Státní závěrečné zkoušky

Požadavky k bakalářské státní závěrečné zkoušce (Muzikologie)

Požadavky k bakalářské zkoušce Muzikologie - pro studenty, kteří zahájili prezenční studium muzikologie v září 2014 - září 2018
Požadavky k bakalářské zkoušce Muzikologie - pro studenty, kteří zahájili kombinované studium muzikologie v září 2014 - září 2019 (a případně pro studenty, kteří zahájili prezenční studium muzikologie dříve než v září 2014).

Požadavky k bakalářské zkoušce Muzikologie - pro studenty, kteří zahájili studium ak. roku 2019/2020 (prezenční studium) a ak. roku 2020/2021 (kombinované studium) níže:

1. Obecná charakteristika

 

Třetí ročník bakalářského studia je ukončen státní závěrečnou zkouškou (BSZZk). Podmínkou přístupu k BSZZk je splnění kreditního limitu pro tříleté  bakalářské studium v samostatném studijním programu (tj. 180 kreditů).

Povinnou součástí BSZZk je obhajoba diplomové práce v rozsahu min. 40 normostran (přílohy, české a dvojí cizojazyčné résumé navíc). Touto prací má kandidát prokázat schopnost samostatného řešení zadaného vědeckého úkolu.

Obhajoba bakalářské práce je veřejná. Datum jejího konání je vyhlášeno v termínu daném harmonogramem FF UP, resp. Katedry muzikologie pro příslušný akademický rok a přesný rozpis obhajob je uveřejněn na domovských stránkách katedry. Obhajoba jednotlivé diplomové práce trvá zpravidla 20–30 minut. Obhajoba závěrečné práce se koná před minimálně tříčlennou komisí, kterou stanoví vedoucí katedry. K obhajobě závěrečné práce je předsedou komise přizván vedoucí práce i oponent (nejsou-li členy komise). Při obhajobě se diplomant vyjadřuje k posudkům, k otázkám oponenta, vedoucího práce, členů komise a dalších přítomných. Průběh obhajoby řídí předseda komise. Závěrečná práce a její ústní obhajoba se klasifikuje jednou společnou známkou. O klasifikaci mají právo hlasovat pouze členové komise (včetně vedoucího práce a oponenta, nejsou-li členy komise). Klasifikační stupně jsou stejné jako u ostatních částí BSZZK. Výsledek obhajoby sdělí studentovi předseda komise veřejně v den obhajoby. Jestliže byla závěrečná práce a její obhajoba souhrnně klasifikována stupněm F, komise pro BSZZK rozhodne, zda se práce vrátí k přepracování nebo zda je student povinen zvolit téma jiné.

 

Bakalářská státní závěrečná zkouška se skládá ze tří odděleně klasifikovaných součástí před komisí, kterou jmenuje a odvolává děkan FF UP. Komise se skládá z předsedy a dalších členů, je nejméně tříčlenná. Zveřejnění organizační podoby průběhu zajistí vedoucí příslušné katedry nejpozději šest týdnů před zahájením BSZZK. Student má 60 min. k písemné přípravě odpovědí, přičemž čas na přípravu se do délky zkoušky nezapočítává.

 

Dějiny hudby, Teorie hudby, Metodologie hudební vědy, základy estetiky a systematická muzikologie tvoří obsah bakalářské státní závěrečné zkoušky, jejímž cílem je prověřit získané vědomosti a dovednosti studenta hudební vědy bakalářského studijního programu. Ve studijních plánech  maior a minor se ze státní zkoušky vyjímá zkušební otázka ze systematické muzikologie. Při státní závěrečné zkoušce má kandidát prokázat spolehlivou orientaci v muzikologii včetně hlubšího zvládnutí její historické, teoretické a metodologické problematiky. Ústní bakalářská zkouška probíhá formou rozpravy na základě vylosovaných otázek.

 

2. Disciplíny a oblasti

2.1. Dějiny hudby

 

Požadavky na studenta

Znalost dějin české a evropské hudby v celém rozsahu jejich vývoje. Schopnost charakterizovat jednotlivé vývojové etapy, prokázat znalost života a díla jejích hlavních představitelů včetně orientace ve stylových, druhových a žánrových oblastech hudby. Student si vylosuje dvě otázky ze seznamu okruhů, jednu z okruhu A a jednu z okruhu B (viz níže).

 

Tematické okruhy:

 

A.

Důkladná znalost tvůrčího odkazu velkých osobností v hudební historii.

Předpokládá se monografický přehled o jejich životě i díle a jejich přesahů v hudební kultuře různých stylových epoch: G. P. Palestrina, C. Monteverdi, J. S. Bach, G. F. Händel, A. Vivaldi, F. A. Míča, J. D. Zelenka, J. Haydn, W. A. Mozart, L. v. Beethoven, C. M. von Weber, G. Rossini, G. Verdi, R. Wagner, G. Meyerbeer, G. Bizet, Ch. Gounod,  F. Schubert, R. Schumann, H. Berlioz, F. Liszt, J. Brahms, P. I. Čajkovskij, F. Chopin, B. Smetana, A. Dvořák, Z. Fibich, G. Mahler, R. Strauss, J. Suk, V. Novák, L. Janáček, B. Martinů, A. Hába, A. Schönberg, I. Stravinskij, B. Bartók, S. Prokofjev, D. Šostakovič, O. Messiaen, P. Hindemith, K. Stockhausen, P. Boulez, G. Ligeti, J. Cage, H. W. Henze, G. Gershwin, M. Davis, D. Ellington, F. Zappa

 

B.

1. Středověký jednohlasý zpěv

  • vývoj křesťanského liturgického zpěvu od počátků až po současnost
  • liturgické formy a žánry
  • světské jednohlasé formy

 

2. Vývoj vícehlasé hudby do roku 1600

  • počátky středověkého vícehlasu
  • vývojové fáze od 12. do 16. století
  • charakteristika základních žánrů a forem duchovní i světské hudby
  • nejvýznamnější představitelé

 

3. Specifika vývoje hudby v českých zemích ve 12. – 16. století

  • charakter hudební kultury a specifika prostředí
  • rozvíjené žánry a formy
  • nejvýznamnější představitelé

 

4. Charakteristika hudebního slohu baroka

  • estetická východiska
  • hlavní principy kompozice
  • vývoj forem a žánrů, teritoriální a časové rozvrstvení
  • barokní instrumentář

 

5. Italská opera v období c. 1600 – 1800

  • počátky opery, estetické souvislosti
  • recitativní a ariosní princip, typizace árií
  • vývojové fáze opery seria a buffa
  • nejvýznamnější představitelé (libretisté, skladatelé)

 

6. Operní žánry v národních jazycích do roku c. 1800

  • tragédie en musique, vymezení proti italské opeře
  • opéra comique
  • francouzské baletní žánry
  • Singspiel
  • nejvýznamnější představitelé

 

7. Vokální formy c. 1600 – 1800

  • komorní a duchovní kantáta
  • liturgická hudba (mše, moteto)
  • oratorium
  • situace v protestantském prostředí

 

8. Instrumentální hudba c. 1600 – 1800

  • sonáta a její typy
  • concerto grosso a sólový koncert
  • hudba pro klávesové nástroje
  • nejvýznamnější představitelé

 

