Státní závěrečné zkoušky

Požadavky k bakalářské státní závěrečné zkoušce (Muzikologie)

Požadavky k bakalářské zkoušce Muzikologie (aktualizováno 21. 2. 2017) - pro studenty muzikologie, kteří zahájili prezenční studium po 1. 9. 2014
Požadavky k bakalářské zkoušce Muzikologie (aktualizováno 21. 2. 2017) - pro studenty kombinovaného studia muzikologie a studenty, jež zahájili prezenční studium muzikologie na FF UP před 1. 9. 2014

Požadavky k magisterské státní závěrečné zkoušce (Muzikologie)

1. Obecná charakteristika

Druhý ročník navazujícího magisterského je ukončen státní závěrečnou zkouškou (SZZk). Podmínkou přístupu k SZZk je splnění kreditního limitu pro dvouleté navazující magisterské studium (tj. 120 kreditů – včetně 20 kreditů za předměty spojené s vypracováním diplomové práce).

Povinnou součástí SZZk je obhajoba diplomové práce v rozsahu min. 60 normostran (přílohy, české a dvojí cizojazyčné résumé navíc). Touto prací má kandidát prokázat schopnost samostatného řešení zadaného vědeckého úkolu. Diplomová práce by měla být zaměřena na jinou oblast hudební vědy nebo na jiné období, případně by student měl aplikovat jinou metodologii, než jak tomu bylo v případě bakalářské práce.

Státní závěrečná zkouška má podobu ústní zkoušky z dějin a teorie hudby, z hudební estetiky a z metodologie hudební vědy. Při státní závěrečné zkoušce má kandidát prokázat spolehlivou orientaci v oboru včetně hlubšího zvládnutí jeho historické, teoretické, estetické a metodologické problematiky. Zvláštní pozornost je věnována schopnosti analytického přístupu k diskutovaným otázkám a kritického zacházení s dosavadními výsledky muzikologického bádání. Ústní magisterská zkouška probíhá formou rozpravy na základě vylosovaných otázek. 

2. Disciplíny a oblasti

2.1. Dějiny a teorie hudby

Východiskem zkoušky je analýza dvou skladeb, při níž student prokáže schopnost aplikovat poznatky z teorie a dějin hudby. Skladby i jejich konkrétní kombinace do dvojice jsou každoročně stanovovány předsedou komise pro státní závěrečné zkoušky a studenti si příslušné dvojice losují. Jedna skladba je vybrána z níže uvedeného seznamu, zejména při její analýze by student měl prokázat schopnost analýzy hudební struktury, zasazení díla do kontextu dějin hudby (stylová komparace) a dobové i současné teorie hudby. Druhá, krátká skladba či skladebná část, je studentovi oznámena až při zadání otázek, při její analýze se více klade důraz na schopnost zorientovat se v hudební struktuře a teoreticky ji uchopit, byť se i zde očekává schopnost zasazení do historického kontextu.

Student má na přípravu 90 minut a kromě partitury má k dispozici i zvukovou nahrávku skladeb.

Seznam skladeb pro magisterskou zkoušku

  1. F. Schubert: Symfonie h moll „Nedokončená“ D 759, 1. věta
  2. R. Schumann: Klavírní koncert a moll op. 54, 1. věta
  3. H. Berlioz: Harold v Itálii op. 16, 1. a 2. věta
  4. F. Liszt: Sonáta h moll S 178
  5. R. Wagner: Tristan a Isolda - předehra
  6. B. Smetana: Tábor
  7. P. I. Čajkovskij: Symfonie č. 4 f moll op. 36, 1. věta
  8. G. Mahler: Symfonie č. 1, 1. věta
  9. C. Debussy: Preludium k Faunovu odpoledni
  10. A. N. Skrjabin: Sonáta č. 9. op. 68
  11. A. Schönberg: Pierrot Lunaire op. 21
  12. A. Webern: Orchesterstücke op. 10
  13. L. Janáček: Concertino
  14. B. Martinů: Symfonie č. 6 H 343, 1. věta
  15. B. Bartók: Hudba pro smyčce, bicí a celestu Sz. 106, 3. věta
  16. E. Varése: Hyperprism
  17. O. Messiaen: Kvartet na konec času - 1. věta
  18. G. Ligetti: Musica ricercata
  19. G. Scelsi: Smyčový kvartet č. 5
  20. H. Lachenmann: Toccatina

Doporučená literatura:

Kromě literatury z teorie a dějin hudby uvedené v požadavcích k bakalářské zkoušce je vhodné prostudovat následující tituly:

  • ANTHOLOGY OF TWENTIETH-CENTURY MUSIC. Ed. Robert P. Morgan. New York-London, W. W. Norton 1992.
  • ASAFJEV, BORIS VLADIMIROVIČ: Hudební forma jako proces, Praha 1965.
  • ČERNÝ, MIROSLAV KAREL: Hudba antických kultur, Olomouc 1995.
  • DAHLHAUS, CARL: “Zur Problemgeschichte des Komponierens”, in: Carl Dahlhaus, Zwischen Romantik und Moderne, München 1974.
  • DANUSER, Hermann: Die Musik des 20. Jahrhunderts (Neues Handbuch der Musikwissenschaft, Bd 7), Laaber 1996.
  • DIBELIUS, ULRICH: Moderne Musik I, II, München 1991, 1996.
  • FORTE, ALLEN – GILBERT, STEVEN E.: Introduction to Schenkerian Analysis, New York-London 1982.
  • FORTE, ALLEN: The Structure of Atonal Music, New Haven-London 1971.
  • HINDEMITH, PAUL: Unterweisung im Tonsatz, 3 sv., Mainz 1937, 1939, 1970.
  • JANEČEK, KAREL: Základy moderní harmonie, Praha 1965.
  • JELINEK, HANNS: Uvedení do dodekafonické skladby, Praha 1967.
  • JIRÁNEK, JAROSLAV: Úvod do historie hudební analýzy a teorie sémantické hudební analýzy, skriptum AMU, Praha 1991.
  • KOTEK, JOSEF: Dějiny české populární hudby a zpěvu I, II, Praha 1994, 1998.
  • MESSIAEN, OLIVIER: Technika mé hudební řeči, Praha.
  • NORTON ANTHOLOGY OF WESTERN MUSIC. Ed. Claude Palisca. Vol. I, II., New York-London, W. W. Norton 1996.
  • POLEDŇÁK, IVAN: Hudba jako problém estetiky, Praha 2006.
  • RATZ, ERWIN: Einführung in die musikalische Formenlehre. Über Formprinzipien in den Inventionen und Fugen J. S. Bachs und ihre Bedeutung für die Kompositionstechnik Beethovens, Wien 1968, 1973.
  • ROSEN, CHARLES: Sonata Forms, New York 1980.
  • SAMSON, JIM: Music in Transition. A Study of Tonal Expansion and Atonality, 1900–1920, London 1977.
  • SCHÖNBERG, ARNOLD: Harmonielehre, Wien 1911, 1966 (7. vydání).
  • VENHODA, MIROSLAV: Úvod do studia gregoriánského chorálu, Praha 1946.
  • WALTER, MICHAEL: Grundlagen der Musik des Mittelalters, Stuttgart 1994.

2.2 Hudební estetika

Student si vylosuje jednu otázku, při jejímž zodpovězení by měl zúročit své dosavadní teoretické i historické studium hudby a završit je komplexním pohledem hudební estetiky. Student má prokázat porozumění způsobům či kritériím nahlížení hodnoty hudby v jednotlivých obdobích, a sice hudby jako takové (jejího místa v lidské kultuře, mezi dalšími uměními) i jejích jednotlivých žánrů a druhů. Historické zázemí má studentovi pomoci také v uvědomění si hledisek, jimiž hudbu posuzujeme – její krásu, uměleckou hodnotu, význam a výrazovou stránku, vztah díla, interpretace, improvizace a hudební recepce, vztah k případné textové složce a k mimohudební realitě, estetickou roli strukturního uspořádání hudby ad.

Tematické okruhy:

  1. Vymezení hudební estetiky a historické proměny předmětu hudební estetiky
  2. Sémiotika a hudební sémiotika
  3. Pythagoras a pythagoreismus, Platón a Aristoteles o hudbě, musica mundana
  4. Hudba ve středověkých traktátech, proměna názorů na hudbu na prahu novověku
  5. Koncept musica poetica, estetika galantního slohu
  6. Estetika francouzské a italské opery, koncepty nápodoby a výrazu v estetice 18. století
  7. Estetika hudebního romantismu, hudba pohledem německých filozofů 19. století
  8. Estetika programní hudby a formalistická (hudební) estetika
  9. Hudba 20. století pohledem estetiků a v tvůrčích poetikách skladatelů
  10. Česká hudební estetika 19. a 20. století

Základní literatura:

  • DAHLHAUS, CARL: Musikästhetik. Köln: Musikverlag Hans Gerig, 1967; resp. Esthetics of music. Cambridge: CUP, 1982.
  • DE LA MOTTE-HABER, HELGA, ed.: Musikästhetik. Laaber: Laaber-Verlag 2004.
  • FUKAČ, JIŘÍ: Hudební estetika jako konkretizace obecné estetiky a muzikologická disciplína. Brno: MU, 1998.
  • LIPPMAN, EDWARD A.: A History of western musical aesthetics. University of Nebraska Press, 1994.
  • POLEDŇÁK, IVAN: Hudba jako problém estetiky. Praha: Karolinum 2006.
  • SCRUTON, ROGER: The aesthetics of music. Oxford: OUP, 1999.
  • VIČAR, JAN a DYKAST, ROMAN: Hudební estetika. Praha: AMU, 1998.
  • VÍT, PETR: Estetické myšlení o hudbě (České země 1760-1860). Praha: Academia 1987.

Doporučená literatura:

  • ADORNO, THEODOR W.: Philosophie der Neuen Musik. Frankfurt a. M. 1995; resp. Philosophy of new music. University of Minnesota Press, 2006.
  • BESSELER, HEINRICH: Grundfragen der Musikästhetik. In: Jahrbuch der Musikbibliothek Peters für 1926, 33, 1927, s. 63–80.
  • DAHLHAUS, CARL: Klassische und romantische Musikästhetik. Laaber: Laaber-Verlag, 1988.
  • DYKAST, ROMAN: Hudba ve věku melancholie. Praha: Togga 2004.
  • EGGEBRECHT, HANS HEINRICH: Hudba a krásno. Praha: Nakladatelství Lidové noviny 2001.
  • FUBINI, ENRICO: The history of music aesthetics. Basingstoke: Macmillan, 1991.
  • HANSLICK, EDUARD: O hudebním krásnu. Praha: Supraphon, 1973.
  • HEGEL, G. W. F.: Hudba. In: Estetika. Praha: Odeon 1966, sv. 2, s. 170-209.
  • HOSTINSKÝ, O.: Hudební krásno a souborné umělecké dílo z hlediska formální estetiky. In: týž. O hudbě, Praha 1961.
  • KNEIF, TIBOR: Musikästhetik. In: Dahlhaus, Carl, ed. Einführung in die systematische Musikwissenschaft. Laaber: Laaber 1988, s. 133-169.
  • LIPPMAN, EDWARD A, ed.: Musical Aesthetics: A Historical Reader. 3 sv. New York: Pendragon Press 1986.
  • LISSA, ZOFIA: Nové studie z hudební estetiky. Praha: Supraphon 1982.
  • POLEDŇÁK, IVAN et al.: Hudební estetika. In: Lébl, Vladimír, Poledňák, Ivan, eds. Hudební věda II. Praha: SPN, 1988.
  • SYCHRA, ANTONÍN: Impresionismus a exprese v hudbě. Praha: Supraphon 1990.
  • VOJTĚCH, IVAN, vyd.: Skladatelé o hudební poetice 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1960.
  • ZICH, JAROSLAV: Kapitoly a studie z hudební estetiky. Praha: Supraphon 1975, 1987.
  • ZICH, OTAKAR: Estetické vnímání hudby. Praha: Editio Supraphon 1981.
  • Hesla ze základních muzikologických slovníků a encyklopedií (Slovník české hudební kultury, Grove, MGG)

2.3 Metodologie hudební vědy

Student si vylosuje jednu otázku, při jejímž zodpovězení by měl zúročit své dosavadní teoretické i historické studium hudby a využít je při formulaci způsobů, jakými hudební věda v jednotlivých svých předmětných oblastech dosahuje nových poznatků. Student tak prokazuje vlastní kompetenci samostatného vědeckého hudebně vědeckého výzkumu.

