru, jeho dějin a hlavních osobností včetně vlastního „terénu“ muzikologické práce, dále orientace v hlavních tématech a vývoji estetiky a obecné teorie umění. Ad systematická hudební věda: Pro druhou část zkoušky si student zvolí jednu z aktuálně nabízených disciplín systematické hudební vědy (např. hudební sociologie, hudební psychologie, organologie, etnomuzikologie aj.), ze které si vylosuje jednu otázku. Nabídka disciplín reflektuje pedagogické a výzkumné zaměření Katedry muzikologie FF UP. Rozhodnutí o výběru systematické disciplíny student oznámí před konáním státnic v termínu stanoveném katedrou.
A. Metodologie hudební vědy a základy estetiky
1. Cíle, předmět, metody a vývoj muzikologie jako moderní vědy
- výklad pojmů hudba resp. musica, definice hudby, kategorie „stylu“ v hudbě a v hudební historiografii
- přehled a charakteristika přístupů k systematice oboru
- hudební historiografie – heuristika
- fáze vývoje myšlení o hudbě, osobnosti, témata od starověku do konce 18. století
- základní inovační proudy vytvářející paradigma muzikologie, zakladatelské osobnosti, muzikologické školy, institucionální základna
2. Zrod a vývoj české hudební vědy
- zakladatelské osobnosti a jejich koncepce
- česká hudební věda ve 20. a 21. století
- muzikologická pracoviště v ČR
3. Hlavní vývojové rysy, směry a osobnosti muzikologie ve 20. a 21. století
- podněty společenských věd, obecné estetiky a filozofie muzikologii 20. a 21. století
- moderní koncepce hudební historie
- výzkum hudební recepce
- teorie populární hudby
- americká „new musicology“, gender studies v hudbě, anglosaská „music theory“
4. Přehled a charakteristika hlavních muzikologických projektů
- bibliografické a dokumentační projekty
- hlavní syntetické historiografické práce české i zahraniční
- nejvýznamnější ediční projekty
- stěžejní hudebně lexikografické práce
5. Pojem „nonartificiální hudba“
- vztah artificiální a nonartificiální hudby
- subsféry nonartificiální hudby (folklor, tradiční populární hudba, moderní populární hudba/hudba jazzového okruhu), jejich charakteristika, vzájemné vazby apod.
- kritika pojmu nonartificiální hudba (konfrontace se zahraniční diskuzí o terminologii v populární hudbě)
6. Vývoj bádání o jazzu a populární hudbě v našem prostředí
- osobnosti (L. Dorůžka, I. Poledňák, J. Kotek a další)
- literatura, prameny, teorie, témata, instituce atp.
7. Úvod do estetiky
- předmět estetiky a obecné teorie umění, estetická recepce
- estetika postmoderny, aktuální trendy oboru
- sémiotika
- počátky estetiky a teorie umění u Platóna a Aristotela, změna přístupu v období helénismu
8. Dějiny estetiky
- renesanční teorie umění, charakteristika estetiky 17. století a první poloviny 18. století
- kodifikace estetiky u Baumgartena, systematické rozvinutí u Kanta
- stěžejní proudy estetiky 19. století a první poloviny 20. století
- česká estetika 19. a 20. století
Základní literatura
Lébl, V. – Poledňák, I. (eds.) Hudební věda I-III. Praha: SPN, 1988.
Poledňák, I. – Fukač, J. Úvod do studia hudební vědy. 3. vydání, Olomouc: Univerzita Palackého, 2005.
Fukač, J. – Poledňák, I. Hudba a její pojmoslovný systém. Praha: Academia, 1981.
Elschek, O. Hudobná veda súčasnosti. Bratislava: Veda, 1984.
Fukač, J. O studiu hudební vědy. Praha: SPN, 1964.
Fukač, J. – Vysloužil, J. (eds.). Slovník české hudební kultury. Praha: Supraphon, 1997. (Hesla: Muzikologie, Edice, Katalog)
Jůzl, Miloš - Prokop, Dušan. Úvod do estetiky. Praha, 1989.
Kotek, Josef. O české populární hudbě a jejích posluchačích. Praha: Panton, 1990.
Matzner, A. – Poledňák, I. – Wasserberger, I. Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby, věcná část. Praha: Supraphon, 1983.
Zuska, Vlastimil. Estetika. Úvod do současnosti tradiční disciplíny. Praha: Triton, 2001
Doporučená literatura
Dahlhaus, C., ed. Einführung in die systematische Musikwissenschaft. Köln: Hans Gerig, 1971, 1988.
de la Motte-Haber, Helga – Neuhoff, Hans (ed.). Musiksoziologie. Laber: Laber-Verlag, 2007.
Gilbertová, G. Everet – Kuhn, Helmut. Dějiny estetiky. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1965.
Henckmann, Wolfhart - Lotter, Konrad. Estetický slovník. Praha: Svoboda, 1995.
Karbusický, V. Systematische Musikwissenschaft. Eine Einführung in Grundbegriffe, Methoden und Arbeitstechniken. München: W. Fink, 1979.
Kerman, J. Musicology. London: Fontana, 1985.
Kivy, Peter, ed. The Blackwell guide to aesthetics. Malden, MA: Blackwell Pub., 2004.
Levinson, Jerrold, ed. The Oxford handbook of aesthetics. Oxford: Oxford University Press, 2005.