9. Hudební klasicismus

  • společenské a estetické souvislosti
  • charakteristika hudební struktury
  • problematika tzv. „galantního“ a „citového“ slohu
  • zrod a vývoj symfonie
  • instrumentář
  • vývojové fáze, nejvýznamnější centra a osobnosti

 

10. Vývoj hudby v českých zemích v 17. a 18. století

  • podoba hudební kultury, společenské a institucionální souvislosti
  • žánry
  • skladatelé
  • problematika tzv. české hudební emigrace

 

11. Hlavní tendence vývoje instrumentální hudby v 19. století

  • vývoj symfonie
  • vývoj symfonické básně (programní hudby)

 

12. Hlavní tendence vývoje vokální hudby v 19. století

  • píseň v tvorbě vrcholných skladatelů i měšťanské a lidové kultuře
  • žánry duchovní hudby

 

13. Hlavní tendence vývoje opery v Německu v 19. století

  • Singspiel, Spieloper, romantická opera
  • Musikdrama, Gesamtkunstwerk
  • wagnerianismus

 

14. Hlavní tendence vývoje románské opery v 19. století

  • opera v Itálii
  • rossinisté, bel canto, verismus
  • opera ve Francii
  • opéra comique, grand opéra, drame lyrique

 

15. „Národní školy“ v 19. století

  • vliv myšlenek novoromantismu (rozvíjení domácích tradic, programní náměty, národní jazyk)
  • literární předlohy pro hudební díla (mytologie, ságy apod.)
  • situace v Rusku, Mocná hrstka
  • situace ve Skandinávii, Polsku, Maďarsku a Španělsku

 

16. Vývoj hudební kultury v českých zemích v 19. století

  • instituce (Pražská konzervatoř, Stavovské divadlo, Prozatímní divadlo, Národní divadlo apod.)
  • hlavní názorové proudy (národní obrození, zemské vlastenectví, panslavismus, rusofilství, Staročeši versus Mladočeši, wagnerianismus apod.)
  • stylová a estetická problematika (komponování písní a oper na český text, deklamatorní sloh, boje o B. Smetanu a A. Dvořáka apod.)

 

17. Hudba přelomu století

  • pojmové pole - pozdní romantismus, moderna, estetická východiska
  • proces rozpadu tonality
  • italský futurismus, ruská avantgarda, neofolklorismus
  • osobnosti: G. Mahler, R. Strauss, M. Reger, J. Sibelius, H. Pfitzner, C. Debussy, F. Schreker, F. Busoni, A. Skrjabin, raná tvorba A. Schönberga, I. Stravinského, B. Bartóka

 

18. Expresionismus, atonalita, dodekafonie

  • vymezení expresionismu v umění
  • atonalita v hudbě 1. poloviny 20. století

II. vídeňská škola: osobnosti a dílo, charakteristika jednotlivých tvůrčích období skladatelů A. Schönberga, A. Berg, A. Weberna

  • americká avantgarda 1. poloviny 20. století

 

19. Neoklasicismus

- tendence k návratům k předromantické hudbě na počátku 20. století

- neoklasicismus v Paříži: Pařížská šestka, Igor Stravinskij

- neoklasicismus v německé hudbě

- neoklasicismus v sovětské hudbě

 

20. Česká hudební moderna a avantgarda 1. poloviny 20. století

- J. Suk, V. Novák, O. Ostrčil

- specifické postavení L. Janáčka

- „boj o Dvořáka“

- B. Martinů, hudební skupina Mánesa, Přítomnost, aj.
 

21. Vývoj evropské hudby po roce 1945

- centra Nové hudby

- tvorba O. Messiaena

- pozdní tvorba „klasiků“ 20. století

- hudební serialismus, témbrová hudba, aleatorika

 

22. Nástup postmoderny

- J. Cage a otevřené umělecké dílo, „music in progress“, „indeterminacy“

- hudební minimalismus v USA

- stylový obrat v dílech K. Pendereckého, K. H. Stockhausena, A. Pärta, A. Schnittkeho aj.

- současná situace a východiska

 

23. Tradiční jazz 

- základní historické vymezení

- styly (New Orleans jazz, Chicago jazz, swing atp.), osobnosti

 

24. Moderní jazz

- základní historické vymezení

- styly (bebop, hardbop, cool jazz, progresivní jazz, free jazz atp.), osobnosti

 

25. „Klasický“ rock

- historický přehled rocku v období padesátých až osmdesátých let 20. stol.

- styly (rock-and-roll, Mersey Sound, blues rock, folk rock, progresivní rock, experimentální rock, hard rock, punk rock atp.), klíčové osobnosti, skupiny, národní školy (USA, UK)

 

26. Klíčové fenomény černošské popové a populární hudby 2. pol. 20. století

- styly (rhythm-and-blues/R'n'B, soul, funk, disco, Motown Sound atp.)

- osobnosti (Chuck Berry, James Brown, Stevie Wonder atp.), skupiny (The Supremes a jiné)

 

Základní literatura

Brown, Howard Mayer. Hudba v renesancii. Bratislava: Hudobné centrum, 2012.

Bukofzer, Manfred. Hudba v období baroka. Bratislava: OPUS, 1986.

Covach, John: What's That Sound: An Introduction to Rock and Its History, New York; London: W. W. Norton & Company, 2006.

Černý Jaromír a kol. Historická antologie hudby v českých zemích do (cca 1530). Praha: KLP 2005.

Dahlhaus, Carl. Die Musik des 19. Jahrhunderts. Laaber: Laaber Verlag, 1989 (anglický překlad Nineteenth –Century Music, Berkeley-Los Angeles1989).

Danuser, Hermann. Die Musik des 20. Jahrhunderts. Neues Handbuch der Musikwissenschaft, Bd. 7. Laaber: Laaber-Verlag, 1996

Dykast, Roman. Hudba věku melancholie. Praha: Togga 1998.

Einstein, Alfred. Hudba v období romantizmu. Bratislava: OPUS, 1989.

Gidley, Marc C: Jazz Styles: History and Analysis, New Jersey: Prentice Hall, 2003.

Hoppin, Richard H. Hudba stredoveku. Bratislava: Hudobné centrum, 2007.

Hrčková, Naďa. Dějiny hudby I. Středověk. Praha: Ikar 2005.

Hrčková, Naďa. Dějiny hudby II. Renesance. Praha: Ikar 2005.

Hrčková, Naďa. Dějiny hudby V. Hudba 19. století. Praha: Ikar, 2011.

Hrčková, Naďa. Dějiny hudby VI. Hudba 20. století (1). Praha: Ikar, 2006.

Hrčková, Naďa. Dějiny hudby VII. Hudba 20. století (2). Praha: Ikar,  2007.

Kačic, Ladislav. Dějiny hudby III. Baroko. Bratislava: Ikar, 2009.

Kolektiv autorů. Dějiny české hudební kultury 1890-1945. 2 sv., Praha: Academia, 1971, 1982.

Kolektiv autorů. Dílo a život Bedřicha Smetany. 5 sv., Praha: Supraphon, 1978-1989.

Kolektiv autorů. Hudba v českých dějinách. Praha: Supraphon 1983, 1988.

Kouba, Jan. ABC hudebních slohů. Praha: Supraphon, 1988.