Tematické okruhy:

  1. Teorie vědy (rozprava o metodě, pozitivismus a novopozitivismus, vědecká paradigmata a vědecké revoluce, rozprava proti metodě)
  2. Předmět hudebně vědeckého zkoumání a problém hudebního díla
  3. Paradigmatické inovace hudebně vědeckého myšlení: fenomenologie a hermeneutika
  4. Paradigmatické inovace hudebně vědeckého myšlení: strukturalismus a poststrukturalismus
  5. Metody hudební analýzy (tradiční přístupy, schenkerovská analýza, forteovská analýza)
  6. Hudebně psychologický výzkum
  7. Hudebně sociologický výzkum a výzkum hudební recepce
  8. Smysl dějin, význam historického bádání a pochybnosti nad možnostmi historiografického poznání (Nietzsche, Pekař, Patočka, J. Černý)
  9. Dahlhausova metoda historiografického zkoumání
  10. Induktivní metoda historiografického zkoumání (Karl Popper)
  11. Reprezentativní výstupy české hudební historiografie od 2. poloviny 20. století (ediční projekty, syntetické práce, monografie)
  12. Teoretická reflexe populární hudby

Základní literatura:

  • ČERNÝ, MIROSLAV, K.: Kapitoly z metodologie hudební vědy. Olomouc 1998.
  • DAHLHAUS, CARL: Grundlagen der Musikgeschichte, Musikverlag Hans Gerig, Cologne 1967; resp. Foundations of Music History, Cambridge University Press 1983.
  • DESCARTES, RENÉ: Rozprava o metodě. Praha 1992.
  • EGGEBRECHT, HANS HEINRICH: Musik im Abendland. München 2005.
  • EGGEBRECHT, HANS HEINRICH: Zur Geschichte der Beethoven-Rezeption; Beethoven 1970. Mainz: Verlag der Akademie der Wissenschaften und der Literatur 1972.
  • FAJKUS, BŘETISLAV: Filosofie a metodologie vědy. Praha 2005.
  • FEYERABEND, PAUL K. Rozprava proti metodě. Praha 1992.
  • HALLAM, SUSAN, CROSS, IAN (eds.): Oxford Handbook of Music Psychology. Oxford University Press 2009.
  • HELFERT, VLADIMÍR: Prolegomena. In: Česká moderní hudba (Studie o české hudební tvořivosti), příloha časopisu Tempo, r. XV a XVI, Olomouc 1936, s. I–XX.
  • FUKAČ, JIŘÍ – POLEDŇÁK, IVAN: Hudba a její pojmoslovný systém. Praha 1981.
  • LISSA, ZOFIA: Nové studie z hudební estetiky. Praha 1982.
  • NIETZSCHE, FRIEDRICH: Nečasové úvahy. Praha 2005.
  • PATOČKA, JAN: Kacířské eseje o filosofii dějin. Praha 2007.
  • POLEDŇÁK, IVAN: Hudba jak problém estetiky. Praha 2006.
  • POLEDŇÁK, IVAN –FUKAČ, JIŘÍ: Úvod do studia hudební vědy. Olomouc 2001, 2005.
  • POPPER, KARL: Bída historicismu. Praha 1994, 2000.
  • SHUKER, ROY: Popular Music Culture: The Key Concepts. Routledge, 2011.
  • WILLIAMS, ALISTAIR: Constructing musicology. Aldershot, Ashgate 2001.
  • WEBER, MAX: Metodologie, sociologie a politika. Praha: OIKOYMENH 1998.

Doporučená literatura:

  • ADORNO, THEODOR WIESENGRUND: O fetišovém charakteru v hudbě a regresi sluchu, in: Divadlo, 1964, č. 1–2
  • ASAFJEV, BORIS VLADIMIROVIČ: Hudební forma jako proces. Praha 1965.
  • BEK, MIKULÁŠ: Konzervatoř Evropy? K sociologii české hudebnosti. Praha: KLP 2003.
  • BEK, MIKULÁŠ: Vybrané kapitoly hudební sociologie. Olomouc: Univerzita Palackého 1993.
  • „Hudební sociologie“, In: Hudební věda I-III, red. V. Lébl, I. Poledňák (1988), Prah: SPN.
  • BLAUKOPF, KURT: Pioniere empiristischer Musikforschung. Österreich und Böhmen als Wiege der Modernen Kunstsoziologie. Wien 1995.
  • BLAUKOPF, KURT. Musik im Wandel der Gesellschaft, Darmstadt: WBG, 1996.
  • COMTE, AUGUSTE. Sociologie. Přel. Chalupný, Emanuel. Praha: Orbis, 1927.
  • COOK, NICOLAS: A Guide to Musical Analysis. Oxford 1994.
  • ČERNÝ, JAROMÍR: Máme vůbec dějiny české hudby? In: Hudební rozhledy, 2006, r. 59, č. 1, s. 50.
  • DAHLHAUS, CARL–De La MOTTE–HABER, HELGA: Systematische Musikwissenschaft (Neues Handbuch der Musikwissenschaft, Bd 10), Laaber 1982.
  • DISMAN, MIROSLAV: Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha 2000.
  • EGGEBRECHT, HANS HEINRICH: Terminologie der Musik im 20. Jahrhundert. Stuttgart 1995.
  • ELSCHEK, OSKÁR: Hudobná veda súčasnosti. Bratislava 1984.
  • FERJENČÍK, JÁN: Úvod do metodologie psychologického výzkumu. Praha 2000.
  • FUKAČ, JÍŘÍ – POLEDŇÁK, IVAN: Hudba a její pojmoslovný systém. Praha 1981.
  • FUKAČ, JIŘÍ – JIRÁNEK, JAROSLAV – POLEDŇÁK, IVAN – VOLEK, JAROSLAV a kolektiv: Základy hudební sémiotiky I–III, Brno 1992.
  • HUTTER, JOSEF: Hudební myšlení. Praha 1943.
  • KERMAN, JOSEPH: Musicology. London 1985.
  • Kolektiv autorů: Hudební věda I–III, Praha 1988.
  • JUKAČ, JIŘÍ a kol.: Hudba a média. Rukověť muzikologa. Brno 1998.
  • FUKAČ, JIŘÍ: Hudební estetika jako konkretizace obecné estetiky a muzikologická disciplína, skriptum, MU Brno 1998.
  • FUKAČ, JIŘÍ: Mýtus a skutečnost hudby. Praha 1989.
  • INGARDEN, ROMAN: Utwór muzyczny i sprawa jego tożsamości (1958 in: Studia z estetyki, sv. 2); resp. The Work of Music and the Problem of its Identity. Berkeley and Los Angeles 1986; resp. Untersuchungen zur Ontologie der Kunst: Musikwert, Bild, Architektur, Film. Tübingen, Niemeyer 1962.
  • JIRÁNEK, JAROSLAV: Hudební sémantika a sémiotika. Olomouc 1996.
  • JIRÁNEK, JAROSLAV: Úvod do historie hudební analýzy a teorie sémantické hudební analýzy, skriptum AMU, Praha 1991.
  • MIDDLETON, RICHARD: Studying Popular Music. Open University Press, 1990.
  • MOORE, ALLAN F.: Rock: The Primary Text: Developing a Musicology of Rock. Ashgate, 2001.
  • NEGUS, KEITH: Popular Music in Theory: An Introduction. Polity, 1996.
  • POPPER, KARL R.: Logika vědeckého poznání. Praha 1997.
  • PEČMAN, RUDOLF: Vladimír Helfert, Brno 2003.
  • VOLEK, JAROSLAV: Otázky taxonomie umění, in: Estetika 7, 1970, č, 3, s. 194–211, č. 4, s. 293–330, Estetika 8, 1971, č. 1, s. 19–46, č. 2, s. 146–165.
  • VYSLOUŽIL, JIŘÍ: Muzikologické rozpravy. Praha 1986.

* Příslušná hesla v hlavních muzikologických encyklopediích.

Požadavky vstupují v platnost v lednu 2016
Vedoucí katedry muzikologie FF UP: Doc. PhDr. Lenka Křupková, Ph.D., 15. 12. 2015

Požadavky k bakalářské státní závěrečné zkoušce (Uměnovědná studia)

Okruhy a otázky pro SZZk bakalářského studia obor Uměnovědná studia, ak. rok 2017/2018

- pro studenty muzikologie, kteří zahájili prezenční studium po 1. 9. 2015

A. Dějiny umění

Požadavky na studenta

Znalost dějin výtvarného, hudebního, divadelního a filmového umění v celém rozsahu jejich vývoje. Schopnost charakterizovat jednotlivé vývojové etapy, prokázat znalost života a díla jejích hlavních představitelů včetně orientace ve stylových, druhových a žánrových oblastech. Student si vylosuje po jedné otázce ze seznamu okruhů ději každého uměleckého druhu (viz níže).

Výtvarné umění

Dějiny výtvarných umění

1. Úvod do teorie malířství

1. Techniky nástěnného malířství (technika pravé fresky, secco dodatky, terminologie, nástěnné malby temperou, transfer nástěnných maleb).

2. Závěsné obrazy (techniky olejomalby, tempery, malba na břidlici, podkladové vrstvy, typy rukopisů, pigmenty, pojiva, terminologie atd.).

3. Barvy a barevné vztahy a kontrasty, kompozice malířského díla, perspektiva a konstrukce prostoru v malířských dílech.

2. Úvod do teorie sochařství

  1. Terminologie, techniky a materiály
  2. Sochy a sochaři v náboženstvích a mýtech
  3. Sochaři a sochařství v dobových traktátech a literatuře

3. Umění evropského středověku

  1. Karolínské umění
  2. Otonské umění
  3. Románské umění v Evropě
  4. Francouzská gotická architektura a skulptura ve 12. a 13. století

4. Umění českého raného středověku

  1. Architektura a umělecké řemeslo Velké Moravy
  2. Románská architektura v českých zemích
  3. Románská skulptura v českých zemích
  4. Románská malba v českých zemích

5. Vrcholně a pozdně gotické umění v českých zemích

  1. Architektura v období vlády Lucemburků v českých zemích
  2. Malířství a skulptura v období vlády Lucemburků v českých zemích
  3. Architektura v období vlády Jagellonců v českých zemích
  4. Malířství a skulptura v období vlády Jagellonců v českých zemích

6.  Umění italské renesance 

  1. Počátky italské renesanční malby (tvorba Giotta di Bondone a Masaccia)
  2. Architektura rané, vrcholné a pozdní renesance (Filippo Brunelleschi, Donato Bramante, Andrea Palladio)
  3. Florentská sochařská škola (Donatello, Lucca della Robbia, Lorenzo Ghiberti, Andrea del Verrochio)
  4. Přínos uměleckého díla Michelangela Buonarottiho v architektuře, sochařství a malířství

7.  Umění 17 a 18. století v Evropě

  1. Caravaggio a malířství 17. století v Itálii
  2. Gian Lorenzo Bernini a sochařství 17. v Itálii
  3. Francesco Borromini a barokní architektura v Itálii 

8. Umění 17 a 18. století v českých zemích

  1. Petr Brandl a barokní malířství v českých zemích
  2. Matyáš Bernard Braun a barokní sochařství v českých zemích 
  3. Jan Blažej Santini-Aichel a barokní archikteura v českých zemích

9.   Umění 19. století

  1. Klasicismus v středoevropském umění; teorie a umělecká praxe; umění a politika v první polovině 19. století (anglický park, biedermeier jak občanský styl; grafika a politická karikatura).
  2. Historismus v architektuře a v malířství, vznik tzv. národních škol (na příkladu českých, rakouských a německých zemí).
  3. Francouzské malířství od romantismu 30. let 19. století po symbolismus kolem roku 1900 (Eugéne Delacroix, Gustave Courbet, Camille Corot, impresionismus, neoimpresionismus, postimpresionismus, Nabis)

10. Umění 20. století

  1. Pojem avantgarda, avantgardní postupy a metody v umělecké tvorbě; programy avantgardních hnutí v evropských zemích 
  2. Architektura 20. století – témata, formální postupy, nejvýznamnější osobnosti
  3. Fenomén světového umění 20. století: Pařížská škola – formování a rozvoj po první světové válce, umění v USA ve 20. století, nejvlivnější osobnosti a tvůrčí postupy (abstrakce, informel, pop-art, landart apod.); světové přehlídky výtvarného umění. 