Lissa, Z. Wstep do muzikologii. Warszawa: PWM, 1974.
Ptáčková, Brigita - Stibral, Karel. Estetika na dlani. Olomouc: Rubico, 2002.
Racek, J. Úvod do studia hudební vědy. Praha: Hudební matice Umělecké besedy, 1949
Schwindt-Gross, N. Musikwissenschaftliches Arbeiten. Kassel: Bärenreiter, 1992.
Stratilková, Martina. Estetika a obecná teorie umění I: Teorie. Olomouc: VUP, 2013.
Stratilková, Martina. Estetika a obecná teorie umění II: Dějiny. Olomouc: VUP, 2013.
Tatarkiewicz, Wladyslaw. Dejiny estetiky I. Bratislava: Tatran, 1985.
Volek, Jaroslav. Kapitoly z dějin estetiky. Praha: Panton, 1985.
B. Systematická muzikologie
Hudební sociologie
Tematické okruhy:
1. Vznik a vývoj hudební sociologie, vymezení problémových okruhů a metodologické problémy.
2. Klasikové hudební sociologie (M. Weber, T. W. Adorno, J. H. Mueller, Alphons Silbermann, K. Blaukopf, Christian Kaden).
3. Sociologická analýza hudebního díla.
4. Kritéria empirického hudebně sociologického výzkumu.
5. Česká hudební sociologie. Přehled českých hudebně sociologických výzkumů.
6. Genderová problematika v hudební sociologii
7. Masová hudební kultura.
Základní literatura
Adorno, Theodor, W. O fetišovém charakteru v hudbě a regresi slyšení, in: Divadlo 1964, č. 1. s. 16–22, č. 2, s. 12–18.
„Hudební sociologie“, In: Hudební věda I-III, red. V. Lébl, I. Poledňák (1988), Prah: SPN.
Bek, Mikuláš. Vybrané kapitoly hudební sociologie. Olomouc: Univerzita Palackého, 1993.
Karbusický, Vladimír - Kasan, Jaroslav. Výzkum současné hudebnosti. Díl 1. Výzkum z roku 1962. Díl 2. Výzkum z roku 1965/66. Praha: Svoboda, 1969.
Karbusický, Vladimír: Teoretické předpoklady empiricko-sociologického výzkumu hudby. In: Hudební věda, 1965, č. 3, s. 372-418.
Kolektiv autorů. Hudba v českých dějinách. Praha: Supraphon, 1988.
Křupková, Lenka. Kapitoly z hudební sociologie. Olomouc: Univerzita Palackého, 2013.
Weber, Max. „Objektivita“ sociálněvědního a sociálněpolitického poznání. In: WEBER, M., Metodologie, sociologie a politika, Praha: OIKOYMENH, s. 7-63, 1998.
Weber, Max. Smysl „hodnotové neutrality“ v sociologických a ekonomických vědách. Tamtéž, s. 64-108.
Doporučená literatura
Adorno, Theodor. W. Schéma masové kultury. Praha: Oikoymenh, 2009.
Bek, Mikuláš. Konzervatoř Evropy? K sociologii české hudebnosti. Praha: KLP, 2003.
Blaukopf, Kurt. Musik im Wandel der Gesellschaft, Darmstadt: WBG, 1996.
de la Motte-Haber, Helga - Neuhoff, Hans, red. Musiksoziologie. Laber: Laber-Verlag, 2007.
Dismann, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum, 1998..
Kaden, Christian. Des Lebens wilder Kreis. Musik im Zivilisationsprozeß, Kassel: Bärenreiter, 1993.
Kaden, Christian. Musiksoziologie. Berlin: Neue Musik, 1984.
Kaden, Christian: heslo „Musiksoziologie“, MGG (2. vydání, Sachteil sv. 6, s. 1618-1670)
McClary, Susan. Feminine Endings: Music, Gender, and Sexuality. Minneapolis: University of Minnesota Press 1991, 2002.
Martin, Peter J. (1997) Sounds and Society: Themes in the Sociology of Music, Manchester: Manchester University Press.
Hudební psychologie
Tematické okruhy:
1. Předmět a metody hudební psychologie
2. Psychologické faktory hudebních preferencí
3. Hudba a emoce
4. Hudba a zdraví, muzikoterapie
5. Dějiny hudební psychologie
6. Hudba a prostředí obchodu, reklama
7. Hudební psychologie a akustika, fyziologie, neurofyziologie
Základní literatura
Diana Deutsch, et al. Psychology of music. In: Grove Music Online. Oxford Music Online. Oxford University Press, accessed March 9, 2014, www.oxfordmusiconline.com/subscriber/article/grove/music/42574.
Franěk, Marek. Hudební psychologie. Praha: Karolinum, 2005.
Hallam, Susan – Cross, Ian – Thaut, Michael. Oxford Handbook of Music Psychology. Oxford: OUP, 2016.
Kantor, Jiří a kol. Základy muzikoterapie. Praha: Grada, 2009.
Poledňák, Ivan. Stručný slovník hudební psychologie. Praha: Editio Supraphon, 1984.
Sacks, Oliver. Musicophilia. Praha: Dybbuk, 2009.
Hesla ze základních muzikologických slovníků a encyklopedií (Slovník české hudební kultury, Grove, MGG)
Doporučená literatura
Deliège, Irene – Sloboda, John A., eds. Perception and Cognition of Music. Hove: Psychology Press, 1997.