Matzner, Antonín – Poledňák, Ivan – Wasserberger, Igor. Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby I-II/1, 2, 3. Praha: Supraphon, 1983, 1986, 1987, 1990.

MichelsUlrichEncyklopedický atlas hudbyPrahaNakladatelství Lidové noviny2000.

Morgan, Robert P. Twentieth Century Music. A History of Musical Style in Modern Europe and America. New York-London: W. W. Norton, 1992.

Navrátil, Miloš. Nástin vývoje evropské hudby 20. století. Ostrava: Montanex, 1993.

Poledňák, Ivan. Úvod do problematiky hudby jazzového okruhu. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001.

Rosen, Charles: Klasicizmus. Haydn, Mozart, Beethoven. Bratislava: Hudobné centrum, 2005.

Šišková, Ingeborg. Dějiny hudby IV. Klasicismus. Praha: Ikar, 2012.

Trojan, Jan. Dějiny opery. Praha: Paseka 2001.

Tyrrel, John. Česká opera. Brno: Opus Musicum. 1992.

Vysloužil, Jiří. Hudobníci 20. storočia. Bratislava: Opus, 1981.

 

Doporučená literatura

Adorno, Theodor Wiesengrund. Philosophie der neuen Musik, Frankfurt/Main: Europäische Verlagsanstalt, 1958.

Bachtík, Josef. 19. století v hudbě. Praha: Supraphon, 1970.

Bek, Josef. Avantgarda. Ke genezi socialistického realismu v hudbě. Praha: Panton, 1984.

Bek, Josef. Hudební neoklasicismus. Praha: Academia, 1982.

Bek, Josef. Světová hudba 20. století. Praha: Supraphon, 1968.

Crocker, Richard L. A History of Musical Style. New York: McGraw-Hil, 1968.

Černý, Miroslav K. Nástin vývoje symfonie od počátku do poloviny 20. století. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002.

Černý, Miroslav K. Hudba antických kultur. Olomouc, 2006.

Dahlhaus, Carl. Zwischen Romantik und Moderne. München: Katzbichler, 1974.

Dibelius, U.: Moderne Musik I 1945-65. München 1991.

Dibelius, U.: Moderne Musik II 1965-85. München 1994.

Finscher, Ludwig. Die Musik des 15. und 16. Jahrhundert. Laaber: Laaber 1989.

Helfert, Vladimír. Česká moderní hudba. Studie o české hudební tvořivosti. Olomouc: Index, 1936 (reed.: Vladimír Helfert, Vybrané studie I. Praha: Supraphon, 1970).

Helfert, Vladimír. Periodizace dějin hudby, in: Musikologie 1, 1938; (reed.: Vladimír Helfert. Vybrané studie I. Praha: Supraphon, 1970).

Helfert, Vladimír. Tvůrčí rozvoj Bedřicha Smetan. Praha 1924 (reed. Praha: SNKLHU, 1953).

Hesla ze základních muzikologických slovníků a encyklopedií (Slovník české hudební kultury, Grove, MGG)

Hoppin, Richard H. Antológia stredovekej hudby. Bratislava: Hudobné centrum 2010.

Hradecký, E. Paul Hindemith: svár teorie s praxí. Praha: Supraphon, 1974.

Jiránek, Jaroslav. Eseje o romantismu. Praha: Panton, 1987.

Kohoutek, Ctirad. Hudební styly z hlediska skladatele. Praha: Panton, 1976.

Kopecký, Jiří. Přehled dějin hudby 19. století. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007

Krák, Egon. Viachlas v hudbe Európy. Teoretické, kompozičné a historické súvislosti viachlasnej hudby. Bratislava: Hudobné centrum 2008.

Křupková, Lenka. Dějiny hudby 20. století 1. Olomouc: Univerzita Palackého, 2013.

Monografie a korespondence skladatelů.

Schnierer, Miloslav. Svět orchestru 20. století, Praha: Academia, 1995, 1998, 1999.

Schönberg, Arnold. Styl a idea. Praha: Arbor Vitae, 2004.

Smolka, Jaroslav a kolektiv: Dějiny hudby, Brno – Praha: Togga, 2001.

Štědroň, Miloš. Leoš Janáček a hudba 20. století. Paralely, sondy, dokumenty, Brno: Nadace Universitas Masarykiana, 1998.

Vičarová, Eva. Úvod do studia dějin starší hudby. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc 2013

 

2.2 Teorie hudby

 

Požadavky na studenta

Požaduje se bezpečná znalost základních teoretických disciplín, tj. harmonie, kontrapunktu, hudebních forem, základů instrumentace a četby partitur, a schopnost jejich aplikace při analýze konkrétních hudebních útvarů. Zkouška má podobu verbální analýzy vylosované skladby či skladebné části, v níž má student prokázat schopnost orientace ve struktuře (povšechně v makrostruktuře a detailněji v mikrostruktuře) analyzovaných děl či úseků a charakteristiky jejich „hudební řeči“ resp. stylu. Na analýzu navazuje rozprava o historické a pojmoslovné problematice hudební teorie. Losované skladby jsou uvedeny v následujícím přehledu. Jejich výběr může být každoročně (nejpozději měsíc před konáním zkoušky) upřesňován.

 

Seznam skladeb k analýze pro státní bakalářskou zkoušku

 

1. J. S. Bach – Preludium a fuga č. 14 fis moll (Das Wohltemperierte Klavier, II. díl)

2. J. Haydn – Smyčcový kvartet op. 33 č. 1 h moll, Hob.III:37 (1. věta)

3. J. Haydn – Klavírní trio C dur Hob. XV:27

4. W. A. Mozart – Klavírní koncert A dur, K. 488 (1. věta)

5. W. A. Mozart – Sonáta pro klavír č. 13 B dur K. 333 (4. věta)

6. W. A. Mozart – Symfonie č. 41 C dur „Jupiterská“ (4. věta)

7. L. van Beethoven – Symfonie č. 3 Es dur op. 55 „Eroica“ (1. věta)

8. L. van Beethoven – Sonáta pro klavír C dur op. 53 „Valdštejnská“ (1. věta)

9. L. van Beethoven – Sonáta pro klavír d moll op. 10, č. 3 (2. věta),

10. A. Rejcha – Fuga č. 22

11. F. Chopin – Nocturno Es dur op. 9, č. 2

12. F. Schubert – Gretchen am Spinnrade op. 2, D. 118

13. J. Brahms – Klavírní trio H dur op. 8 (1. věta, 1. a 2. verze)

14. B. Smetana – Trio g moll op. 15 (1. věta)

15. A. Dvořák – Smyčcový kvartet As dur, op. 105 (1. věta)

16. A. Dvořák – Symfonie č. 9 e moll op. 95 „Z Nového světa“ (1. věta)

17. L. Janáček – Sonáta es moll pro klavír 1. X. 1905 (Z ulice)

18. C. Debussy – L'isle joyeuse, L. 106

19. V. Novák – Trio d moll op. 27 „quasi una ballata“

20. M. Ravel – Náhrobek Couperinův, část Menuet (orchestrální verze)

21. Ch. Ives – Unanswered question

22. M. P. Musorgskij – Obrázky z výstavy

 

Základní literatura

Černý, Miroslav K. Nástin vývoje symfonie od počátku do poloviny 20. století. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002.

Hons, Miloš. Hudební analýza a hudební myšlení. Praha: Togga 2010.