Základní literatura

  • Blažíček, Oldřich J., Kropáček, Jiří. Slovník pojmů z dějin umění. Praha: Odeon, 1991.
  • Dějiny českého výtvarného umění I/1, 2. Od počátků do konce středověku. Praha: Academia, 1984.  
  • Dějiny českého výtvarného umění II/1, 2. Od počátků renesance do závěru baroka. Praha: Academia, 1989.
  • Dubay, Georges, - Daval, Jean-Luc, eds. Sculpture. From Antiquity to the Present Day. Köln - London - Madrid - New York - Paris - Tokyo: Taschen, 1996.
  • Horyna, Mojmír. Jan Blažej Santini Aichel. Praha: Karolinum, 1998. 
  • Itten, Johannes. Kunst der Farbe. Studienausgabe: Subjektives Erleben und objektives Erkennen als Wege zur Kunst, Freiburg: Urania Verl., 2003. 
  • Kratochvíl, Petr, ed. Velké dějiny zemí koruny české: Tematická řada. Architektura. Praha: Artefactum, 2009.
  • Leinz, Gottlieb. Malířství 20. století. Praha: Rebo, 1996.
  • Lynton, Norbert. Umění 19. a 20. století, ed. Umění světa, Praha: Artia, 1981.
  • Pijoan, José, ed. Dějiny umění 6, 7. Praha 1982, 1986. 
  • Toman, Rolf, ed. Umění italské renesance. Architektura, sochařství a malířství, Praha: Slovart, 2000.
  • Toman, Rolf, ed. Baroko. Praha: Slovart, 1999.
  • Toman, Rolf, ed. Románské umění. Architektura – sochařství – malířství. Praha: Slovart, 2006.
  • Turner, Jane (ed.). The Dictionary of Art. New York: Grove, 1996    
  • Wittkower, Rudolf. Art and Architecture in Italy 1600-1750. London: Yale University Press, 1996.
  • Doporučená literatura
  • Daniel, Ladislav (ed.). Florenťané. Umění z doby medicejských velkovévodů. Katalog výstavy. Praha: Národní galerie v Praze, 2002. 
  • Haas, Felix. Architektura 20. století. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. 
  • Hall, James. Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění, Praha: Paseka, 2008.
  • Fajt, Jiří, ed. Karel IV., císař z Boží milosti. Kultura a umění za vlády Lucemburků. Praha: Academia, 2006.
  • Frampton Kenneth, Moderní architektura, kritické dějiny. Praha: Academia, 2004. 
  • Merhautová, Anežka, Třeštík, Dušan. Románské umění v Čechách a na Moravě. Praha, 1984.
  • De Micheli, Mario. Umělecké avantgardy 20. století. 1960-1970. Praha: SNKLU, 1964.
  • Petrasová, Taťána – Lorenzová, Helena (eds.). Dějiny českého výtvarného umění III / 1780–1890. Praha: Academia, 2001.
  • Rousová, Andrea. Petr Brandl - mistr barokní malby. Praha: Národní galerie, 2013.
  • Toman, Roman (ed.). Gotika. Architektura – sochařství – malířství. Praha: Slovart, 2005.
  • Wittkower, Rudolf. Bernini. The Sculptor of the Roman Baroque. London, 1997.

Dějiny hudby

1.    Středověký jednohlasý zpěv: 

  1. periodizace dějin hudby (základní typy periodizací, metodologická východiska),
  2. gregoriánský chorál (liturgické formy a žánry),
  3. světský jednohlas,
  4. nejstarší české duchovní písně. 

2.    Vývoj vícehlasé hudby do roku 1600:

  1. epocha Notre Dame,
  2. období Ars Antiqua,
  3. období Ars Nova, 
  4. renesanční vokální polyfonie.

3.    Hudba období baroka 1:

  1. časové vymezení, vývojové fáze,
  2. charakteristika hudební řeči (basso continuo, doprovázená monodie, koncertantní princip),
  3. hlavní hudební druhy a žánry vokální hudby (zejména italská a francouzská opera),
  4. hudební kultura českých zemí (představitelé, žánry).

4.    Hudba období baroka 2:

  1. hudba v prostředí katolickém a protestantském,
  2. hlavní hudební druhy a žánry instrumentální hudby,
  3. typy sonáty a koncertu,
  4. syntéza J. S. Bacha a G. F. Händla.

5.    Hudební klasicismus:

  1. časové vymezení, vývojové fáze, specifika tzv. české hudební emigrace,
  2. inovace v oblasti vývoje hudební řeči (Gluckova operní reforma, sonátová forma),
  3. hlavní hudební druhy a žánry (symfonie, smyčcový kvartet),
  4. nejvýznamnější představitelé (mannheimská škola, J. Haydn, W. A. Mozart, L. van Beethoven).

6.     Hudební romantismus 1:

  1. časové vymezení, vývojové fáze,
  2. charakteristika hudební řeči (programní a absolutní hudba, klasicko-romantická syntéza, národní školy, tzv. hudební novoromantismus),
  3. vývoj hudebních žánrů (píseň, opera),
  4. nejvýznamnější představitelé (F. Schubert, R. Schumann, R. Wagner, G. Verdi).

7.    Hudební romantismus 2: 

  1. vývoj hudebních žánrů (symfonie, symfonická báseň),
  2. fenomén tzv. národních škol (ruská, polská, maďarská, skandinávská),
  3. hudební kultura v českých zemích (tvorba B. Smetany a A. Dvořáka),
  4. nejvýznamnější představitelé (F. Mendelssohn-Bartholdy, H. Berlioz, F. Liszt, J. Brahms).

8.    Hudba 1. pol. 20. století:

  1. hudba přelomu století (pozdní romantismus, impresionismus),
  2. česká hudební moderna (V. Novák, J. Suk, O. Ostrčil a L. Janáček) a avantgarda (B. Martinů, A. Hába),
  3. podstata expresionismu, neofolklorismu, civilizační tendence a neoklasicismu),
  4. nejvýznamnější představitelé (II. vídeňská škola, B. Bartók, I. Stravinskij, D. Šostakovič, P. Hindemith, Pařížská Šestka).

9.    Hudební avantgarda a hudba 2. pol. 20. století:

  1. podstata serialismu, aleatoriky v hudbě, témbrové hudby, minimalismu, postmoderny,
  2. centra Nové hudby,
  3. okolnosti vývoje hudby v poválečném Československu,
  4. nejvýznamnější představitelé (O. Messiaen, P. Bouléz, K. H. Stockhausen, A, Schnittke, G. Ligeti, A. Pärt, polská skladatelská škola, J. Cage).

10. Nonartificiální hudba:

  1. obecná charakteristika, základní sféry,
  2. vývojové fáze jazzu (tradiční, moderní, styly, osobnosti),
  3. vývojové fáze rocku („klasický rock“, progresivní, experimentální rock, hard rock, punk, osobnosti),
  4. fenomén černošské popové a populární hudby 2. poloviny 20. století (R´n´B, soul, funk, disco).

Základní literatura:

  • Černušák, Gracián. Dějiny evropské hudby. Praha: Panton, 1964.
  • Helfert, Vladimír. Česká moderní hudba. Studie o české hudební tvořivosti. Olomouc: Index, 1936 (reed.: Hrčková, Naďa. Dějiny hudby I. Středověk. Praha: Ikar, 2005. 
  • Hrčková, Naďa. Dějiny hudby II. Renesance. Praha: Ikar, 2005. 
  • Hrčková, Naďa. Dějiny hudby V. Hudba 19. století. Praha: Ikar, 2011.
  • Hrčková, Naďa. Dějiny hudby VI. Hudba 20. století (1). Praha: Ikar, 2006.
  • Hrčková, Naďa. Dějiny hudby VII. Hudba 20. století (2). Praha: Ikar, 2007.
  • Kačic, Ladislav. Dějiny hudby III. Baroko. Bratislava: Ikar, 2009.
  • Kolektiv autorů. Hudba v českých dějinách. Praha: Supraphon 1983, 1988.
  • Křupková, Lenka. Dějiny hudby 20. století 1. Olomouc: Univerzita Palackého, 2013. 
  • Lyko, Petr. Dějiny hudby 17. a 18. století, I-II. Olomouc: Univerzita Palackého, 2013.
  • Matzner, Antonín – Poledňák, Ivan – Wasserberger, Igor. Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby I-II/1, 2, 3. Praha: Supraphon, 1983, 1986, 1987, 1990.
  • Navrátil, Miloš. Nástin vývoje evropské hudby 20. století. Ostrava: Montanex, 1993.
  • Smolka, Jaroslav a kol. Dějiny hudby. Praha–Brno: Togga, ČHF, 2001.
  • Vičarová, Eva. Úvod do studia dějin starší hudby. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc, 2013.

Doporučená literatura:

  • Hoppin, Richard H. Antológia stredovekej hudby. Bratislava: Hudobné centrum, 2010.
  • Jiránek, Jaroslav. Eseje o romantismu. Praha: Panton, 1987.
  • Kohoutek, Ctirad. Hudební styly z hlediska skladatele. Praha: Panton, 1976.
  • Krák, Egon. Viacehlas v hudbe Európy. Teoretické, kompozičné a historické súvislosti viacehlasej hudby. Bratislava: Hudobné centrum, 2008.
  • Monografie a korespondence skladatelů.
  • Příslušná hesla ke skladatelům v hlavních muzikologických encyklopediích.
  • Příslušná hesla v hlavních muzikologických encyklopediích.
  • Rosen, Charles: The Classical Style. Haydn, Mozart, Beethoven. New York: W. W. Norton & Company, 1998.
  • Schnierer, Miloslav. Svět orchestru 20. století, Praha: Academia, 1995, 1998, 1999.
  • Trojan, Jan. Dějiny opery. Praha: Paseka, 2001.

Dějiny dramatických umění

1.    Antické divadlo a drama

  1. Řecké antické drama a divadla.
  2. Římské drama a divadlo.

2.    Commedia dell´arte 

  1. Zdroje a postupy commedie dell´arte. Základní typy postav a jejich vývoj.
  2. Pokračovatelé a reformátoři commedie dell´arte.

3.    Evropské divadlo a drama v období klasicismu a osvícenství

  1. Evropské divadlo a drama v období klasicismu.
  2. Drama a reformy evropského divadla v osvícenství.

4.    Hlavní etapy vývoje českého divadla ve 20. století

  1. Periodizace jednotlivých etap, hlavní vývojové směry.
  2. Impresionismus a expresionismus v českém divadle.
  3. Meziválečná česká divadelní avantgarda.
  4. Hnutí malých jevištních forem v 60. a studiové (autorské) divadlo v 70. a 80. letech 20. století.
  5. Osobnosti kamenných divadel (A. Radok, O. Krejča, J. Grossmann ad.). Malé činoherní scény (Činoherní klub Praha, Divadlo Na zábradlí, Divadlo za branou ad.).

5.    Tendence české dramatické tvorby 20. století

  1. Drama v období první republiky 1918 – 1938.
  2. Drama v 50. a 60. letech letech.
  3. Vývoj dramatické tvorby od nástupu tzv. konsolidace do roku 1989.

6.    Kinematografie klasického Hollywoodu

  1. Utváření hollywoodského studiového systému, ekonomický způsob fungování. Filmová tvorba v Hollywoodu 10. a 20. let.
  2. Tzv. „klasický hollywoodský styl“ (formální rysy, vyprávěcí postupy, stylistické normy).  

7.    Francouzská filmová avantgarda 20. let

  1. Formování institucí uměleckého filmu. Francouzský impresionismus  1918-1929. 
  2. Dada filmy, surrealismus, cinéma pur.

8.    Nové vlny v evropské kinematografii

  1. Přehled, časové zařazení a obecná charakterizace evropských nových vln.
  2. Francouzská nová vlna.

9.    Ruská montážní škola 20. let

  1. Situace v sovětském filmovém průmyslu, počátky montážní školy, inspirační vlivy, hlavní představitelé.
  2. Forma a styl sovětské montážní školy, klíčová díla a objasnění významu ruské montážní školy pro vývoj filmové formy.