Drábek, Václav. Stručný průvodce hudební psychologií. Praha: Pedagogická fakulta UK 2004.
Hass-Cohen, Noah a Carr, Richard, eds. Art Therapy and Clinical Neuroscience. London: Jessica Kingsley Publishers, 2008.
Holas, Milan. Psychologie hudby v profesionální hudební výchově. Praha: Nakladatelství Akademie múzických umění, 20132.
Juslin, Patrik N., Sloboda, John. Handbook of Music and Emotion. Oxford: OUP, 2011.
Krumhansl, Carol. Cognitive Foundations of Musical Pitch. Oxford: OUP, 1990.
Luska, Jiří. Vývoj sluchu pro harmonii v ontogenezi. Olomouc: Univerzita Palackého, 2006.
Motte-Haber, Helga de la, Rötter, Günther, eds. Musikpsychologie. Laaber: Laaber, 2005.
North, Adrian – Hargreaves, David J. The Social and Applied Psychology of Music. Oxford: OUP, 2009.
Peretz, Isabelle – Zatorre, Robert J. The Cognitive Neuroscience of Music. Oxford: OUP, 2003.
Poledňák, Ivan. Šestnáct kapitolek z hudební psychologie. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005 (také v podobě elektronické studijní podpory, zavěšené v systému courseware na Portálu UP)
Poledňák, Ivan. Hudební psychologie. In: Lébl, Vladimír, Poledňák, Ivan, eds. Hudební věda II. Praha: SPN, 1988.
Sedlák, František. Základy hudební psychologie. Praha: SPN, 1990.
Válková, Libuše – Vyskočilová, Eva. Hlas individuality. Psychosomatické pojetí hlasové výchovy. Praha: DAMU, 2007.
Organologie
Tematické okruhy:
1. Akustika: zvuk, tóny a hluky, alikvoty (harmonické a neharmonické), harmonická a přirozená řada, měření intervalů a tónové systémy, temperace
2. Původ hudby a hudebních nástrojů (hlas, modulace hlasu, mirlitony, idiofony, aerofony, chordofony, membranofony)
3. Systematika a organologický popis: vývoj klasifikačního myšlení, typy systematik, Hornbostel-Sachsova systematika, základní organologický popis (na základě H-S systematiky a systematiky G. Dournon)
4. Idiofony: základní členění, původ a vývoj, příklady, akustika
5. Membranofony: základní členění, původ a vývoj, příklady, akustika
6. Chordofony: základní členění, původ a vývoj, příklady, akustika
7. Aerofony: základní členění, původ a vývoj, příklady, akustika
Základní literatura
MONTAGU J. Origins and development of musical instruments. Lanham, Toronto, Plymouth: The Scarecrow Press, Inc., 2007
DOURNON, G. Guide for the collection of traditional musical instruments. Paris: The Unesco Press, 1981; pdf version on line:
http://unesdoc.unesco.org/images/0012/001201/120111Eb.pdf
KELLER, J.; KOPECKÁ, M. (překl.) Hornbostelova a Sachsova systematika hudebních nástrojů. Hudební nástroje. 1977, r. 14, č. 1-4
KURFÜRST, P. Hudební nástroje. Praha: Togga, 2002
Doporučená literatura:
BAINES, A. Woodwind instruments and their history. London: Faber, 1957
BAINES, A.; WACHSMANN, K.P. (překl.) Classification of Musical Instruments : translated from the original German by Anthony Baines and Klaus P. Wachsmann.Galpin Society Journal, 1961, 14, pgs. 3-29
BAINES, A. (ed.) Musical instruments through the ages. London: Penguin Books, 1961
BAINES, A. The Oxford companion to musical instruments. Oxford, New York: Oxford University Press, 1992
DE VALE, S.C. (ed.) Issues in organology. (Selected reports in ethnomusicology 8)Los Angeles: University of California – Department of Ethnomusicology, 1990
DOURNON, G. Organology. In MYERS, H. (ed.) Ethnomusicology : an Introduction. New York,London: The Macmillan Press, 1992
ELSCHEK, O. Organológia : jej disciplinárna geneza a dnešné úlohy. Hudební nástroje, 1978, r. 15, č. 1-5
HORNBOSTEL, E. von; SACHS, C. Systematik der Musikinstrumente : Ein Versuch. Zeitschrift für Ethnologie, j. 1914, n. 46, stn. 553-590
KARTOMI, M. On concepts and classifications of musical instruments. Chicago, London: The University of Chicago Press, 1990
KARTOMI, M. The Classification of Musical Instruments : Changing trends in Research from the Late Nineteenth Century, with special Reference to the 1990s.Ethnomusicology, 2001, Vol. 45, No. 2, pgs. 283 - 314
SADIE, S. (ed.) The New Grove Dictionary of Musical Instruments. London: Macmillan Press Limited, 1984
MARCUSE, S. Musical Instruments : A Comprehensive Dictionary. New York: Doubleday and Company, Inc., 1964
SACHS, C. The History of Musical Instruments. New York, Mineola: Dover Publications, Inc., 2006
SYROVÝ, V. Hudební akustika. Praha: Akademie múzických umění v Praze, 2003
WADE, B. S. Thinking Musically. New York: Oxford University Press, 2004
JORGENSEN, O. Tuning: Containing the Perfection of Eighteenth-Century Temperament, the Lost Art of Nineteenth-Century Temperament, and the Science of Equal Temperament. Michigan State University Press, 1991
Etnomuzikologie
Tematické okruhy:
1. Studium hudby z etnomuzikologické perspektivy: co vše je hudba a jak ji zkoumat? (od vergleichende Musikwissenschaft k etnomuzikologii.)