Hradecký, Emil. Úvod do studia tonální harmonie. Praha: SNKLHU, 1960.

Hůla, Zdeněk. Nauka o harmonii. Praha: SNKLHU, 1960.

Janeček, Karel. Harmonie rozborem. Praha: Supraphon, 1982.

Janeček, Karel. Hudební formy. Praha: SNKLHU, 1955.

Janeček, Karel. Melodika. Praha: SNKLHU, 1956.
Janeček, Karel. Tektonika. Nauka o stavbě skladeb. Praha: Supraphon, 1968.

Janeček, Karel. Základy moderní harmonie. Praha: Nakladatelství ČSAV, 1965.

Jirák, K. B. Nauka o hudebních formách. Praha: Panton, 19856.

Kohoutek, Ctirad. Hudební styly z hlediska skladatele. Praha: Panton, 1976.

Kolektiv autorů. Dílo a život Bedřicha Smetany. 5 sv., Praha: Supraphon, 1978-1989.

Palisca, Claude (ed.). Norton Anthology of Western Music. Vol. I, II. New York-London: W. W. Norton. 1996.

Schnierer, Miloslav. Svět orchestru 20. století, Praha: Academia, 1995, 1998, 1999.

Šín, Otakar. Nauka o kontrapunktu, imitaci a fuze. Praha: Fr. A. Urbánek a synové, 1945.

Volek, Jaroslav. Struktura a osobnosti hudby. Praha: Panton, 1988.

 

Doporučená literatura

Blüml, Jan. Hudební formy. Olomouc: Univerzita Palackého, 2013.

Cook, Nicolas. A Guide to Musical Analysis. Oxford: Oxford University Press, 1994.

de la Motte, Diether. Harmonielehre. Kassel: Bärenreither 1976. (ang. překlad: The Study of Harmony: An Historical Perspective. Wm. C. Brown, 1991.)

de la Motte, Dietrich. Musik Formen. Augsburg: Wißner. 1999

de la Motte, Dietrich. Musikalische Analyse. Kassel: Bärenreiter, 1990

Hons, Miloš. Hudba zvaná symfonie. Praha: TOGGA, 2005.

Kohoutek, Ctirad. Hudební kompozice. Praha: Supraphon, 1989.

Kühn, Clemens. Analyse lernen. Kassel: Bärenreiter,1999.

Kühn, Clemens. Formenlehre der Musik. Kassel: Bärenreiter,1999

Owen, Harold. Modal and tonal counterpoint. From Josquin to Stravinsky. Schirmer, 1992.

Poš, Vladimír. Nauka o hudebních formách. Praha: SHV, 1961.

Příslušná hesla v hlavních muzikologických encyklopediích

Suchoň, Eugen. Teória kontrapunktu. Bratislava: SAV, 1963.

Štědroň, Miloš. Základy mikrotektoniky. Brno: MU, 1991.

Štědroň, Miloš. Základy polymelodiky. Brno: MU, 1992.

Tichý, Vladimír. Harmonicky myslet a slyšet. Praha: Nakladatelství AMU, 2011

 

2.3 Metodologie hudební vědy, základy estetiky a systematická muzikologie

 

Požadavky na studenta

Ad metodologie hudební vědy a základy estetiky: Student si vylosuje jednu otázku ze seznamu (viz níže). Požaduje se bezpečná znalost předmětu a metod vědního oboru, jeho dějin a hlavních osobností včetně vlastního „terénu“ muzikologické práce, dále orientace v hlavních tématech a vývoji estetiky a obecné teorie umění.

Ad systematická hudební věda: Pro druhou část zkoušky si student zvolí jednu z aktuálně nabízených disciplín systematické hudební vědy (např. hudební sociologie, hudební psychologie, organologie, etnomuzikologie; svou volbu sdělí mailem sekretářce katedry k datu ukončení zápisu na termín státní zkoušky), ze které si vylosuje jednu otázku. Nabídka disciplín reflektuje pedagogické a výzkumné zaměření Katedry muzikologie FF UP. Rozhodnutí o výběru systematické disciplíny student oznámí před konáním státnic v termínu stanoveném katedrou.

 

A. Metodologie hudební vědy a základy estetiky

 

1. Cíle, předmět, metody a vývoj muzikologie jako moderní vědy

- výklad pojmů hudba resp. musica, definice hudby, kategorie „stylu“ v hudbě a v hudební historiografii

- přehled a charakteristika přístupů k systematice oboru

- hudební historiografie – heuristika

- fáze vývoje myšlení o hudbě, osobnosti, témata od starověku do konce 18. století

- základní inovační proudy vytvářející paradigma muzikologie, zakladatelské osobnosti, muzikologické školy, institucionální základna

 

2. Zrod a vývoj české hudební vědy

- zakladatelské osobnosti a jejich koncepce

- česká hudební věda ve 20. a 21. století

- muzikologická pracoviště v ČR

 

3. Hlavní vývojové rysy, směry a osobnosti muzikologie ve 20. a 21. století

- podněty společenských věd, obecné estetiky a filozofie muzikologii 20. a 21. století

- moderní koncepce hudební historie

- výzkum hudební recepce

- teorie populární hudby

- americká „new musicology“, gender studies v hudbě, anglosaská „music theory“

 

4. Přehled a charakteristika hlavních muzikologických projektů

- bibliografické a dokumentační projekty

- hlavní syntetické historiografické práce české i zahraniční

- nejvýznamnější ediční projekty

- stěžejní hudebně lexikografické práce

 

5. Pojem „nonartificiální hudba“

- vztah artificiální a nonartificiální hudby

- subsféry nonartificiální hudby (folklor, tradiční populární hudba, moderní populární hudba/hudba jazzového okruhu), jejich charakteristika, vzájemné vazby apod.

- kritika pojmu nonartificiální hudba (konfrontace se zahraniční diskuzí o terminologii v populární hudbě)

 

6. Vývoj bádání o jazzu a populární hudbě v našem prostředí

- osobnosti (L. Dorůžka, I. Poledňák, J. Kotek a další)

- literatura, prameny, teorie, témata, instituce atp.

 

7. Úvod do estetiky

- předmět estetiky a obecné teorie umění, estetická recepce

- estetika postmoderny, aktuální trendy oboru

- sémiotika

- počátky estetiky a teorie umění u Platóna a Aristotela, změna přístupu v období helénismu

 

8. Dějiny estetiky

- renesanční teorie umění, charakteristika estetiky 17. století a první poloviny 18. století

- kodifikace estetiky u Baumgartena, systematické rozvinutí u Kanta

- stěžejní proudy estetiky 19. století a první poloviny 20. století

- česká estetika 19. a 20. století

 

Základní literatura

Lébl, V. – Poledňák, I. (eds.) Hudební věda I-III. Praha: SPN, 1988.

Poledňák, I. – Fukač, J. Úvod do studia hudební vědy. 3. vydání, Olomouc: Univerzita Palackého, 2005.

Fukač, J. – Poledňák, I. Hudba a její pojmoslovný systém. Praha: Academia, 1981.

Elschek, O. Hudobná veda súčasnosti. Bratislava: Veda, 1984.

Fukač, J. O studiu hudební vědy. Praha: SPN, 1964.