10.   Nový Hollywood 60. – 70. let

  1.  Změna vůči klasickému hollywoodského studiového systému, ekonomický způsob fungování, technologie, styly, žánry.
  2.  Významní režiséři nového Hollywoodu, tvorba, její společenské a kulturní pozadí, stylistické a narativní inovace.

Základní literatura:

Literatura z oblasti divadla

  • Bernard, Jan. Co je divadlo. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1983.
  • Brockett, Oscar G. Dějiny divadla. Praha: Lidové noviny, 1999.
  • Hořínek, Zdeněk. Drama, divadlo, divák. Brno: JAMU, 2008.
  • Just, Vladimír. Divadlo v totalitním systému. Příběh českého divadla (1945–1989 nejen v datech a souvislostech). Praha: Academia, 2010.
  • Osolsobě, Ivo. Zichova filozofie dramatického tvaru. In: Zich, Otakar. Estetika dramatického umění. 2. vyd. Praha: Panorama 1986, s. 373–399.
  • Pavlovský, Petr. Základní pojmy divadla. Teatrologický slovník. Praha: Libri a Národní divadlo, 2004.
  • Stehlíková, Eva. Antické divadlo. Praha: Karolinum, 2005.
  • Vodička, Libor. Úvod do divadelních studií. Olomouc: Univerzita Palackého, 2013. (Skripta, pouze elektronicky.)

Literatura z oblasti filmu

  • Bazin, André. Co je to film. Praha, Čs. filmový ústav 1979.
  • Bordwell, David, Thompsonová, Kristin. Dějiny filmu. Praha: AMU 2007
  • Bordwell, David, Thompsonová, Kristin. Umění filmu. Úvod do studia formy a stylu. Praha: AMU 2010.
  • Bordwell, David.  Narration in the Fiction Film. University of Wisconsin Press, 1987.
  • Bordwell, David; Staiger, Janet; Thompson, Kristin. The Classical Hollywood Cinema. Columbia University Press 1985.
  • Gregor, Ulrich, Patalas, Enno. Dejiny filmu. Bratislava: Tatran 1968.
  • Monaco, James. Nová vlna. Praha: AMU 2001.

Doporučená literatura:

  • Abel, Richard. French Film Theory and Criticism. Volume I.: 1907-1929. Princeton: Princeton University Press, 1988.
  • Andrews, Dudley. The Major Film Theories. New York and Oxford University Press, 1984.
  • Aristarco, Guido. Dějiny filmových teorií. Praha: NFÚ 1968.
  • Bernard, Jan (ed.) Tartuská škola. Sborník filmové teorie 2. Praha: NFA, 1995.
  • Cook David A.. A History of Narrative Film. New York: W. W. Norton & Co., 1996.
  • Dudley, Andrew, Zuska, Vlastimil (eds.). Sborník filmové teorie 1. Angloamerické studie. Praha: ČFÚ 1991.
  • Erlich, Victor. Russian Formalism. History – Doctrine. Mouton, 1955.
  • Kracauer, Siegfried. Teorie filmu: Studijní materiály dramaturgie. Praha: SPN, 1968.
  • Kučera, Jan. Střihová skladba ve filmu a v televizi. Praha: AMU, 2003.
  • Mihálik, Peter (ed.). Sovietska filmová teória dvadsiatych rokov. Bratislava: Slovenský filmový ústav, 1986.
  • Mukařovský, Jan. Studie I. Brno: Host, 2000.
  • Nichols, Bill (ed.). Movies and Methods, Vol. I. University of California Press 1976.
  • Nichols, Bill (ed.). Movies and Methods, Vol. II. University of California Press 1985.
  • Plazewski, Jerzy. Filmová řeč. Praha: Orbis, 1967.
  • Stam, Robert. Film Theory. An Introduction. Wiley-Blackwell, 2000.
  • Svoboda, Jan, Benešová, Marie (eds.). Filmologický sborník VII: Film jako znakový systém. Praha: FÚ, 1971.
  • Szczepanik, Petr (ed.). Nová filmová historie. Praha: Herrmann a synové, 2004.
  • Šklovskij, Viktor. Teorie prózy. Praha: Akropolis, 2003.
  • Thompsonová, Kristin. Neformalistická filmová analýza: jeden přístup, mnoho metod. In: Iluminace, 1998, č. 1, s. 5-36.
  • Thompson, Kristin. Breaking the Glass Amor. Neoformalist Film Analysis. Princeton: Princeton University Press, 1988.
  • Toeplitz, Jerzy. Dějiny filmu 1 (1895–1918). Praha: Panorama, 1989.

B. Estetika, obecná teorie umění, metodologické problémy a sociologie umění

Požadavky na studenta

Student si vylosuje jednu otázku, při jejímž zodpovězení by měl zúročit své dosavadní studium uměleckých druhů a završit je komplexním pohledem estetiky a teorie umění. Student má prokázat porozumění způsobům estetického nahlížení a kritériím posuzování umění v jednotlivých historických obdobích. Měl by také ovládat teoretický a terminologický aparát, jímž umění posuzujeme – jeho krásu, uměleckou hodnotu, význam a výrazovou stránku, vztah díla k jeho dalším formám v jednotlivých uměleckých druzích, problematiku recepce uměleckého díla a jeho funkce, vztahy a fúze různých uměleckých druhů a žánrů ad.

Okruhy

1.    Estetika a teorie umění ve starověku:

  1. koncepty harmonie, katarze, mimesis, jednota v rozmanitosti, mýtus a umění,
  2. Platón,
  3. Aristoteles,
  4. Helénistická teorie umění a Plotinova teorie krásy a umění.

2.    Estetika a teorie umění ve středověku:

  1. přelom starověku a středověku – Augustinus, Boethius,
  2. Pseudodionýsios,
  3. Tomáš Akvinský,
  4. Školy a představitelé scholastické estetiky.

3.    Teorie umění a krásy v renesanci:

  1. proměna společnosti, umění a estetické recepce v renesanci,
  2. renesanční teorie umění a krásy,
  3. antické inspirace renesančních učenců,
  4. humanismus, proměna oborů vzdělanosti.

4.    Estetika a teorie umění v 17. a 18. století:

  1. francouzský klasicismus,
  2. anglická vkusová škola,
  3. Leibniz, Wolf a konstituování oboru u Baumgartena,
  4. systematické rozvinutí oboru u Kanta,
  5. Osvícenské ideály a jejich projev v názorech na umění.

5.    Estetika 19. století:

  1. raná romantika, vč. Schillera.
  2. idealistické teorie umění u Schellinga a Hegela,
  3. Schopenhauer, Nietzsche,
  4. formalismus a počátky empirické estetiky.

6.    Estetika první poloviny 20. století:

  1. strukturalismus a fenomenologie,
  2. psychologická estetika,
  3. marxistická estetika,
  4. vybrané tvůrčí poetiky umělců dvacátého století (Kandinský, Schönberg, Le Corbusier).

7.    Postmoderna a sémiotika:

  1. poststrukturalismus a postmoderna,
  2. postmoderní estetické teorie,
  3. sémiotika: význam pro estetiku, znaky v umění, neprůhlednost uměleckého znaku,
  4. představitelé sémiotiky, vybrané sémiotické přístupy.

8.    Analytická estetika:

  1. historické souvislosti analytické estetiky,
  2. přístupy k definici umění,
  3. estetické vlastnosti a estetické pojmy.

9.    Estetika jako disciplína:

  1. předmět a metody estetiky, obecné teorie umění a filozofie umění, propedeutiky,
  2. estetický objekt, artefakt, umělecké dílo, otevřené umělecké dílo,
  3. estetická zkušenost, kontemplace a angažovanost,
  4. estetický soud.

10.    Hodnota a funkce v umění:

  1. estetická a umělecká hodnota, umění a mimoumělecké estetično,
  2. vysoké vs populární umění, masová kultura, ideologie a umění,
  3. umění - falzum – kýč,
  4. aktuální trendy v estetice: feministická estetika, environmentální estetika.

Základní literatura:

  • Davies, Stephen, ed. et al. A companion to aesthetics. Chichester: Wiley-Blackwell, 2009.2
  • Gilbertová, Katharine E. H., Kuhn, Helmut. Dějiny estetiky. Praha: SNKLU, 1969.
  • Henckmann, Wolfhart - Lotter, Konrad (1995). Estetický slovník. Praha: Svoboda.
  • Ptáčková, Brigita - Stibral, Karel. Estetika na dlani. Olomouc: Rubico, 2002.
  • Stratilková, Martina. Estetika a obecná teorie umění I: Teorie. Olomouc: VUP, 2013.
  • Stratilková, Martina. Estetika a obecná teorie umění II: Dějiny. Olomouc: VUP, 2013.
  • Tatarkiewicz, Wladyslaw. Dejiny estetiky I, II, III. Bratislava: Tatran, 1985-1991.
  • Volek, Jaroslav. Základy obecné teorie umění. Praha: SPN, 1968.

Doporučená literatura:

  • Cohen, Jean-Louis. Le Corbusier. Praha: Slovart, 2005.
  • Eco, Umberto. Skeptikové a těšitelé. Praha: Argo, 2006.
  • Eco, Umberto. Autor a jeho interpreti. In: Eco, U. Mysl a smysl. Břeclav: Moraviapress, 2000, s. 149-165.
  • Fiske, John. Reading the Popular. London, 1997, s. 2-12.
  • Flašar, Martin. Poème électronique. 1958. Le Corbusier - E. Varèse - I. Xenakis. Brno: Masarykova univerzita, 2012.
  • Kandinsky, Wassily. O duchovnosti v umění. Praha: Triáda, 2009.
  • Kivy, Peter (ed.). The Blackwell guide to aesthetics. Malden, MA: Blackwell Pub., 2004.
  • Kulka, Tomáš, ed. a Ciporanov, Denis, ed. Co je umění?: texty angloamerické estetiky 20. století. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2010. 
  • Murphy, Robert F. Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha: SLON, 2004.
  • Prokop, Dušan a Jůzl, Miloš. Úvod do estetiky. Praha: Panorama, 1989.
  • Schönberg, Arnold. Styl a idea. Praha: Arbor Vitae, 2004.
  • Souriau, Étienne. Encyklopedie estetiky. Praha: Victoria Publishing, 1994.
  • Švácha, Rostislav. Le Corbusier. Praha: Odeon, 1989.
  • Volek, Jaroslav. Kapitoly z dějin estetiky. Praha: Panton, 1969.
  • Zuska, Vlastimil. Estetika. Úvod do současnosti tradiční disciplíny. Praha: Triton, 2001.
  • Vojtěch, Ivan (vyd.). Skladatelé o hudební poetice 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1960.
  • Zahrádka, Pavel (ed.). Estetika na přelomu milénia: vybrané problémy současné estetiky. Brno: Barrister & Principal, 2010.