2. Přenos hudby – aurální/orální/psaný přenos; fonograf, A. J. Ellis, transkripce; enkulturace/akulturace/transkulturace/difuze; archivace, revival, aplikovaná etnomuzikologie
3. Hudba jako organizovaný zvuk I: rytmus a čas v etnické hudbě (organizace času: pravidelnost, časové jednotky, tempo; beat, pulz, kolotomie, tál, pattern, složené metrum ad.; příklady k jednotlivým fenoménům)
4. Hudba jako organizovaný zvuk II: tónová struktura (pohled horizontální: stupnice, mody, ekvidistanční stupnice, pentatonika, rága, maqam; pohled vertikální: intervaly, klastr, akordy, sóničnost; pohled horizontálně-vertikální: textury; příklady k jednotlivým fenoménům)
5. Etnografie hudby: fieldwork, zúčastněné pozorování, bimusicality, emic/etic perspektiva, A. P. Merriam a problematika homologií, individuální hudebníci
6. Tradiční hudba Evropy – popis vybraných fenoménů dle vlastního výběru: J. G. Herder, W. J. Thoms, W. Wiora; charakteristické rysy; hudební nástroje a soubory; písňové sbírky; trad. hudba a ideologie atd.
7. Hudební kultury mimoevropských oblastí – popis vybraných fenoménů dle vlastního výběru (charakteristické rysy, hudební nástroje a soubory, teoretické spisy, etm. publikace atd.)
Základní literatura:
RICE, T. Ethnomusicology – A Very Short Introduction. (Oxford University Press, 2013)
RICE, T. (ed.) The Garland Encyclopedia of Wolrd Music. Volume 8: Europe. (The Garland Publishing, 2000)
JURKOVÁ, Z. (a kol.) Kapitoly z mimoevropské hudby. 2. vyd. (Univerzita Palackého v Olomouci – Filozofická fakulta, 2001)
LING, J. A History of European Folk Music. (University of Rochester Press, 1997)
MATOUŠEK, V. Rytmus a čas v etnické hudbě. (Togga, 2003)
WADE, B. S. Thinking Musically. (Oxford University Press, 2012)
Doporučená literatura:
BARZ, T.; COOLEY, T. J. (eds.) Shadows In The Field. (Oxford University Press, 2008)
BLACKING, J. How Musical Is Man. (University of Washington Press, 1974)
BOHLMAN, P. The Study of Folk Music In The Modern World. (Indiana University Press, 1988)
KOL. AUTORǕ The Garland Encyclopedia of World Music (Routledge, 1997-2001)
McCOLLUM, J.; HEBERT, D. J. Theory and Method in Historical Ethnomusicology. (Lexington Books, 2014)
MERRIAM, A. P. The Anthropology of Music. (Northwestern University Press, 1964)
MURPHY, R. F. Úvod do kutlurní a sociální antropologie. (Slon, 2001)
MYERS, H. (ed.) Ethnomusicology: an Introduction. (The Macmillan Press, 1992)
NETTL, B. (et. al.) Excursions in World Music. (Prentice Hall, 2001)
NETTL, B. The Study of Ethnomusicology: Thirty-Three Discussions (University of Illinois Press, 2015)
PLOCEK, J. Hudba středovýchodní Evropy. (Torst, 2003)
POST C., J. Ethnomusicology: A Contemporary Reader (Routledge, 2006)
RICE, T. (ed.) The Garland Encyclopedia of Wolrd Music. Volume 8: Europe. (The Garland Publishing, 2000)
SEEGER, A. Why Suyá Sing: A Musical Anthropology of an Amazonian People. (University of Illinois Press, 2004)
SLOBIN, M. Musical Subcultures: Micromusics of the West. (Wesleyan University Press, 2000)
THOMPSON FORD, W. Music in the Social and Behavioral Sciences (Macquarie University, 2014)
TURINO, T. Music as Social Life: the politics of participation. (The Chicago University Press,
2008)
Požadavky vstupují v platnost 31. 10. 2021
Vedoucí katedry muzikologie FF UP: doc. PhDr. Lenka Křupková, Ph.D.
Požadavky k magisterské státní závěrečné zkoušce (Muzikologie)
1. Obecná charakteristika
Druhý ročník navazujícího magisterského je ukončen státní závěrečnou zkouškou (SZZk). Podmínkou přístupu k SZZk je splnění kreditního limitu pro dvouleté navazující magisterské studium v samostatném studijním programu (tj. 120 kreditů).
Povinnou součástí SZZk je obhajoba diplomové práce v rozsahu min. 60 normostran (přílohy, české a dvojí cizojazyčné résumé navíc). Touto prací má kandidát prokázat schopnost samostatného řešení zadaného vědeckého úkolu. Diplomová práce by měla být zaměřena na jinou oblast hudební vědy nebo na jiné období, případně by student měl aplikovat jinou metodologii, než jak tomu bylo v případě bakalářské práce.