Fukač, J. – Vysloužil, J. (eds.). Slovník české hudební kultury. Praha: Supraphon, 1997. (Hesla: Muzikologie, Edice, Katalog)

Jůzl, Miloš - Prokop, Dušan. Úvod do estetiky. Praha, 1989.

Kotek, Josef. O české populární hudbě a jejích posluchačích. Praha: Panton, 1990.

Matzner, A. – Poledňák, I. – Wasserberger, I. Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby, věcná část. Praha: Supraphon, 1983.

Zuska, Vlastimil. Estetika. Úvod do současnosti tradiční disciplíny. Praha: Triton, 2001

 

Doporučená literatura

Dahlhaus, C., ed. Einführung in die systematische Musikwissenschaft. Köln: Hans Gerig, 1971, 1988.

de la Motte-Haber, Helga – Neuhoff, Hans (ed.). Musiksoziologie. Laber: Laber-Verlag, 2007.

Gilbertová, G. Everet – Kuhn, Helmut. Dějiny estetiky. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1965.

Henckmann, Wolfhart - Lotter, Konrad. Estetický slovník. Praha: Svoboda, 1995.

Karbusický, V. Systematische Musikwissenschaft. Eine Einführung in Grundbegriffe, Methoden und Arbeitstechniken. München: W. Fink, 1979.

Kerman, J. Musicology. London: Fontana, 1985.

Kivy, Peter, ed. The Blackwell guide to aesthetics. Malden, MA: Blackwell Pub., 2004.

Levinson, Jerrold, ed. The Oxford handbook of aesthetics. Oxford: Oxford University Press, 2005.

Lissa, Z. Wstep do muzikologii. Warszawa: PWM, 1974.

Ptáčková, Brigita - Stibral, Karel. Estetika na dlani. Olomouc: Rubico, 2002.

Racek, J. Úvod do studia hudební vědy. Praha: Hudební matice Umělecké besedy, 1949

Schwindt-Gross, N. Musikwissenschaftliches Arbeiten. Kassel: Bärenreiter, 1992.

Stratilková, Martina. Estetika a obecná teorie umění I: Teorie. Olomouc: VUP, 2013.

Stratilková, Martina. Estetika a obecná teorie umění II: Dějiny. Olomouc: VUP, 2013.

Tatarkiewicz, Wladyslaw. Dejiny estetiky I. Bratislava: Tatran, 1985.

Volek, Jaroslav. Kapitoly z dějin estetiky. Praha: Panton, 1985.

 

B. Systematická muzikologie

 

Hudební sociologie

Tematické okruhy:

1. Vznik a vývoj hudební sociologie, vymezení problémových okruhů a metodologické problémy.

2. Klasikové hudební sociologie (M. Weber, T. W. Adorno, J. H. Mueller, Alphons Silbermann, K. Blaukopf, Christian Kaden).

3. Sociologická analýza hudebního díla.

4. Kritéria empirického hudebně sociologického výzkumu.

5. Česká hudební sociologie. Přehled českých hudebně sociologických výzkumů.

6. Genderová problematika v hudební sociologii

7. Masová hudební kultura.

 

Základní literatura

Adorno, Theodor, W. O fetišovém charakteru v hudbě a regresi slyšení, in: Divadlo 1964, č. 1. s. 16–22, č. 2, s. 12–18.

„Hudební sociologie“, In: Hudební věda I-III, red. V. Lébl, I. Poledňák (1988), Prah: SPN.

Bek, Mikuláš. Vybrané kapitoly hudební sociologie. Olomouc: Univerzita Palackého, 1993.

Karbusický, Vladimír - Kasan, Jaroslav. Výzkum současné hudebnosti. Díl 1. Výzkum z roku 1962. Díl 2. Výzkum z roku 1965/66. Praha: Svoboda, 1969.

Karbusický, Vladimír: Teoretické předpoklady empiricko-sociologického výzkumu hudby. In: Hudební věda, 1965, č. 3, s. 372-418.

Kolektiv autorů. Hudba v českých dějinách. Praha: Supraphon, 1988.

Křupková, Lenka. Kapitoly z hudební sociologie. Olomouc: Univerzita Palackého, 2013.

Weber, Max. „Objektivita“ sociálněvědního a sociálněpolitického poznání. In: WEBER, M., Metodologie, sociologie a politika, Praha: OIKOYMENH, s. 7-63, 1998.

Weber, Max. Smysl „hodnotové neutrality“ v sociologických a ekonomických vědách. Tamtéž, s. 64-108.

 

Doporučená literatura

Adorno, Theodor. W. Schéma masové kultury. Praha: Oikoymenh, 2009.

Bek, Mikuláš. Konzervatoř Evropy? K sociologii české hudebnosti. Praha: KLP, 2003.

Blaukopf, Kurt. Musik im Wandel der Gesellschaft, Darmstadt: WBG, 1996.

de la Motte-Haber, Helga - Neuhoff, Hans, red. Musiksoziologie. Laber: Laber-Verlag, 2007.

Dismann, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum, 1998..

Kaden, Christian. Des Lebens wilder Kreis. Musik im Zivilisationsprozeß, Kassel: Bärenreiter, 1993.

Kaden, Christian. Musiksoziologie. Berlin: Neue Musik, 1984.

Kaden, Christian: heslo „Musiksoziologie“, MGG (2. vydání, Sachteil sv. 6, s. 1618-1670)

McClary, Susan.  Feminine Endings: Music, Gender, and Sexuality. Minneapolis: University of Minnesota Press 1991, 2002.

Martin, Peter J. (1997) Sounds and Society: Themes in the Sociology of Music, Manchester: Manchester University Press.

 

Hudební psychologie

 

Tematické okruhy:

1. Předmět a metody hudební psychologie

2. Psychologické faktory hudebních preferencí

3. Hudba a emoce

4. Hudba a zdraví, muzikoterapie

5. Dějiny hudební psychologie

6. Hudba a prostředí obchodu, reklama

7. Hudební psychologie a akustika, fyziologie, neurofyziologie

 

 

Základní literatura

Diana Deutsch, et al. Psychology of music. In: Grove Music Online. Oxford Music Online. Oxford University Press, accessed March 9, 2014, www.oxfordmusiconline.com/subscriber/article/grove/music/42574.

Franěk, Marek. Hudební psychologie. Praha: Karolinum, 2005.

Hallam, Susan – Cross, Ian – Thaut, Michael. Oxford Handbook of Music Psychology. Oxford: OUP, 2016.

Kantor, Jiří a kol. Základy muzikoterapie. Praha: Grada, 2009.

Poledňák, Ivan. Stručný slovník hudební psychologie. Praha: Editio Supraphon, 1984.

Sacks, Oliver. Musicophilia. Praha: Dybbuk, 2009.

Hesla ze základních muzikologických slovníků a encyklopedií (Slovník české hudební kultury, Grove, MGG)

 

Doporučená literatura

Deliège, Irene – Sloboda, John A., eds. Perception and Cognition of Music. Hove: Psychology Press, 1997.

Drábek, Václav. Stručný průvodce hudební psychologií. Praha: Pedagogická fakulta UK 2004.

Hass-Cohen, Noah a Carr, Richard, eds. Art Therapy and Clinical Neuroscience. London: Jessica Kingsley Publishers, 2008.

Holas, Milan. Psychologie hudby v profesionální hudební výchově. Praha: Nakladatelství Akademie múzických umění, 20132.