Okruhy a otázky pro SZZk bakalářského studia obor Uměnovědná studia, ak. rok 2014/2015

- pro studenty kombinovaného studia muzikologie a studenty, jež zahájili prezenční studium muzikologie na FF UP před 1. 9. 2015

A.  Dějiny umění

Výtvarné umění 

1. Románské umění v Čechách a na Moravě

  1. Románská architektura v Praze (rotunda sv. Víta na Hradě, architektura Vyšehradu za Vratislava II., bazilika sv. Václava, Víta a Vojtěcha na Hradě, měšťanské domy v Praze)
  2. Románská architektura na Moravě (rotunda sv. Kateřiny ve Znojmě, olomoucká architektura za episkopátu Jindřicha Zdíka, cisterciácký klášter Velehrad, bazilika sv. Prokopa v Třebíči)
  3. Vývoj románské malby (Gumpoldova legenda o sv. Václavu, Vyšehradský kodex a příbuzná díla, Olomoucký kolektář, nástěnné malby v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě, Sedlecký antifonář)
  4. Románská skulptura (sloupy z baziliky sv. Václava, Víta a Vojtěcha v Praze; výzdoba Juditina mostu v Praze, architektonická skulptura v Olomouci za episkopátu Jindřicha Zdíka, výzdoba kostela sv. Jakuba v Jakubu, reliéf Korunování Panny Marie z kostela sv. Jiří v Praze)

2.  Umění doby Jana Lucemburského a Karla IV. v Čechách a na Moravě

  1. Umění doby Jana Lucemburského (poklasická architektura, Mistr Michelské madony, iluminované rukopisy abatyše Kunhuty a Elišky Rejčky)
  2. Architektura a sochařská výzdoba katedrály sv. Víta v Praze (Matyáš z Arrasu, Petr Parléř, Jindřich Parléř, Herman)
  3. Desková malba (Mistr Vyšebrodského oltáře)
  4. Hrad Karlštejn (architektura a malířská výzdoba)

3. Umění doby Václava IV. v Čechách a na Moravě

  1. Mistr Třeboňského oltáře
  2. Krásný sloh v sochařství a v malířství (Krumlovská madona, Šternberská madona, epitaf Jana z Jeřeně
  3. Iluminované rukopisy pro Václava IV

4.  Umění italské renesance

  1. Počátky italské renesanční malby (tvorba Giotta di Bondone a Masaccia)
  2. Architektura rané, vrcholné a pozdní renesance (Filippo Brunelleschi, Donato Bramante, Andrea Palladio)
  3. Florentská sochařská škola (Donatello, Lucca della Robbia, Lorenzo Ghiberti, Andrea del Verrochio)
  4. Přínos uměleckého díla Michelangela Buonarottiho v architektuře, sochařství a malířství

5. Středomoří a Záalpí – vzájemné podněty v malířství

  1. Nizozemští realisté a jejich vliv na Itálii (Jan van Eyck, Rogier van der Weyden)
  2. Manýrismus v Nizozemí a kontakty s Itálií (Pieter Bruegel st.)
  3. Šíření realismu v italském malířství (Lombarďané, Carracci)
  4. Rozvoj krajinomalby v Nizozemí a Itálii (Gentský oltář, Bosch, Bruegel, Carracci)
  5. Tizian a dělený rukopis v italském malířství

6. Malířství v evropských městech – Milán, Florencie, Řím a Praha

  1. Florentské malířství v době velkovévodů od Cosima I. až po Cosima II. (Allori, Cigoli, Furini)
  2. Giuseppe Arcimboldo v Miláně a v Praze
  3. Caravaggio v Miláně a Římě

7. Malířství barokního klasicismu v Bologni, Římě, Benátkách a Praze

  1. Reforma Carraciů v Bologni a její šíření v Římě
  2. Carracciové, G. Reni a vliv na české umění
  3. Karel Škréta v Itálii

8. Moderna, kubismus a funkcionalismus

  1. Kotěrovo muzeum v Hradci Králové
  2. Gočárův dům U černé Matky Boží
  3. Vila Tugendhat od Ludwiga Miese van der Rohe

9. Expresionismus a kubismus v malířství a sochařství v českých zemích

  1. Osma
  2. Skupina výtvarných umělců
  3. Bohumil Kubišta
  4. Otto Gutfreund
  5. Tvrdošíjní

10. Brutalismus, skulpturalismus, technicismus

  1. poválečná tvorba Le Corbusiera (Obytná jednotka v Marseille, mariánská kaple v Ronchamp
  2. věž na Ještědu od Karla Hubáčka

Dějiny hudby

1. Periodizace dějin hudby

Smysl a podstata periodizace dějin hudby.

  1. Základní typy periodizací dějin hudby a možná metodologická východiska
  2. Periodizace Vl. Helferta.

2. Křesťanský bohoslužebný zpěv jako základ evropské hudební kultury

Základní charakteristika, repertoár a formy gregoriánského chorálu, jeho vliv na vývoj evropského hudebního myšlení.

  1. Psalmodie, její historické kořeny, forma a podoba žalmu.
  2. Forma responsoria a antifony, vymezení základních typů a jejich historický vývoj.
  3. Sekundární vrstvy gregoriánského chorálu – historické a teritoriální kořeny, formy, fungování.
  4. Formy tropu, princip tropace a její historický vývoj.
  5. Forma sekvence a její historický vývoj.

3. Rozvoj vícehlasu

Charakteristika hudební řeči, vývoj hudebních forem, kompozičních technik, nejvýznamnější představitelé a jejich tvorba.

  1. Epocha Notre Dame.
  2. Období Ars Antiqua.
  3. Období Ars Nova
  4. První tři generace Nizozemské polyfonie.
  5. Vokální tvorba vrcholné renesance v Itálii, dílo O. Lassa a G. P. Palestriny.

4. Hudba období baroka

Specifika vývoje v jednotlivých teritoriálních celcích.Vznik a rozvoj opery, emancipace instrumentální hudby, vliv katolické a protestantské liturgie na formování hudební kultury. Přínos a charakter díla vrcholných skladatelských osobností.

  1. Odkaz Florentské cameraty a Cl. Monteverdiho.
  2. Hudební dění v 17. a první pol. 18. stol. ve Francii (balet, opera, instrumentální hudby, J. B. Lully, J. Ph. Rameau).
  3. Barokní instrumentální hudba v Itálii.
  4. Italská opera v 17. a první pol. 18. st.
  5. Slohová a vývojová podstata odkazu G. F. Händela a J. S. Bacha

5. Proměna hudebního paradigmatu v polovině 18. století, hudební klasicismus

Nástup hudebního klasicismu, jeho estetický ideál, inovace v oblasti vývoje hudebních forem, instrumentace, hudební kultury apod., vrcholný a pozdní hudební klasicismus.

  1. Hudební vývoj v Mannheimu okolo poloviny 18. st.
  2.  Podstata Gluckovy operní reformy.
  3. Slohová a vývojová podstata odkazu J. Haydna.
  4. Slohová a vývojová podstata odkazu W. A. Mozarta.
  5. Slohová a vývojová podstata odkazu L. W. Beethovena.

6. Hudební kultura v období nastupujícího romantismu

Estetická a vkusová východiska, společenské kontexty, vývoj hudebních žánrů, skladatelské osobnosti.

  1. Podstata písňové tvorby F. Schuberta a její dopad na vývoj tohoto druhu.
  2. Činnost hudebních virtuózů a významných interpretů 19. stol.
  3. Proměna institucionálního a společenského zázemí fungování hudby v první pol. 19. stol.
  4. Slohová a vývojová podstatu odkazu R. Schumanna a F. Mendelssohna-Bartholdyho
  5. Opera v 1. pol. 19. stol.

7. Umělecká podstata tzv. hudebního novoromantismu.

Koncept programní hudby, klasicko-romantická syntéza a koncept hudebního dramatu versus tradice italské opery.

  1. Kompoziční inovace H. Berlioze na příkladu jeho Fantastické symfonie.
  2. Slohová a vývojová podstata odkazu F. Liszta.
  3. Klasicko-romantická syntéza v díle J. Brahmse.
  4. Hudební drama R. Wagnera a jeho koncepce gesamtkunstwerku.
  5. Vývoj italské opery ve 2. pol. 19. století a operní tvorba G. Verdiho.

8. Fenomén národních škol v 19. století

Historické a společenské okolnosti vzniku národních škol, charakteristika jednotlivých národních škol, skladatelské osobnosti a jejich dílo.

  1. Vývoj ruské národní školy.
  2. Vývoj české národní školy.
  3. Vznik a vývoj národních škol ve Skandinávii, Polsku a Maďarsku.

9. Hudební moderna a hudba 1. pol. 20. století

Doznívání hudebního romantismu, hudební moderna.Uvolňování tonality, proměna estetického ideálu a hudební řeči. Hudební styly a umělecká seskupení v 1. polovině 20. století.

  1. Powagnerovská skladatelská generace. Osobnosti a dílo R. Strausse a G. Mahlera. Hudební impresionismus v díle C. Debussyho.
  2. Česká hudební moderna (V. Novák, J. Suk, O. Ostrčil a L. Janáček)
  3. Hudební expresionismus a II. vídeňská škola.
  4. Hudební neofolklorismus v díle B. Bartóka, I. Stravinského a L. Janáčka.
  5. Hudební neoklasicismus v díle I. Stravinského a dalších skladatelů (zvláště D. Šostakoviče, S. Prokofjeva, B. Bartóka, B. Martinů). Pařížská Šestka.

10. Vývoj hudby po druhé světové válce

Společenské, estetické a hudební principy Nové hudby. Hledání nových zvukových a technických možností hudby. Nové pojetí uměleckého díla – „otevřené“ hudební dílo.

  1. Hudební serialismus na příkladu díla K. Stockhausena a P. Bouleze, darmstadtské prázdninové kurzy.
  2. Aleatorika v hudbě – americká avantgarda (hl. J. Cage) a evropské pojetí aleatoriky (např. v díle W. Lutoslawského, K. Stockhausena aj.).
  3. Témbrová hudba. Akcentace barvy v dílech Ligetiho a polských skladatelů (hl. K. Pendereckého), experimenty s elektronikou.
  4. Americký hudební minimalismus, repetivní technika a meditace v hudbě.
  5. Estetické a hudební principy „postmoderního obratu“ v hudbě od cca pol. 60. let 20. stol.

Dějiny dramatických umění

  1. Antické divadlo a drama
    1. Řecké antické drama a divadla.
    2. Římské drama a divadlo.
  1. Commedia dell´arte
    1. Zdroje a postupy commedie dell´arte. Základní typy postav a jejich vývoj.
    2. Pokračovatelé a reformátoři commedie dell´arte.
  1. Evropské divadlo a drama v období klasicismu a osvícenství
    1. Evropské divadlo a drama v období klasicismu.
    2. Drama a reformy evropského divadla v osvícenství.
  1. Hlavní etapy vývoje českého divadla ve 20. století
    1. Periodizace jednotlivých etap, hlavní vývojové směry.
    2. Impresionismus a expresionismus v českém divadle.
    3. Meziválečná česká divadelní avantgarda.
    4. Hnutí malých jevištních forem v 60. a studiové (autorské) divadlo v 70. a 80. letech 20. století.
    5. Osobnosti kamenných divadel (A. Radok, O. Krejča, J. Grossmann ad.). Malé činoherní scény (Činoherní klub Praha, Divadlo Na zábradlí, Divadlo za branou ad.).
  1. Tendence české dramatické tvorby 20. století
    1. Drama v období první republiky 1918 – 1938.
    2. Drama v 50. a 60. letech letech.
    3. Vývoj dramatické tvorby od nástupu tzv. konsolidace do roku 1989.
  1. Kinematografie klasického Hollywoodu
    1. Utváření hollywoodského studiového systému, ekonomický způsob fungování. Filmová tvorba v Hollywoodu 10. a 20. let.
    2. Tzv. „klasický hollywoodský styl“ (formální rysy, vyprávěcí postupy, stylistické normy). 
  1. Francouzská filmová avantgarda 20. let
    1. Formování institucí uměleckého filmu. Francouzský impresionismus  1918-1929.
    2. Dada filmy, surrealismus, cinéma pur.
  1. Nové vlny v evropské kinematografii
    1. Přehled, časové zařazení a obecná charakterizace evropských nových vln.
    2. Francouzská nová vlna.
  1. Ruská montážní škola 20. let
    1. Situace v sovětském filmovém průmyslu, počátky montážní školy, inspirační vlivy, hlavní představitelé.
    2. Forma a styl sovětské montážní školy, klíčová díla a objasnění významu ruské montážní školy pro vývoj filmové formy.
  1. Nový Hollywood 60. – 70. let
    1. Změna vůči klasickému hollywoodského studiového systému, ekonomický způsob fungování, technologie, styly, žánry.
    2. Významní režiséři nového Hollywoodu, tvorba, její společenské a kulturní pozadí, stylistické a narativní inovace.