Obhajoba diplomové práce je veřejná. Datum jejího konání je vyhlášeno v termínu daném harmonogramem FF UP, resp. Katedry muzikologie pro příslušný akademický rok a přesný rozpis obhajob je uveřejněn na domovských stránkách katedry. Obhajoba jednotlivé diplomové práce trvá zpravidla 20–30 minut. Obhajoba závěrečné práce se koná před minimálně tříčlennou komisí, kterou stanoví vedoucí katedry. K obhajobě závěrečné práce je předsedou komise přizván vedoucí práce i oponent (nejsou-li členy komise). Při obhajobě se diplomant vyjadřuje k posudkům, k otázkám oponenta, vedoucího práce, členů komise a dalších přítomných. Průběh obhajoby řídí předseda komise. Závěrečná práce a její ústní obhajoba se klasifikuje jednou společnou známkou. O klasifikaci mají právo hlasovat pouze členové komise (včetně vedoucího práce a oponenta, nejsou-li členy komise). Klasifikační stupně jsou stejné jako u ostatních částí SZZK. Výsledek obhajoby sdělí studentovi předseda komise veřejně v den obhajoby. Jestliže byla závěrečná práce a její obhajoba souhrnně klasifikována stupněm F, komise pro SZZK rozhodne, zda se práce vrátí k přepracování nebo zda je student povinen zvolit téma jiné.
Státní závěrečná zkouška se skládá ze tří odděleně klasifikovaných součástí před komisí, kterou jmenuje a odvolává děkan FF UP. Komise se skládá z předsedy a dalších členů, je nejméně tříčlenná. Zveřejnění organizační podoby průběhu zajistí vedoucí příslušné katedry nejpozději šest týdnů před zahájením SZZK. Student má 90 min. k písemné přípravě odpovědí, přičemž čas na přípravu se do délky zkoušky nezapočítává.
Státní závěrečná zkouška má podobu ústní zkoušky z dějin a teorie hudby, z hudební estetiky a z metodologie hudební vědy. Při státní závěrečné zkoušce má kandidát prokázat spolehlivou orientaci v oboru včetně hlubšího zvládnutí jeho historické, teoretické, estetické a metodologické problematiky. Zvláštní pozornost je věnována schopnosti analytického přístupu k diskutovaným otázkám a kritického zacházení s dosavadními výsledky muzikologického bádání. Ústní magisterská zkouška probíhá formou rozpravy na základě vylosovaných otázek.
2. Disciplíny a oblasti
2.1. Dějiny a teorie hudby
Východiskem zkoušky je analýza dvou skladeb, při níž student prokáže schopnost aplikovat poznatky z teorie a dějin hudby. Skladby i jejich konkrétní kombinace do dvojice jsou každoročně stanovovány předsedou komise pro státní závěrečné zkoušky a studenti si příslušné dvojice losují. Jedna skladba je vybrána z níže uvedeného seznamu, zejména při její analýze by student měl prokázat schopnost analýzy hudební struktury, zasazení díla do kontextu dějin hudby (stylová komparace) a dobové i současné teorie hudby. Druhá, krátká skladba či skladebná část, je studentovi oznámena až při zadání otázek, při její analýze se více klade důraz na schopnost zorientovat se v hudební struktuře a teoreticky ji uchopit, byť se i zde očekává schopnost zasazení do historického kontextu.
Student má na přípravu 90 minut a kromě partitury má k dispozici i zvukovou nahrávku skladeb.
Seznam skladeb pro magisterskou zkoušku
1. F. Schubert: Symfonie h moll „Nedokončená“ D 759, 1. věta
2. R. Schumann: Klavírní koncert a moll op. 54, 1. věta
3. H. Berlioz: Harold v Itálii op. 16, 1. a 2. věta
4. F. Liszt: Sonáta h moll S 178
5. R. Wagner: Tristan a Isolda - předehra
6. B. Smetana: Tábor
7. P. I. Čajkovskij: Symfonie č. 4 f moll op. 36, 1. věta
8. G. Mahler: Symfonie č. 1, 1. věta
9. C. Debussy: Preludium k Faunovu odpoledni
10. A. N. Skrjabin: Sonáta č. 9. op. 68
11. A. Schönberg: Pierrot Lunaire op. 21
12. A. Webern: Orchesterstücke op. 10
13. L. Janáček: Concertino
14. B. Martinů: Symfonie č. 6 H 343, 1. věta
15. B. Bartók: Hudba pro smyčce, bicí a celestu Sz. 106, 3. věta
16. E. Varése: Hyperprism
17. O. Messiaen: Kvartet na konec času - 1. věta
18. G. Ligetti: Musica ricercata
19. G. Scelsi: Smyčový kvartet č. 5
20. H. Lachenmann: Toccatina
Doporučená literatura:
Kromě literatury z teorie a dějin hudby uvedené v požadavcích k bakalářské zkoušce je vhodné prostudovat následující tituly:
- ANTHOLOGY OF TWENTIETH-CENTURY MUSIC. Ed. Robert P. Morgan. New York-London, W. W. Norton 1992.
- ASAFJEV, BORIS VLADIMIROVIČ: Hudební forma jako proces, Praha 1965.
- ČERNÝ, MIROSLAV KAREL: Hudba antických kultur, Olomouc 1995.
- DAHLHAUS, CARL: “Zur Problemgeschichte des Komponierens”, in: Carl Dahlhaus, Zwischen Romantik und Moderne, München 1974.