Juslin, Patrik N., Sloboda, John. Handbook of Music and Emotion. Oxford: OUP, 2011.

Krumhansl, Carol. Cognitive Foundations of Musical Pitch. Oxford: OUP, 1990.

Luska, Jiří. Vývoj sluchu pro harmonii v ontogenezi. Olomouc: Univerzita Palackého, 2006.

Motte-Haber, Helga de la, Rötter, Günther, eds. Musikpsychologie. Laaber: Laaber, 2005.

North, Adrian – Hargreaves, David J. The Social and Applied Psychology of Music. Oxford: OUP, 2009.

Peretz, Isabelle – Zatorre, Robert J. The Cognitive Neuroscience of Music. Oxford: OUP, 2003.

Poledňák, Ivan. Šestnáct kapitolek z hudební psychologie. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005 (také v podobě elektronické studijní podpory, zavěšené v systému courseware na Portálu UP)

Poledňák, Ivan. Hudební psychologie. In: Lébl, Vladimír, Poledňák, Ivan, eds. Hudební věda II. Praha: SPN, 1988.

Sedlák, František. Základy hudební psychologie. Praha: SPN, 1990.

Válková, Libuše – Vyskočilová, Eva. Hlas individuality. Psychosomatické pojetí hlasové výchovy. Praha: DAMU, 2007.

 

Organologie

Tematické okruhy:

1. Akustika: zvuk, tóny a hluky, alikvoty (harmonické a neharmonické), harmonická a přirozená řada,  měření intervalů a tónové systémy, temperace

2. Původ hudby a hudebních nástrojů (hlas, modulace hlasu, mirlitony, idiofony, aerofony, chordofony, membranofony)

3. Systematika a organologický popis: vývoj klasifikačního myšlení, typy systematik, Hornbostel-Sachsova systematika, základní organologický popis (na základě H-S systematiky a systematiky G. Dournon)

4. Idiofony: základní členění, původ a vývoj, příklady, akustika

5. Membranofony: základní členění, původ a vývoj, příklady, akustika

6. Chordofony: základní členění, původ a vývoj, příklady, akustika

7. Aerofony: základní členění, původ a vývoj, příklady, akustika

 

 

Základní literatura

MONTAGU J. Origins and development of musical instruments. Lanham, Toronto, Plymouth: The Scarecrow Press, Inc., 2007

DOURNON, G. Guide for the collection of traditional musical instruments. Paris: The Unesco Press, 1981; pdf version on line: 

http://unesdoc.unesco.org/images/0012/001201/120111Eb.pdf

KELLER, J.; KOPECKÁ, M. (překl.) Hornbostelova a Sachsova systematika hudebních nástrojů. Hudební nástroje. 1977, r. 14, č. 1-4

KURFÜRST, P. Hudební nástroje. Praha: Togga, 2002

 

Doporučená literatura:

BAINES, A. Woodwind instruments and their history. London: Faber, 1957

BAINES, A.; WACHSMANN, K.P. (překl.) Classification of Musical Instruments : translated from the original German by Anthony Baines and Klaus P. Wachsmann.Galpin Society Journal, 1961, 14, pgs. 3-29

BAINES, A. (ed.) Musical instruments through the ages. London: Penguin Books, 1961

BAINES, A. The Oxford companion to musical instruments. Oxford, New York: Oxford University Press, 1992

DE VALE, S.C. (ed.) Issues in organology. (Selected reports in ethnomusicology 8)Los Angeles: University of California – Department of Ethnomusicology, 1990

DOURNON, G. Organology. In MYERS, H. (ed.) Ethnomusicology : an Introduction. New York,London: The Macmillan Press, 1992

ELSCHEK, O. Organológia : jej disciplinárna geneza a dnešné úlohy. Hudební nástroje, 1978, r. 15, č. 1-5

HORNBOSTEL, E. von; SACHS, C. Systematik der Musikinstrumente : Ein Versuch. Zeitschrift für Ethnologie, j. 1914, n. 46, stn. 553-590

KARTOMI, M. On concepts and classifications of musical instruments. Chicago, London: The University of Chicago Press, 1990

KARTOMI, M. The Classification of Musical Instruments : Changing trends in Research from the Late Nineteenth Century, with special Reference to the 1990s.Ethnomusicology, 2001, Vol. 45, No. 2, pgs. 283 - 314

SADIE, S. (ed.) The New Grove Dictionary of Musical Instruments. London: Macmillan Press Limited, 1984

MARCUSE, S. Musical Instruments : A Comprehensive Dictionary. New York: Doubleday and Company, Inc., 1964

SACHS, C. The History of Musical Instruments. New York, Mineola: Dover Publications, Inc., 2006

SYROVÝ, V. Hudební akustika. Praha: Akademie múzických umění v Praze, 2003

WADE, B. S. Thinking Musically. New York: Oxford University Press, 2004

JORGENSEN, O. Tuning: Containing the Perfection of Eighteenth-Century Temperament, the Lost Art of Nineteenth-Century Temperament, and the Science of Equal Temperament. Michigan State University Press, 1991

 

Etnomuzikologie

 

Tematické okruhy:

1. Studium hudby z etnomuzikologické perspektivy: co vše je hudba a jak ji zkoumat? (od vergleichende Musikwissenschaft k etnomuzikologii.)

2. Přenos hudby – aurální/orální/psaný přenos; fonograf, A. J. Ellis, transkripce; enkulturace/akulturace/transkulturace/difuze; archivace, revival, aplikovaná etnomuzikologie

3. Hudba jako organizovaný zvuk I: rytmus a čas v etnické hudbě (organizace času: pravidelnost, časové jednotky, tempo; beat, pulz, kolotomie, tál, pattern, složené metrum ad.; příklady k jednotlivým fenoménům)

4. Hudba jako organizovaný zvuk II: tónová struktura (pohled horizontální: stupnice, mody, ekvidistanční stupnice, pentatonika, rága, maqam; pohled vertikální: intervaly, klastr, akordy, sóničnost; pohled horizontálně-vertikální: textury; příklady k jednotlivým fenoménům)

5. Etnografie hudby: fieldwork, zúčastněné pozorování, bimusicality, emic/etic perspektiva, A. P. Merriam a problematika homologií, individuální hudebníci

6. Tradiční hudba Evropy popis vybraných fenoménů dle vlastního výběru: J. G. Herder, W. J. Thoms, W. Wiora; charakteristické rysy; hudební nástroje a soubory; písňové sbírky; trad. hudba a ideologie atd.

7. Hudební kultury mimoevropských oblastí popis vybraných fenoménů dle vlastního výběru (charakteristické rysy, hudební nástroje a soubory, teoretické spisy, etm. publikace atd.)