 B. Estetika, obecná teorie umění, metodologické problémy a sociologie umění

  1. Estetika od starověku po renesanci
    1. Koncepty harmonie, katarze, mimesis, jednota v rozmanitosti.
    2. Platón, Aristoteles, helénistická estetika.
    3. Plotinos, Pseudodionýsios, Augustinus, Akvinský.
    4. Proměna umění a estetické recepce v renesanci, renesanční teorie umění a krásy.
  1. Estetika 17. až 19. století
    1. Francouzský klasicismus.
    2. Anglická vkusová škola.     
    3. Baumgarten, Kant, Schiller, Hegel.
    4. Schopenhauer, Nietzsche.
    5. Formalismus devatenáctého století.
  1. Estetika 20. století
    1. Strukturalismus a fenomenologie.
    2. Psychologická estetika.
    3. Marxismus, analytická estetika.
    4. Vybrané tvůrčí poetiky umělců dvacátého století (Kandinský, Schönberg, Le Corbusier.
  1. Estetika jako disciplína
    1. Předmět estetiky a obecné teorie umění, vztah k dalším oborům, propedeutiky.
    2. Metody a význam estetiky, estetická výchova.
    3. Estetický objekt, artefakt, umělecké dílo, otevřené umělecké dílo.
    4. Estetická funkce a její vztah k dalším funkcím umění, estetická a umělecká hodnota, přechody z umění do mimoumění (Volek, Mukařovský).
    5. Estetická recepce.
  1. Sémiotika a postmoderna
    1. Pojem znaku, druhy znaků.
    2. Znaky v umění, neprůhlednost uměleckého znaku.
    3. Představitelé sémiotiky, vybrané sémiotické přístupy.
    4. Proměny umělecké tvorby a recepce v postmoderní době.
    5. Postmoderní estetické teorie, poststrukturalismus.
  1. Typologie pojmu kultura
    1. Hodnotové a hodnotově neutrální chápání fenoménu kultury.
    2. Sociologické teorie kultury.
    3. Masová, lidová a populární kultura.
    4. Reflexe populární hudební kultury v díle T. W. Adorna (základní pojmy, argumenty a jejich kritické zhodnocení).
  1. Specifické rysy divadla ve srovnání s jinými druhy umění
    1. Divadlo jako časoprostorový jev. Divadlo jako syntetické umění.
    2. Divadlo jako jev interaktivní. Divadelní prostor. Divadlo jako jev psychologický a sociologický.
  1. Divadelní věda
    1. Počátky evropské a české divadelní vědy, představitelé.
    2. Dějiny divadla, teorie divadla a divadelní kritika jako tři součásti divadelní vědy.
    3. Specifické rysy výzkumu divadla ve srovnání s jinými druhy umění.
  1. Filmový čas a prostor
    1. Vyprávění jako formální systém. Bordwellovo pojetí filmového vyprávění.
    2. Funkce diváka v narativním procesu.
  1. Filmový záběr a střih
    1. Funkce střihu ve struktuře filmového díla.
    2. Vývoj filmového střihu.
    3. Základní druhy.

Studijní literatura

Katedra divadelních, filmových a mediálních studií

Studijní literatura z oblasti divadla

  • BERNARD, Jan. Co je divadlo. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1983.
  • BROCKETT, Oscar G. Dějiny divadla. Praha: Lidové noviny, 1999.
  • HOŘÍNEK, Zdeněk. Drama, divadlo, divák. Brno: JAMU, 2008.
  • JUST, Vladimír. Divadlo v totalitním systémuPříběh českého divadla (1945–1989 nejen v datech a souvislostech. Praha: Academia, 2010.
  • OSOLSOBĚ, Ivo. Zichova filozofie dramatického tvaru. In Zich, Otakar. Estetika dramatického umění. 2. vyd. Praha: Panorama 1986, s. 373–399.
  • PAVLOVSKÝ, Petr. Základní pojmy divadla. Teatrologický slovník. Praha: Libri a Národní divadlo, 2004.
  • STEHLÍKOVÁ, Eva. Antické divadlo. Praha: Karolinum, 2005.
  • VODIČKA, Libor. Úvod do divadelních studií. Olomouc: Univerzita Palackého, 2013. (Skripta, pouze elektronicky.)

Studijní literatura z oblasti filmu

  • Abel, Richard: French Film Theory and CriticismVolume I.: 1907-1929. Princeton University Press 1988.
  • Andrews, Dudley: The Major Film Theories. New York Oxford UP 1984.
  • Aristarco, Guido: Dějiny filmových teorií. Praha 1968.
  • Bazin, André: Co je to film? Praha, Čs. filmový ústav 1979.
  • Bordwell, David: Narration in the Fiction Film. University of Wisconsin Press, 1987.
  • Bordwell, David; Thompsonová, Kristin: Dějiny filmu. Praha: AMU 2007
  • Bordwell, David; Staiger, Janet; Thompson, Kristin: The Classical Hollywood Cinema. Columbia University Press 1985.
  • Bordwell, David; Staiger, Janet; Thompson, Umění filmu. Úvod do studia formy a stylu. Praha AMU 2010.
  • Cook David A.: A History of Narrative Film. New York: W. W. Norton & Co. 1996
  • Erlich, Victor: Russian Formalism. History – Doctrine. Mouton 1955.
  • Film jako znakový systém. Filmologický sborník VII. Praha 1971.
  • Gregor, Ulrich; Patalas, Enno: Dejiny filmu. Bratislava : Tatran 1968.
  • Kracauer, Siegfried: Teorie filmu: Studijní materiály dramaturgie. Praha SPN 1968.
  • Kučera, Jan.: Střihová skladba ve filmu a v televizi. Praha. AMU 2003.
  • Mihálik, Peter (ed.): Sovietska filmová teória dvadsiatych rokov. Bratislava, Slovenský filmový ústav 1986.
  • Monaco, James, Nová vlna. Praha, AMU 2001.
  • Mukařovský, Jan: Studie I. Brno, Host 2000.
  • Nicholls, Bill (ed.): Movies and Methods, Vol. I. University of California Press 1976.
  • Nicholls, Bill (ed.): Movies and Methods, Vol. II. University of California Press 1985. 
  • Plazewski, Jerzy.: Filmová řeč. Praha 1967.
  • Sborník filmové teorie 1. Angloamerické studie. Praha 1991.
  • Stam, Robert: Film Theory. An Introduction. Wiley-Blackwell 2000
  • Szczepanik, Petr (ed.): Nová filmová historie. Praha 2004.
  • Šklovskij, Viktor: Teorie prózy. Akropolis 2003.
  • Tartuská škola. Sborník filmové teorie 2. Praha 1995
  • Thompsonová, Kristin: Neformalistická filmová analýza: jeden přístup, mnoho metod. Iluminace 1998, č. 1.
  • Thompson, Kristin.: Breaking the Glass Amor. Neoformalist Film Analysis. Princeton University Press 1988.
  • Toeplitz, Jerzy: Dějiny filmu 1 (1895-1918) Praha: Panorama 1989

Katedra muzikologie

Studijní literatura z dějin hudby 

  • Černušák, Gracián.  Dějiny evropské hudby. Praha: Panton, 1964.
  • HELFERT, Vladimír. Periodisace dějin hudby. Příspěvek k otázce logiky hudebního
  • NAVRÁTIL, Miloš. Nástin vývoje evropské hudby 20. století, Ostrava: Montanex, 1993.
  • Smolka, Jaroslav a kol. Dějiny hudby. Praha – Brno: Togga, ČHF, 2001.
  • VYSLOUŽIL, JIŘÍ. Hudobníci 20. storočia, Bratislava 1981.
  • vývoje. In Vybrané studie I. O hudební tvořivosti. Praha: Editio Supraphon, 1970. s. 355-384.

Studijní literatura z estetiky, obecné teorie umění a sociologie umění 

  • Cohen, Jean-Louis. Le Corbusier. Praha: Slovart, 2005.
  • Eco, Umberto. Skeptikové a těšitelé. Praha: Svoboda, 1995.
  • Eco, Umberto. Autor a jeho interpreti. In: Eco, U., „Mysl a smysl“, Moraviapress, Břeclav 2000, s. 149-165.
  • Fiske, John. Reading the Popular. London 1997, s. 2-12.
  • Flašar, Martin. Poème électronique. 1958. Le Corbusier - E. Varèse - I. Xenakis. Brno: Masarykova univerzita, 2012.
  • Gilbertová, Katharine E. H., Kuhn, Helmut. Dějiny estetiky. Praha: SNKLU, 1969.
  • Kandinsky, Wassily. O duchovnosti v umění. Praha: Triáda, 2009.
  • Murphy, Robert F. Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha: SLON, 2004.
  • Prokop, Dušan a Jůzl, Miloš. Úvod do estetiky. Praha: Panorama, 1989.
  • Ptáčková, Brigita - Stibral, Karel. Estetika na dlani. Olomouc: Rubico, 2002.
  • Schönberg, Arnold. Styl a idea. Praha: Arbor Vitae, 2004.
  • Soukup, Václav. Přehled antropologických teorií kultury. Praha: Portál, 2000.
  • Souriau, Étienne. Encyklopedie estetiky. Praha: Victoria Publishing, 1994.
  • Švácha, Rostislav. Le Corbusier. Praha: Odeon, 1989.
  • Tatarkiewicz, Wladyslaw. Dejiny estetiky I, II, III. Bratislava: Tatran, 1985-1991.
  • Volek, Jaroslav. Kapitoly z dějin estetiky. Praha: Panton, 1969.
  • Volek, Jaroslav. Základy obecné teorie umění. Praha: SPN, 1968.
  • Zuska, Vlastimil. Estetika. Úvod do současnosti tradiční disciplíny.Praha: Triton, 2001.

Katedra výtvarných umění

Studijní literatura z dějin výtvarných umění 

  • Daniel, Ladislav (ed.), Benátčané. Malířství 17. a 18. století z českých a moravských sbírek, Praha 1997.
  • Daniel, Ladislav (ed.), Florenťané, umění z doby medicejských velkovévodů, Praha 2002.
  • Daniel, Ladislav (ed.), Mezi erupcí a morem. Malířství v Neapoli 1631-1656, Praha 1995.
  • Daniel, Ladislav, Reniana, Praha 1992.
  • Dějiny českého výtvarného umění I/1, 2. Od počátků do konce středověku, Praha 1984, s. 45-128, 145-283, 311-327, 355-397, 405-439.
  • Dějiny českého výtvarného umění II/1, 2. Od počátku renesance do závěru baroka, Praha 1989, s. 182-247, s. 328-339.
  • Dějiny českého výtvarného umění 1890-1938, IV/1,2, Praha 1998, s. 233-312, 329-354.
  • Encyklopedie světového malířství, Praha 1975 (hesla: Agostino Carracci, Annibale Carracci, Ludovico Carracci, Cimabue, Giotto di Bondone, Masaccio, Michelangelo Buonarotti, Tizian).
  • HRBÁČOVÁ, Jana (ed.), Jindřich Zdík (1126-1150). Olomoucký biskup uprostřed Evropy (kat.výst.), Olomouc, Arcidiecézní muzeum 2009.
  • Kratochvíl, Petr, Karel Hubáček, Praha 2006.
  • Kuburović, Branislava – Šlapeta, Vladimír, Jan Kotěra 1871-1923, zakladatel české moderní architektury, Praha 2001.
  • Sedlák Jan, Vila Tugendhat, prostor ducha a umění, Brno 2012.
  • Stolárová, Lenka  – Vlnas, Vít (eds.), Karel Škréta 1610-1674, doba a dílo, Praha 2011.
  • ŠVÁCHA, Rostislav, Le Corbusier, Praha 1989.
  • Toman Rolf (ed.), Baroko. Architektura, sochařství a malířství, Praha 2007.
  • Toman Rolf (ed.), Umění italské renesance. Architektura, sochařství a malířství, Praha 2000.
  • Turner, Jane (ed.), The Dictionary of Art, London 1996 (hesla: Alessandro Allori, Cristofano Allori, Francesco Bassano, Leandro Bassano, Jacopo Bassano, Hieronymus Bosch, Agnolo Bronzino, Michelangelo Merisi da Caravaggio, Agostino Carracci, Annibale Carracci, Ludovico Carracci, Lodovico Cigoli, Correggio, Pieter Bruegel I, Francesco Furini, Jan Gossart, Jan van Eyck, Guido Reni, Jusepe de Ribera, Massimo Stanzione, Paolo Veronese, Rogier van der Weyden).

ak. rok 2013/2014

A. Dějiny umění

Výtvarné umění

1. Románské umění v Čechách a na Moravě

  1. Románská architektura v Praze (rotunda sv. Víta na Hradě, architektura Vyšehradu za Vratislava II., bazilika sv. Václava, Víta a Vojtěcha na Hradě, měšťanské domy v Praze)
  2. Románská architektura na Moravě (rotunda sv. Kateřiny ve Znojmě, olomoucká architektura za episkopátu Jindřicha Zdíka, cisterciácký klášter Velehrad, bazilika sv. Prokopa v Třebíči)
  3. Vývoj románské malby (Gumpoldova legenda o sv. Václavu, Vyšehradský kodex a příbuzná díla, Olomoucký kolektář, nástěnné malby v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě, Sedlecký antifonář)
  4. Románská skulptura (sloupy z baziliky sv. Václava, Víta a Vojtěcha v Praze; výzdoba Juditina mostu v Praze, architektonická skulptura v Olomouci za episkopátu Jindřicha Zdíka, výzdoba kostela sv. Jakuba v Jakubu, reliéf Korunování Panny Marie z kostela sv. Jiří v Praze)