- DANUSER, Hermann: Die Musik des 20. Jahrhunderts (Neues Handbuch der Musikwissenschaft, Bd 7), Laaber 1996.
- DIBELIUS, ULRICH: Moderne Musik I, II, München 1991, 1996.
- FORTE, ALLEN – GILBERT, STEVEN E.: Introduction to Schenkerian Analysis, New York-London 1982.
- FORTE, ALLEN: The Structure of Atonal Music, New Haven-London 1971.
- HINDEMITH, PAUL: Unterweisung im Tonsatz, 3 sv., Mainz 1937, 1939, 1970.
- JANEČEK, KAREL: Základy moderní harmonie, Praha 1965.
- JELINEK, HANNS: Uvedení do dodekafonické skladby, Praha 1967.
- JIRÁNEK, JAROSLAV: Úvod do historie hudební analýzy a teorie sémantické hudební analýzy, skriptum AMU, Praha 1991.
- KOTEK, JOSEF: Dějiny české populární hudby a zpěvu I, II, Praha 1994, 1998.
- MESSIAEN, OLIVIER: Technika mé hudební řeči, Praha.
- NORTON ANTHOLOGY OF WESTERN MUSIC. Ed. Claude Palisca. Vol. I, II., New York-London, W. W. Norton 1996.
- POLEDŇÁK, IVAN: Hudba jako problém estetiky, Praha 2006.
- RATZ, ERWIN: Einführung in die musikalische Formenlehre. Über Formprinzipien in den Inventionen und Fugen J. S. Bachs und ihre Bedeutung für die Kompositionstechnik Beethovens, Wien 1968, 1973.
- ROSEN, CHARLES: Sonata Forms, New York 1980.
- SAMSON, JIM: Music in Transition. A Study of Tonal Expansion and Atonality, 1900–1920, London 1977.
- SCHÖNBERG, ARNOLD: Harmonielehre, Wien 1911, 1966 (7. vydání).
- VENHODA, MIROSLAV: Úvod do studia gregoriánského chorálu, Praha 1946.
- WALTER, MICHAEL: Grundlagen der Musik des Mittelalters, Stuttgart 1994.
2.2 Hudební estetika
Požadavky na studenta
Student si vylosuje jednu otázku, při jejímž zodpovězení by měl zúročit své dosavadní teoretické i historické studium hudby a završit je komplexním pohledem hudební estetiky. Student má prokázat porozumění způsobům či kritériím nahlížení hodnoty hudby v jednotlivých obdobích, a sice hudby jako takové (jejího místa v lidské kultuře, mezi dalšími uměními) i jejích jednotlivých žánrů a druhů. Historické zázemí má studentovi pomoci také v uvědomění si hledisek, jimiž hudbu posuzujeme – její krásu, uměleckou hodnotu, význam a výrazovou stránku, vztah díla, interpretace, improvizace a hudební recepce, vztah k případné textové složce a k mimohudební realitě, estetickou roli strukturního uspořádání hudby ad.
Tematické okruhy:
1. Předmět hudební estetiky a proměny jeho chápání
2. Teorie hudebního významu
3. Pythagoras a pythagoreismus, Platón a Aristoteles o hudbě, musica mundana
4. Hudba ve středověkých traktátech, proměna názorů na hudbu na prahu novověku
5. Koncept musica poetica, estetika galantního slohu
6. Estetika francouzské a italské opery, koncepty nápodoby a výrazu v estetice 18. století
7. Estetika hudebního romantismu, hudba pohledem německých filozofů 19. století
8. Estetika programní hudby a formalistická (hudební) estetika
9. Hudba 20. století pohledem estetiků a v tvůrčích poetikách skladatelů
10. Česká hudební estetika 19. a 20. století
Základní literatura:
- DAHLHAUS, CARL: Musikästhetik. Köln: Musikverlag Hans Gerig, 1967; resp. Esthetics of music. Cambridge: CUP, 1982.
- DAVIES, Stephen: Musical Meaning and Expression. Ithaca: Cornell University Press, 1994.
- DE LA MOTTE-HABER, HELGA, ed.: Musikästhetik. Laaber: Laaber-Verlag 2004.
- FUKAČ, JIŘÍ: Hudební estetika jako konkretizace obecné estetiky a muzikologická disciplína. Brno: MU, 1998.
- LIPPMAN, EDWARD A.: A History of western musical aesthetics. University of Nebraska Press, 1994.
- POLEDŇÁK, IVAN: Hudba jako problém estetiky. Praha: Karolinum 2006.
- SCRUTON, ROGER: The aesthetics of music. Oxford: OUP, 1999.
- VIČAR, JAN a DYKAST, ROMAN: Hudební estetika. Praha: AMU, 1998.
- VÍT, PETR: Estetické myšlení o hudbě (České země 1760-1860). Praha: Academia 1987.
Doporučená literatura:
- ADORNO, THEODOR W.: Philosophie der Neuen Musik. Frankfurt a. M. 1995; resp. Philosophy of new music. University of Minnesota Press, 2006.
- BESSELER, HEINRICH: Grundfragen der Musikästhetik. In: Jahrbuch der Musikbibliothek Peters für 1926, 33, 1927, s. 63–80.
- DAHLHAUS, CARL: Klassische und romantische Musikästhetik. Laaber: Laaber-Verlag, 1988.
- DYKAST, ROMAN: Hudba ve věku melancholie. Praha: Togga 2004.