 

Základní literatura:

RICE, T. Ethnomusicology – A Very Short Introduction. (Oxford University Press, 2013)

RICE, T. (ed.) The Garland Encyclopedia of Wolrd Music. Volume 8: Europe. (The Garland Publishing, 2000)

JURKOVÁ, Z. (a kol.) Kapitoly z mimoevropské hudby. 2. vyd. (Univerzita Palackého v Olomouci – Filozofická fakulta, 2001)

LING, J. A History of European Folk Music. (University of Rochester Press, 1997)

MATOUŠEK, V. Rytmus a čas v etnické hudbě. (Togga, 2003)

WADE, B. S. Thinking Musically. (Oxford University Press, 2012)

 

Doporučená literatura:

BARZ, T.; COOLEY, T. J. (eds.) Shadows In The Field. (Oxford University Press, 2008)

BLACKING, J. How Musical Is Man. (University of Washington Press, 1974)

BOHLMAN, P. The Study of Folk Music In The Modern World. (Indiana University Press, 1988)

KOL. AUTORǕ The Garland Encyclopedia of World Music (Routledge, 1997-2001)

McCOLLUM, J.; HEBERT, D. J. Theory and Method in Historical Ethnomusicology. (Lexington Books, 2014)

MERRIAM, A. P. The Anthropology of Music. (Northwestern University Press, 1964)

MURPHY, R. F. Úvod do kutlurní a sociální antropologie. (Slon, 2001)

MYERS, H. (ed.) Ethnomusicology: an Introduction. (The Macmillan Press, 1992)

NETTL, B. (et. al.) Excursions in World Music. (Prentice Hall, 2001)

NETTL, B. The Study of Ethnomusicology: Thirty-Three Discussions (University of Illinois Press, 2015)

PLOCEK, J. Hudba středovýchodní Evropy. (Torst, 2003)

POST C., J. Ethnomusicology: A Contemporary Reader (Routledge, 2006)

RICE, T. (ed.) The Garland Encyclopedia of Wolrd Music. Volume 8: Europe. (The Garland Publishing, 2000)

SEEGER, A. Why Suyá Sing: A Musical Anthropology of an Amazonian People. (University of Illinois Press, 2004)

SLOBIN, M. Musical Subcultures: Micromusics of the West. (Wesleyan University Press, 2000)

THOMPSON FORD, W. Music in the Social and Behavioral Sciences (Macquarie University, 2014)

TURINO, T. Music as Social Life: the politics of participation. (The Chicago University Press,

2008)

 

Požadavky vstupují v platnost 31. 10. 2021

Vedoucí katedry muzikologie FF UP: doc. PhDr. Jiří Kopecký, Ph.D.

 

Požadavky k magisterské státní závěrečné zkoušce (Muzikologie)

1. Obecná charakteristika

 

Druhý ročník navazujícího magisterského je ukončen státní závěrečnou zkouškou (SZZk). Podmínkou přístupu k SZZk je splnění kreditního limitu pro dvouleté navazující magisterské studium v samostatném studijním programu (tj. 120 kreditů).

Povinnou součástí SZZk je obhajoba diplomové práce v rozsahu min. 60 normostran (přílohy, české a dvojí cizojazyčné résumé navíc). Touto prací má kandidát prokázat schopnost samostatného řešení zadaného vědeckého úkolu. Diplomová práce by měla být zaměřena na jinou oblast hudební vědy nebo na jiné období, případně by student měl aplikovat jinou metodologii, než jak tomu bylo v případě bakalářské práce.

Obhajoba diplomové práce je veřejná. Datum jejího konání je vyhlášeno v termínu daném harmonogramem FF UP, resp. Katedry muzikologie pro příslušný akademický rok a přesný rozpis obhajob je uveřejněn na domovských stránkách katedry. Obhajoba jednotlivé diplomové práce trvá zpravidla 20–30 minut. Obhajoba závěrečné práce se koná před minimálně tříčlennou komisí, kterou stanoví vedoucí katedry. K obhajobě závěrečné práce je předsedou komise přizván vedoucí práce i oponent (nejsou-li členy komise). Při obhajobě se diplomant vyjadřuje k posudkům, k otázkám oponenta, vedoucího práce, členů komise a dalších přítomných. Průběh obhajoby řídí předseda komise. Závěrečná práce a její ústní obhajoba se klasifikuje jednou společnou známkou. O klasifikaci mají právo hlasovat pouze členové komise (včetně vedoucího práce a oponenta, nejsou-li členy komise). Klasifikační stupně jsou stejné jako u ostatních částí SZZK. Výsledek obhajoby sdělí studentovi předseda komise veřejně v den obhajoby. Jestliže byla závěrečná práce a její obhajoba souhrnně klasifikována stupněm F, komise pro SZZK rozhodne, zda se práce vrátí k přepracování nebo zda je student povinen zvolit téma jiné.

 

Státní závěrečná zkouška se skládá ze tří odděleně klasifikovaných součástí před komisí, kterou jmenuje a odvolává děkan FF UP. Komise se skládá z předsedy a dalších členů, je nejméně tříčlenná. Zveřejnění organizační podoby průběhu zajistí vedoucí příslušné katedry nejpozději šest týdnů před zahájením SZZK. Student má 90 min. k písemné přípravě odpovědí, přičemž čas na přípravu se do délky zkoušky nezapočítává.

 

Státní závěrečná zkouška má podobu ústní zkoušky z dějin a teorie hudby, z hudební estetiky a z metodologie hudební vědy. Při státní závěrečné zkoušce má kandidát prokázat spolehlivou orientaci v oboru včetně hlubšího zvládnutí jeho historické, teoretické, estetické a metodologické problematiky. Zvláštní pozornost je věnována schopnosti analytického přístupu k diskutovaným otázkám a kritického zacházení s dosavadními výsledky muzikologického bádání. Ústní magisterská zkouška probíhá formou rozpravy na základě vylosovaných otázek.

 

2. Disciplíny a oblasti

2.1. Dějiny a teorie hudby

 

Východiskem zkoušky je analýza dvou skladeb, při níž student prokáže schopnost aplikovat poznatky z teorie a dějin hudby. Skladby i jejich konkrétní kombinace do dvojice jsou každoročně stanovovány předsedou komise pro státní závěrečné zkoušky a studenti si příslušné dvojice losují. Jedna skladba je vybrána z níže uvedeného seznamu, zejména při její analýze by student měl prokázat schopnost analýzy hudební struktury, zasazení díla do kontextu dějin hudby (stylová komparace) a dobové i současné teorie hudby. Druhá, krátká skladba či skladebná část, je studentovi oznámena až při zadání otázek, při její analýze se více klade důraz na schopnost zorientovat se v hudební struktuře a teoreticky ji uchopit, byť se i zde očekává schopnost zasazení do historického kontextu.

Student má na přípravu 90 minut a kromě partitury má k dispozici i zvukovou nahrávku skladeb.