2. Umění doby Jana Lucemburského a Karla IV. v Čechách a na Moravě

  1. Umění doby Jana Lucemburského (poklasická architektura, Mistr Michelské madony, iluminované rukopisy abatyše Kunhuty a Elišky Rejčky)
  2. Architektura a sochařská výzdoba katedrály sv. Víta v Praze (Matyáš z Arrasu, Petr Parléř, Jindřich Parléř, Herman)
  3. Desková malba (Mistr Vyšebrodského oltáře)
  4. Hrad Karlštejn (architektura a malířská výzdoba)

3. Umění doby Václava IV. v Čechách a na Moravě

  1. Mistr Třeboňského oltáře
  2. Krásný sloh v sochařství a v malířství (Krumlovská madona, Šternberská madona, epitaf Jana z Jeřeně
  3. Iluminované rukopisy pro Václava IV

4. Umění italské renesance

  1. Počátky italské renesanční malby (tvorba Giotta di Bondone a Masaccia)
  2. Architektura rané, vrcholné a pozdní renesance (Filippo Brunelleschi, Donato Bramante, Andrea Palladio)
  3. Florentská sochařská škola (Donatello, Lucca della Robbia, Lorenzo Ghiberti, Andrea del Verrochio)
  4. Přínos uměleckého díla Michelangela Buonarottiho v architektuře, sochařství a malířství

5. Středomoří a Záalpí – vzájemné podněty v malířství

  1. Nizozemští realisté a jejich vliv na Itálii (Jan van Eyck, Rogier van der Weyden)
  2. Manýrismus v Nizozemí a kontakty s Itálií (Pieter Bruegel st.)
  3. Šíření realismu v italském malířství (Lombarďané, Carracci)
  4. Rozvoj krajinomalby v Nizozemí a Itálii (Gentský oltář, Bosch, Bruegel, Carracci)
  5. Tizian a dělený rukopis v italském malířství

6. Malířství v evropských městech – Milán, Florencie, Řím a Praha

  1. Florentské malířství v době velkovévodů od Cosima I. až po Cosima II. (Allori, Cigoli, Furini)
  2. Giuseppe Arcimboldo v Miláně a v Praze
  3. Caravaggio v Miláně a Římě

7. Malířství barokního klasicismu v Bologni, Římě, Benátkách a Praze

  1. Reforma Carraciů v Bologni a její šíření v Římě
  2. Carracciové, G. Reni a vliv na české umění
  3. Karel Škréta v Itálii

8. Moderna, kubismus a funkcionalismus

  1. Kotěrovo muzeum v Hradci Králové
  2. Gočárův dům U černé Matky Boží
  3. Vila Tugendhat od Ludwiga Miese van der Rohe

9. Expresionismus a kubismus v malířství a sochařství v českých zemích

  1. Osma
  2. Skupina výtvarných umělců
  3. Bohumil Kubišta
  4. Otto Gutfreund
  5. Tvrdošíjní

10. Brutalismus, skulpturalismus, technicismus

  1. poválečná tvorba Le Corbusiera (Obytná jednotka v Marseille, mariánská kaple v Ronchamp
  2. věž na Ještědu od Karla Hubáčka

Dějiny hudby

1. Periodizace dějin hudby

Smysl a podstata periodizace dějin hudby.

  1. Základní typy periodizací dějin hudby a možná metodologická východiska
  2. Periodizace Vl. Helferta.

2. Křesťanský bohoslužebný zpěv jako základ evropské hudební kultury

Základní charakteristika, repertoár a formy gregoriánského chorálu, jeho vliv na vývoj evropského hudebního myšlení.

  1. Psalmodie, její historické kořeny, forma a podoba žalmu.
  2. Forma responsoria a antifony, vymezení základních typů a jejich historický vývoj.
  3. Sekundární vrstvy gregoriánského chorálu – historické a teritoriální kořeny, formy, fungování.
  4. Formy tropu, princip tropace a její historický vývoj.
  5. Forma sekvence a její historický vývoj.

3. Rozvoj vícehlasu

Charakteristika hudební řeči, vývoj hudebních forem, kompozičních technik, nejvýznamnější představitelé a jejich tvorba.

  1. Epocha Notre Dame.
  2. Období Ars Antiqua.
  3. Období Ars Nova
  4. První tři generace Nizozemské polyfonie.
  5. Vokální tvorba vrcholné renesance v Itálii, dílo O. Lassa a G. P. Palestriny.

4. Hudba období baroka

Specifika vývoje v jednotlivých teritoriálních celcích.Vznik a rozvoj opery, emancipace instrumentální hudby, vliv katolické a protestantské liturgie na formování hudební kultury. Přínos a charakter díla vrcholných skladatelských osobností.

  1. Odkaz Florentské cameraty a Cl. Monteverdiho.
  2. Hudební dění v 17. a první pol. 18. stol. ve Francii (balet, opera, instrumentální hudby, J. B. Lully, J. Ph. Rameau).
  3. Barokní instrumentální hudba v Itálii.
  4. Italská opera v 17. a první pol. 18. st.
  5. Slohová a vývojová podstata odkazu G. F. Händela a J. S. Bacha

5. Proměna hudebního paradigmatu v polovině 18. století, hudební klasicismus

Nástup hudebního klasicismu, jeho estetický ideál, inovace v oblasti vývoje hudebních forem, instrumentace, hudební kultury apod., vrcholný a pozdní hudební klasicismus.

  1. Hudební vývoj v Mannheimu okolo poloviny 18. st.
  2. Podstata Gluckovy operní reformy.
  3. Slohová a vývojová podstata odkazu J. Haydna.
  4. Slohová a vývojová podstata odkazu W. A. Mozarta.
  5. Slohová a vývojová podstata odkazu L. W. Beethovena.

6. Hudební kultura v období nastupujícího romantismu

Estetická a vkusová východiska, společenské kontexty, vývoj hudebních žánrů, skladatelské osobnosti.

  1. Podstata písňové tvorby F. Schuberta a její dopad na vývoj tohoto druhu.
  2. Činnost hudebních virtuózů a významných interpretů 19. stol.
  3. Proměna institucionálního a společenského zázemí fungování hudby v první pol. 19. stol.
  4. Slohová a vývojová podstatu odkazu R. Schumanna a F. Mendelssohna-Bartholdyho
  5. Opera v 1. pol. 19. stol.

7. Umělecká podstata tzv. hudebního novoromantismu.

Koncept programní hudby, klasicko-romantická syntéza a koncept hudebního dramatu versus tradice italské opery.

  1. Kompoziční inovace H. Berlioze na příkladu jeho Fantastické symfonie.
  2. Slohová a vývojová podstata odkazu F. Liszta.
  3. Klasicko-romantická syntéza v díle J. Brahmse.
  4. Hudební drama R. Wagnera a jeho koncepce gesamtkunstwerku.
  5. Vývoj italské opery ve 2. pol. 19. století a operní tvorba G. Verdiho.

8. Fenomén národních škol v 19. století

Historické a společenské okolnosti vzniku národních škol, charakteristika jednotlivých národních škol, skladatelské osobnosti a jejich dílo.

  1. Vývoj ruské národní školy.
  2. Vývoj české národní školy.
  3. Vznik a vývoj národních škol ve Skandinávii, Polsku a Maďarsku.

9. Hudební moderna a hudba 1. pol. 20. století

Doznívání hudebního romantismu, hudební moderna. Uvolňování tonality, proměna estetického ideálu a hudební řeči. Hudební styly a umělecká seskupení v 1. polovině 20. století.

  1. Powagnerovská skladatelská generace. Osobnosti a dílo R. Strausse a G. Mahlera. Hudební impresionismus v díle C. Debussyho.
  2. Česká hudební moderna (V. Novák, J. Suk, O. Ostrčil a L. Janáček)
  3. Hudební expresionismus a II. vídeňská škola.
  4. Hudební neofolklorismus v díle B. Bartóka, I. Stravinského a L. Janáčka.
  5. Hudební neoklasicismus v díle I. Stravinského a dalších skladatelů (zvláště D. Šostakoviče, S. Prokofjeva, B. Bartóka, B. Martinů). Pařížská Šestka.

10. Vývoj hudby po druhé světové válce

Společenské, estetické a hudební principy Nové hudby. Hledání nových zvukových a technických možností hudby. Nové pojetí uměleckého díla – „otevřené“ hudební dílo.

  1. Hudební serialismus na příkladu díla K. Stockhausena a P. Bouleze, darmstadtské prázdninové kurzy.
  2. Aleatorika v hudbě – americká avantgarda (hl. J. Cage) a evropské pojetí aleatoriky (např. v díle W. Lutoslawského, K. Stockhausena aj.).
  3. Témbrová hudba. Akcentace barvy v dílech Ligetiho a polských skladatelů (hl. K. Pendereckého), experimenty s elektronikou.
  4. Americký hudební minimalismus, repetivní technika a meditace v hudbě.
  5. Estetické a hudební principy „postmoderního obratu“ v hudbě od cca pol. 60. let 20. stol.

Dějiny dramatických umění

1. Antické divadlo a drama

  1. Řecké antické drama a divadla.
  2. Římské drama a divadlo.

2. Commedia dell´arte

  1. Zdroje a postupy commedie dell´arte. Základní typy postav a jejich vývoj.
  2. Pokračovatelé a reformátoři commedie dell´arte.

3. Evropské divadlo a drama v období klasicismu a osvícenství

  1. Evropské divadlo a drama v období klasicismu.
  2. Drama a reformy evropského divadla v osvícenství.

4. Hlavní etapy vývoje českého divadla ve 20. století

  1. Periodizace jednotlivých etap, hlavní vývojové směry.
  2. Impresionismus a expresionismus v českém divadle.
  3. Meziválečná česká divadelní avantgarda.
  4. Hnutí malých jevištních forem v 60. a studiové (autorské) divadlo v 70. a 80. letech 20. století.
  5. Osobnosti kamenných divadel (A. Radok, O. Krejča, J. Grossmann ad.). Malé činoherní scény (Činoherní klub Praha, Divadlo Na zábradlí, Divadlo za branou ad.).

5. Tendence české dramatické tvorby 20. století

  1. Drama v období první republiky 1918 – 1938.
  2. Drama v 50. a 60. letech letech.
  3. Vývoj dramatické tvorby od nástupu tzv. konsolidace do roku 1989.

6. Kinematografie klasického Hollywoodu

  1. Utváření hollywoodského studiového systému, ekonomický způsob fungování. Filmová tvorba v Hollywoodu 10. a 20. let.
  2. Tzv. „klasický hollywoodský styl“ (formální rysy, vyprávěcí postupy, stylistické normy).

7. Francouzská filmová avantgarda 20. let

  1. Formování institucí uměleckého filmu. Francouzský impresionismus 1918-1929.
  2. Dada filmy, surrealismus, cinéma pur.

8. Nové vlny v evropské kinematografii

  1. Přehled, časové zařazení a obecná charakterizace evropských nových vln.
  2. Francouzská nová vlna.

9. Ruská montážní škola 20. let

  1. Situace v sovětském filmovém průmyslu, počátky montážní školy, inspirační vlivy, hlavní představitelé.
  2. Forma a styl sovětské montážní školy, klíčová díla a objasnění významu ruské montážní školy pro vývoj filmové formy.

10. Nový Hollywood 60. – 70. let

  1. Změna vůči klasickému hollywoodského studiového systému, ekonomický způsob fungování, technologie, styly, žánry.
  2. Významní režiséři nového Hollywoodu, tvorba, její společenské a kulturní pozadí, stylistické a narativní inovace.

B. Estetika, obecná teorie umění, metodologické problémy a sociologie umění

1. Estetika od starověku po renesanci

  1. Koncepty harmonie, katarze, mimesis, jednota v rozmanitosti.
  2. Platón, Aristoteles, helénistická estetika.
  3. Plotinos, Pseudodionýsios, Augustinus, Akvinský.
  4. Proměna umění a estetické recepce v renesanci, renesanční teorie umění a krásy.

2. Estetika 17. až 19. století

  1. Francouzský klasicismus.
  2. Anglická vkusová škola.
  3. Baumgarten, Kant, Schiller, Hegel.
  4. Schopenhauer, Nietzsche.
  5. Formalismus devatenáctého století.