- EGGEBRECHT, HANS HEINRICH: Hudba a krásno. Praha: Nakladatelství Lidové noviny 2001.
- FUBINI, ENRICO: The history of music aesthetics. Basingstoke: Macmillan, 1991.
- HANSLICK, EDUARD: O hudebním krásnu. Praha: Supraphon, 1973.
- HEGEL, G. W. F.: Hudba. In: Estetika. Praha: Odeon 1966, sv. 2, s. 170-209.
- HOSTINSKÝ, O.: Hudební krásno a souborné umělecké dílo z hlediska formální estetiky. In: týž. O hudbě, Praha 1961.
- KNEIF, TIBOR: Musikästhetik. In: Dahlhaus, Carl, ed. Einführung in die systematische Musikwissenschaft. Laaber: Laaber 1988, s. 133-169.
- LIPPMAN, EDWARD A, ed.: Musical Aesthetics: A Historical Reader. 3 sv. New York: Pendragon Press 1986.
- LISSA, ZOFIA: Nové studie z hudební estetiky. Praha: Supraphon 1982.
- POLEDŇÁK, IVAN et al.: Hudební estetika. In: Lébl, Vladimír, Poledňák, Ivan, eds. Hudební věda II. Praha: SPN, 1988.
- SYCHRA, ANTONÍN: Impresionismus a exprese v hudbě. Praha: Supraphon 1990.
- VOJTĚCH, IVAN, vyd.: Skladatelé o hudební poetice 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1960.
- ZICH, JAROSLAV: Kapitoly a studie z hudební estetiky. Praha: Supraphon 1975, 1987.
- ZICH, OTAKAR: Estetické vnímání hudby. Praha: Editio Supraphon 1981.
- Hesla ze základních muzikologických slovníků a encyklopedií (Slovník české hudební kultury, Grove, MGG)
2.3 Metodologie hudební vědy
Student si vylosuje dvojici otázek, při jejímž zodpovězení by měl zúročit své dosavadní teoretické i historické studium hudby a využít je při formulaci způsobů, jakými hudební věda v jednotlivých svých předmětných oblastech dosahuje nových poznatků. Student tak prokazuje vlastní kompetenci samostatného vědeckého hudebně vědeckého výzkumu.
Tematické okruhy:
1. Teorie vědy (rozprava o metodě, pozitivismus a novopozitivismus, vědecká paradigmata a vědecké revoluce, rozprava proti metodě)
2. Předmět hudebně vědeckého zkoumání a problém hudebního díla
3. Paradigmatické inovace hudebně vědeckého myšlení: fenomenologie a hermeneutika
4. Paradigmatické inovace hudebně vědeckého myšlení: strukturalismus a poststrukturalismus
5. Metody hudební analýzy (tradiční přístupy, schenkerovská analýza, forteovská analýza)
6. Kvalitativní výzkum v sociálních vědách o hudbě
7. Kvantitativní výzkum v sociálních vědách o hudbě
8. Smysl dějin, význam historického bádání a pochybnosti nad možnostmi historiografického poznání (Nietzsche, Pekař, Patočka, J. Černý)
9. Dahlhausova metoda historiografického zkoumání
10. Bída historicismu a problém indukce v historickém bádáni (Karl Popper)
11. Reprezentativní výstupy české hudební historiografie od 2. poloviny 20. století (ediční projekty, syntetické práce, monografie)
12. Problematika pramenů a literatury v oblasti výzkumu populární hudby (významné ediční projekty, elektronické databáze, časopisy, archivy, instituce apod.)
13. Populární hudba jako předmět hudební vědy (hudební analýza populární hudby – otázky, metody, osobnosti; specifika analýzy nahrávky apod.)
14. Aktuální trendy ve výzkumu populární hudby (současná definice „Popular Music Studies“, interdisciplinarita, srovnání národních pojetí apod.)
Základní literatura:
- ČERNÝ, MIROSLAV, K.: Kapitoly z metodologie hudební vědy. Olomouc 1998.
- DAHLHAUS, CARL: Grundlagen der Musikgeschichte, Musikverlag Hans Gerig, Cologne 1967; resp. Foundations of Music History, Cambridge University Press 1983.
- DESCARTES, RENÉ: Rozprava o metodě. Praha 1992.
- EGGEBRECHT, HANS HEINRICH: Musik im Abendland. München 2005.
- EGGEBRECHT, HANS HEINRICH: Zur Geschichte der Beethoven-Rezeption; Beethoven 1970. Mainz: Verlag der Akademie der Wissenschaften und der Literatur 1972.
- FAJKUS, BŘETISLAV: Filosofie a metodologie vědy. Praha 2005.
- FEYERABEND, PAUL K. Rozprava proti metodě. Praha 1992.
- HALLAM, SUSAN, CROSS, IAN a THAUT, MICHAEL (eds.): Oxford Handbook of Music Psychology. Oxford University Press 2016.
- HELFERT, VLADIMÍR: Prolegomena. In: Česká moderní hudba (Studie o české hudební tvořivosti), příloha časopisu Tempo, r. XV a XVI, Olomouc 1936, s. I–XX.
- FUKAČ, JIŘÍ – POLEDŇÁK, IVAN: Hudba a její pojmoslovný systém. Praha 1981.
- LISSA, ZOFIA: Nové studie z hudební estetiky. Praha 1982.