3. Estetika 20. století

  1. Strukturalismus a fenomenologie.
  2. Psychologická estetika.
  3. Marxismus, analytická estetika.
  4. Vybrané tvůrčí poetiky umělců dvacátého století (Kandinský, Schönberg, Le Corbusier.

4. Estetika jako disciplína

  1. Předmět estetiky a obecné teorie umění, vztah k dalším oborům, propedeutiky.
  2. Metody a význam estetiky, estetická výchova.
  3. Estetický objekt, artefakt, umělecké dílo, otevřené umělecké dílo.
  4. Estetická funkce a její vztah k dalším funkcím umění, estetická a umělecká hodnota, přechody z umění do mimoumění (Volek, Mukařovský).
  5. Estetická recepce.

5. Sémiotika a postmoderna

  1. Pojem znaku, druhy znaků.
  2. Znaky v umění, neprůhlednost uměleckého znaku.
  3. Představitelé sémiotiky, vybrané sémiotické přístupy.
  4. Proměny umělecké tvorby a recepce v postmoderní době.
  5. Postmoderní estetické teorie, poststrukturalismus.

6. Typologie pojmu kultura

  1. Hodnotové a hodnotově neutrální chápání fenoménu kultury.
  2. Sociologické teorie kultury.
  3. Masová, lidová a populární kultura.
  4. Reflexe populární hudební kultury v díle T. W. Adorna (základní pojmy, argumenty a jejich kritické zhodnocení).

7. Specifické rysy divadla ve srovnání s jinými druhy umění

  1. Divadlo jako časoprostorový jev. Divadlo jako syntetické umění.
  2. Divadlo jako jev interaktivní. Divadelní prostor. Divadlo jako jev psychologický a sociologický.

8. Divadelní věda

  1. Počátky evropské a české divadelní vědy, představitelé.
  2. Dějiny divadla, teorie divadla a divadelní kritika jako tři součásti divadelní vědy.
  3. Specifické rysy výzkumu divadla ve srovnání s jinými druhy umění.

9. Filmový čas a prostor

  1. Vyprávění jako formální systém. Bordwellovo pojetí filmového vyprávění.
  2. Funkce diváka v narativním procesu.

10. Filmový záběr a střih

  1. Funkce střihu ve struktuře filmového díla.
  2. Vývoj filmového střihu.
  3. Základní druhy.

STUDIJNÍ LITERATURA

KATEDRA DIVADELNÍCH, FILMOVÝCH A MEDIÁLNÍCH STUDIÍ

Studijní literatura z oblasti divadla

  • BERNARD, Jan. Co je divadlo. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1983.
  • BROCKETT, Oscar G. Dějiny divadla. Praha: Lidové noviny, 1999.
  • HOŘÍNEK, Zdeněk. Drama, divadlo, divák. Brno: JAMU, 2008.
  • JUST, Vladimír. Divadlo v totalitním systému. Příběh českého divadla (1945–1989 nejen v datech a souvislostech. Praha: Academia, 2010.
  • OSOLSOBĚ, Ivo. Zichova filozofie dramatického tvaru. In Zich, Otakar. Estetika dramatického umění. 2. vyd. Praha: Panorama 1986, s. 373–399.
  • PAVLOVSKÝ, Petr. Základní pojmy divadla. Teatrologický slovník. Praha: Libri a Národní divadlo, 2004.
  • STEHLÍKOVÁ, Eva. Antické divadlo. Praha: Karolinum, 2005.
  • VODIČKA, Libor. Úvod do divadelních studií. Olomouc: Univerzita Palackého, 2013. (Skripta, pouze elektronicky.)

Studijní literatura z oblasti filmu

  • ABEL, Richard: French Film Theory and Criticism. Volume I.: 1907-1929. Princeton University Press 1988.
  • ANDREWS, Dudley: The Major Film Theories. New York Oxford UP 1984.
  • ARISTARCO, Guido: Dějiny filmových teorií. Praha 1968.
  • BAZIN, André: Co je to film? Praha, Čs. filmový ústav 1979.
  • BORDWELL, David: Narration in the Fiction Film. University of Wisconsin Press, 1987.
  • BORDWELL, David; THOMPSONOVÁ, Kristin: Dějiny filmu. Praha: AMU 2007
  • BORDWELL, David; STAIGER, Janet; Thompson, Kristin: The Classical Hollywood Cinema. Columbia University Press 1985.
  • BORDWELL, David; STAIGER, Janet; Thompson, Umění filmu. Úvod do studia formy a stylu. Praha AMU 2010.
  • COOK David A.: A History of Narrative Film. New York: W. W. Norton & Co. 1996
  • ERLICH, Victor: Russian Formalism. History – Doctrine. Mouton 1955.
  • Film jako znakový systém. Filmologický sborník VII. Praha 1971.
  • GREGOR, Ulrich; PATALAS, Enno: Dejiny filmu. Bratislava : Tatran 1968.
  • KRACAUER, Siegfried: Teorie filmu: Studijní materiály dramaturgie. Praha SPN 1968.
  • KUČERA, Jan.: Střihová skladba ve filmu a v televizi. Praha. AMU 2003.
  • MIHÁLIK, Peter (ed.): Sovietska filmová teória dvadsiatych rokov. Bratislava, Slovenský filmový ústav 1986.
  • MONACO, James, Nová vlna. Praha, AMU 2001.
  • MUKAŘOVSKÝ, Jan: Studie I. Brno, Host 2000.
  • NICHOLLS, Bill (ed.): Movies and Methods, Vol. I. University of California Press 1976.
  • NICHOLLS, Bill (ed.): Movies and Methods, Vol. II. University of California Press 1985.
  • PLAZEWSKI, Jerzy.: Filmová řeč. Praha 1967.
  • Sborník filmové teorie 1. Angloamerické studie. Praha 1991.
  • STAM, Robert: Film Theory. An Introduction. Wiley-Blackwell 2000
  • SZCZEPANIK, Petr (ed.): Nová filmová historie. Praha 2004.
  • ŠKLOVSKIJ, Viktor: Teorie prózy. Akropolis 2003.
  • Tartuská škola. Sborník filmové teorie 2. Praha 1995
  • THOMPSONOVÁ, Kristin: Neformalistická filmová analýza: jeden přístup, mnoho metod. Iluminace 1998, č. 1.
  • THOMPSON, Kristin.: Breaking the Glass Amor. Neoformalist Film Analysis. Princeton University Press 1988.
  • TOEPLITZ, Jerzy: Dějiny filmu 1 (1895-1918) Praha: Panorama 1989

KATEDRA MUZIKOLOGIE

Studijní literatura z dějin hudby

  • ČERNUŠÁK, Gracián. Dějiny evropské hudby. Praha: Panton, 1964.
  • HELFERT, Vladimír. Periodisace dějin hudby. Příspěvek k otázce logiky hudebního
  • NAVRÁTIL, Miloš. Nástin vývoje evropské hudby 20. století, Ostrava: Montanex, 1993.
  • SMOLKA, Jaroslav a kol. Dějiny hudby. Praha – Brno: Togga, ČHF, 2001.
  • VYSLOUŽIL, JIŘÍ. Hudobníci 20. storočia, Bratislava 1981.
  • vývoje. In Vybrané studie I. O hudební tvořivosti. Praha: Editio Supraphon, 1970. s. 355-384.

Studijní literatura z estetiky, obecné teorie umění a sociologie umění

  • COHEN, Jean-Louis. Le Corbusier. Praha: Slovart, 2005.
  • ECO, Umberto. Skeptikové a těšitelé. Praha: Svoboda, 1995.
  • ECO, Umberto. Autor a jeho interpreti. In: Eco, U., „Mysl a smysl“, Moraviapress, Břeclav 2000, s. 149-165.
  • FISKE, John. Reading the Popular. London 1997, s. 2-12.
  • FLAŠAR, Martin. Poème électronique. 1958. Le Corbusier - E. Varèse - I. Xenakis. Brno: Masarykova univerzita, 2012.
  • GILBERTOVÁ, Katharine E. H., Kuhn, Helmut. Dějiny estetiky. Praha: SNKLU, 1969.
  • KANDINSKY, Wassily. O duchovnosti v umění. Praha: Triáda, 2009.
  • MURPHY, Robert F. Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha: SLON, 2004.
  • PROKOP, Dušan a JŮZL, Miloš. Úvod do estetiky. Praha: Panorama, 1989.
  • PTÁČKOVÁ, Brigita - STIBRAL, Karel. Estetika na dlani. Olomouc: Rubico, 2002.
  • SCHÖNBERG, Arnold. Styl a idea. Praha: Arbor Vitae, 2004.
  • SOUKUP, Václav. Přehled antropologických teorií kultury. Praha: Portál, 2000.
  • SOURIAU, Étienne. Encyklopedie estetiky. Praha: Victoria Publishing, 1994.
  • ŠVÁCHA, Rostislav. Le Corbusier. Praha: Odeon, 1989.
  • TATARKIEWICZ, Wladyslaw. Dejiny estetiky I, II, III. Bratislava: Tatran, 1985-1991.
  • VOLEK, Jaroslav. Kapitoly z dějin estetiky. Praha: Panton, 1969.
  • VOLEK, Jaroslav. Základy obecné teorie umění. Praha: SPN, 1968.
  • ZUSKA, Vlastimil. Estetika. Úvod do současnosti tradiční disciplíny. Praha: Triton, 2001.

KATEDRA VÝTVARNÝCH UMĚNÍ

Studijní literatura z dějin výtvarných umění

  • DANIEL, Ladislav (ed.), Benátčané. Malířství 17. a 18. století z českých a moravských sbírek, Praha 1997.
  • DANIEL, Ladislav (ed.), Florenťané, umění z doby medicejských velkovévodů, Praha 2002.
  • DANIEL, Ladislav (ed.), Mezi erupcí a morem. Malířství v Neapoli 1631-1656, Praha 1995.
  • DANIEL, Ladislav, Reniana, Praha 1992.
  • Dějiny českého výtvarného umění I/1, 2. Od počátků do konce středověku, Praha 1984, s. 45-128, 145-283, 311-327, 355-397, 405-439.
  • Dějiny českého výtvarného umění II/1, 2. Od počátku renesance do závěru baroka, Praha 1989, s. 182-247, s. 328-339.
  • Dějiny českého výtvarného umění 1890-1938, IV/1,2, Praha 1998, s. 233-312, 329-354.
  • Encyklopedie světového malířství, Praha 1975 (hesla: Agostino Carracci, Annibale Carracci, Ludovico Carracci, Cimabue, Giotto di Bondone, Masaccio, Michelangelo Buonarotti, Tizian).
  • HRBÁČOVÁ, Jana (ed.), Jindřich Zdík (1126-1150). Olomoucký biskup uprostřed Evropy (kat.výst.), Olomouc, Arcidiecézní muzeum 2009.
  • KRATOCHVÍL, Petr, Karel Hubáček, Praha 2006.
  • KUBUROVIĆ, Branislava – ŠLAPETA, Vladimír, Jan Kotěra 1871-1923, zakladatel české moderní architektury, Praha 2001.
  • SEDLÁK Jan, Vila Tugendhat, prostor ducha a umění, Brno 2012.
  • STOLÁROVÁ, Lenka – VLNAS, Vít (eds.), Karel Škréta 1610-1674, doba a dílo, Praha 2011.
  • ŠVÁCHA, Rostislav, Le Corbusier, Praha 1989.
  • TOMAN Rolf (ed.), Baroko. Architektura, sochařství a malířství, Praha 2007.
  • TOMAN Rolf (ed.), Umění italské renesance. Architektura, sochařství a malířství, Praha 2000.
  • TURNER, Jane (ed.), The Dictionary of Art, London 1996 (hesla: Alessandro Allori, Cristofano Allori, Francesco Bassano, Leandro Bassano, Jacopo Bassano, Hieronymus Bosch, Agnolo Bronzino, Michelangelo Merisi da Caravaggio, Agostino Carracci, Annibale Carracci, Ludovico Carracci, Lodovico Cigoli, Correggio, Pieter Bruegel I, Francesco Furini, Jan Gossart, Jan van Eyck, Guido Reni, Jusepe de Ribera, Massimo Stanzione, Paolo Veronese, Rogier van der Weyden).