- NIETZSCHE, FRIEDRICH: Nečasové úvahy. Praha 2005.
- PATOČKA, JAN: Kacířské eseje o filosofii dějin. Praha 2007.
- POLEDŇÁK, IVAN: Hudba jak problém estetiky. Praha 2006.
- POLEDŇÁK, IVAN –FUKAČ, JIŘÍ: Úvod do studia hudební vědy. Olomouc 2001, 2005.
- POPPER, KARL: Bída historicismu. Praha 1994, 2000.
- SHUKER, ROY: Popular Music Culture: The Key Concepts. Routledge, 2011.
- WILLIAMS, ALISTAIR: Constructing musicology. Aldershot, Ashgate 2001.
- WEBER, MAX: Metodologie, sociologie a politika. Praha: OIKOYMENH 1998.
Doporučená literatura:
- ADORNO, THEODOR WIESENGRUND: O fetišovém charakteru v hudbě a regresi sluchu, in: Divadlo, 1964, č. 1–2
- ASAFJEV, BORIS VLADIMIROVIČ: Hudební forma jako proces. Praha 1965.
- BEK, MIKULÁŠ: Konzervatoř Evropy? K sociologii české hudebnosti. Praha: KLP 2003.
- BEK, MIKULÁŠ: Vybrané kapitoly hudební sociologie. Olomouc: Univerzita Palackého 1993.
- „Hudební sociologie“, In: Hudební věda I-III, red. V. Lébl, I. Poledňák (1988), Prah: SPN.
- BLAUKOPF, KURT: Pioniere empiristischer Musikforschung. Österreich und Böhmen als Wiege der Modernen Kunstsoziologie. Wien 1995.
- BLAUKOPF, KURT. Musik im Wandel der Gesellschaft, Darmstadt: WBG, 1996.
- COMTE, AUGUSTE. Sociologie. Přel. Chalupný, Emanuel. Praha: Orbis, 1927.
- COOK, NICOLAS: A Guide to Musical Analysis. Oxford 1994.
- ČERNÝ, JAROMÍR: Máme vůbec dějiny české hudby? In: Hudební rozhledy, 2006, r. 59, č. 1, s. 50.
- DAHLHAUS, CARL–De La MOTTE–HABER, HELGA: Systematische Musikwissenschaft (Neues Handbuch der Musikwissenschaft, Bd 10), Laaber 1982.
- DISMAN, MIROSLAV: Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha 2000.
- EGGEBRECHT, HANS HEINRICH: Terminologie der Musik im 20. Jahrhundert. Stuttgart 1995.
- ELSCHEK, OSKÁR: Hudobná veda súčasnosti. Bratislava 1984.
- FERJENČÍK, JÁN: Úvod do metodologie psychologického výzkumu. Praha 2000.
- FUKAČ, JÍŘÍ – POLEDŇÁK, IVAN: Hudba a její pojmoslovný systém. Praha 1981.
- FUKAČ, JIŘÍ – JIRÁNEK, JAROSLAV – POLEDŇÁK, IVAN – VOLEK, JAROSLAV a kolektiv: Základy hudební sémiotiky I–III, Brno 1992.
- HUTTER, JOSEF: Hudební myšlení. Praha 1943.
- KERMAN, JOSEPH: Musicology. London 1985.
- Kolektiv autorů: Hudební věda I–III, Praha 1988.
- JUKAČ, JIŘÍ a kol.: Hudba a média. Rukověť muzikologa. Brno 1998.
- FUKAČ, JIŘÍ: Hudební estetika jako konkretizace obecné estetiky a muzikologická disciplína, skriptum, MU Brno 1998.
- FUKAČ, JIŘÍ: Mýtus a skutečnost hudby. Praha 1989.
- INGARDEN, ROMAN: Utwór muzyczny i sprawa jego tożsamości (1958 in: Studia z estetyki, sv. 2); resp. The Work of Music and the Problem of its Identity. Berkeley and Los Angeles 1986; resp. Untersuchungen zur Ontologie der Kunst: Musikwert, Bild, Architektur, Film. Tübingen, Niemeyer 1962.
- JIRÁNEK, JAROSLAV: Hudební sémantika a sémiotika. Olomouc 1996.
- JIRÁNEK, JAROSLAV: Úvod do historie hudební analýzy a teorie sémantické hudební analýzy, skriptum AMU, Praha 1991.
- MIDDLETON, RICHARD: Studying Popular Music. Open University Press, 1990.
- MOORE, ALLAN F.: Rock: The Primary Text: Developing a Musicology of Rock. Ashgate, 2001.
- NEGUS, KEITH: Popular Music in Theory: An Introduction. Polity, 1996.
- POPPER, KARL R.: Logika vědeckého poznání. Praha 1997.
- PEČMAN, RUDOLF: Vladimír Helfert, Brno 2003.
- VOLEK, JAROSLAV: Otázky taxonomie umění, in: Estetika 7, 1970, č, 3, s. 194–211, č. 4, s. 293–330, Estetika 8, 1971, č. 1, s. 19–46, č. 2, s. 146–165.
- VYSLOUŽIL, JIŘÍ: Muzikologické rozpravy. Praha 1986.
* Příslušná hesla v hlavních muzikologických encyklopediích.
Požadavky vstupují v platnost 31. 10. 2021
Vedoucí katedry muzikologie FF UP: doc. PhDr. Lenka Křupková, Ph.D.