 

Seznam skladeb pro magisterskou zkoušku

 

1. F. Schubert: Symfonie h moll „Nedokončená“ D 759, 1. věta

2. R. Schumann: Klavírní koncert a moll op. 54, 1. věta

3. H. Berlioz: Harold v Itálii op. 16, 1. a 2. věta 

4. F. Liszt: Sonáta h moll S 178

5. R. Wagner: Tristan a Isolda - předehra

6. B. Smetana: Tábor

7. P. I. Čajkovskij: Symfonie č. 4 f moll op. 36, 1. věta

8. G. Mahler: Symfonie č. 1, 1. věta

9. C. Debussy: Preludium k Faunovu odpoledni

10. A. N. Skrjabin: Sonáta č. 9. op. 68

11. A. Schönberg: Pierrot Lunaire op. 21

12. A. Webern: Orchesterstücke op. 10

13. L. Janáček: Concertino  

14. B. Martinů: Symfonie č. 6 H 343, 1. věta

15. B. Bartók: Hudba pro smyčce, bicí a celestu Sz. 106, 3. věta

16. E. Varése: Hyperprism

17. O. Messiaen: Kvartet na konec času - 1. věta

18. G. Ligetti: Musica ricercata

19. G. Scelsi: Smyčový kvartet č. 5

20. H. Lachenmann: Toccatina

 

Doporučená literatura:

Kromě literatury z teorie a dějin hudby uvedené v požadavcích k bakalářské zkoušce je vhodné prostudovat následující tituly:

  • ANTHOLOGY OF TWENTIETH-CENTURY MUSIC. Ed. Robert P. Morgan. New York-London, W. W. Norton 1992.
  • ASAFJEV, BORIS VLADIMIROVIČ: Hudební forma jako proces, Praha 1965.
  • ČERNÝ, MIROSLAV KAREL: Hudba antických kultur, Olomouc 1995.
  • DAHLHAUS, CARL: “Zur Problemgeschichte des Komponierens”, in: Carl Dahlhaus, Zwischen Romantik und Moderne, München 1974.
  • DANUSER, Hermann: Die Musik des 20. Jahrhunderts (Neues Handbuch der Musikwissenschaft, Bd 7), Laaber 1996.
  • DIBELIUS, ULRICH: Moderne Musik I, II, München 1991, 1996.
  • FORTE, ALLEN – GILBERT, STEVEN E.: Introduction to Schenkerian Analysis, New York-London 1982.
  • FORTE, ALLEN: The Structure of Atonal Music, New Haven-London 1971.
  • HINDEMITH, PAUL: Unterweisung im Tonsatz, 3 sv., Mainz 1937, 1939, 1970.
  • JANEČEK, KAREL: Základy moderní harmonie, Praha 1965.
  • JELINEK, HANNS: Uvedení do dodekafonické skladby, Praha 1967.
  • JIRÁNEK, JAROSLAV: Úvod do historie hudební analýzy a teorie sémantické hudební analýzy, skriptum AMU, Praha 1991.
  • KOTEK, JOSEF: Dějiny české populární hudby a zpěvu I, II, Praha 1994, 1998.
  • MESSIAEN, OLIVIER: Technika mé hudební řeči, Praha.
  • NORTON ANTHOLOGY OF WESTERN MUSIC. Ed. Claude Palisca. Vol. I, II., New York-London, W. W. Norton 1996.
  • POLEDŇÁK, IVAN: Hudba jako problém estetiky, Praha 2006.
  • RATZ, ERWIN: Einführung in die musikalische Formenlehre. Über Formprinzipien in den Inventionen und Fugen J. S. Bachs und ihre Bedeutung für die Kompositionstechnik Beethovens, Wien 1968, 1973.
  • ROSEN, CHARLES: Sonata Forms, New York 1980.
  • SAMSON, JIM: Music in Transition. A Study of Tonal Expansion and Atonality, 1900–1920, London 1977.
  • SCHÖNBERG, ARNOLD: Harmonielehre, Wien 1911, 1966 (7. vydání).
  • VENHODA, MIROSLAV: Úvod do studia gregoriánského chorálu, Praha 1946.
  • WALTER, MICHAEL: Grundlagen der Musik des Mittelalters, Stuttgart 1994.

 

2.2 Hudební estetika

 

Požadavky na studenta

Student si vylosuje jednu otázku, při jejímž zodpovězení by měl zúročit své dosavadní teoretické i historické studium hudby a završit je komplexním pohledem hudební estetiky. Student má prokázat porozumění způsobům či kritériím nahlížení hodnoty hudby v jednotlivých obdobích, a sice hudby jako takové (jejího místa v lidské kultuře, mezi dalšími uměními) i jejích jednotlivých žánrů a druhů. Historické zázemí má studentovi pomoci také v uvědomění si hledisek, jimiž hudbu posuzujeme – její krásu, uměleckou hodnotu, význam a výrazovou stránku, vztah díla, interpretace, improvizace a hudební recepce, vztah k případné textové složce a k mimohudební realitě, estetickou roli strukturního uspořádání hudby ad.

 

Tematické okruhy:

1. Předmět hudební estetiky a proměny jeho chápání

2. Teorie hudebního významu

3. Pythagoras a pythagoreismus, Platón a Aristoteles o hudbě, musica mundana

4. Hudba ve středověkých traktátech, proměna názorů na hudbu na prahu novověku

5. Koncept musica poetica, estetika galantního slohu

6. Estetika francouzské a italské opery, koncepty nápodoby a výrazu v estetice 18. století

7. Estetika hudebního romantismu, hudba pohledem německých filozofů 19. století

8. Estetika programní hudby a formalistická (hudební) estetika

9. Hudba 20. století pohledem estetiků a v tvůrčích poetikách skladatelů

10. Česká hudební estetika 19. a 20. století

 

Základní literatura:

  • DAHLHAUS, CARL: Musikästhetik. Köln: Musikverlag Hans Gerig, 1967; resp. Esthetics of music. Cambridge: CUP, 1982.
  • DAVIES, Stephen: Musical Meaning and Expression. Ithaca: Cornell University Press, 1994.
  • DE LA MOTTE-HABER, HELGA, ed.: Musikästhetik. Laaber: Laaber-Verlag 2004.
  • FUKAČ, JIŘÍ: Hudební estetika jako konkretizace obecné estetiky a muzikologická disciplína. Brno: MU, 1998.
  • LIPPMAN, EDWARD A.: A History of western musical aesthetics. University of Nebraska Press, 1994.
  • POLEDŇÁK, IVAN: Hudba jako problém estetiky. Praha: Karolinum 2006.
  • SCRUTON, ROGER: The aesthetics of music. Oxford: OUP, 1999.
  • VIČAR, JAN a DYKAST, ROMAN: Hudební estetika. Praha: AMU, 1998.
  • VÍT, PETR: Estetické myšlení o hudbě (České země 1760-1860). Praha: Academia 1987.

Doporučená literatura:

  • ADORNO, THEODOR W.: Philosophie der Neuen Musik. Frankfurt a. M. 1995; resp. Philosophy of new music. University of Minnesota Press, 2006.
  • BESSELER, HEINRICH: Grundfragen der Musikästhetik. In: Jahrbuch der Musikbibliothek Peters für 1926, 33, 1927, s. 63–80.
  • DAHLHAUS, CARL: Klassische und romantische Musikästhetik. Laaber: Laaber-Verlag, 1988.
  • DYKAST, ROMAN: Hudba ve věku melancholie. Praha: Togga 2004.
  • EGGEBRECHT, HANS HEINRICH: Hudba a krásno. Praha: Nakladatelství Lidové noviny 2001.
  • FUBINI, ENRICO: The history of music aesthetics. Basingstoke: Macmillan, 1991.
  • HANSLICK, EDUARD: O hudebním krásnu. Praha: Supraphon, 1973.
  • HEGEL, G. W. F.: Hudba. In: Estetika. Praha: Odeon 1966, sv. 2, s. 170-209.
  • HOSTINSKÝ, O.: Hudební krásno a souborné umělecké dílo z hlediska formální estetiky. In: týž. O hudbě, Praha 1961.
  • KNEIF, TIBOR: Musikästhetik. In: Dahlhaus, Carl, ed. Einführung in die systematische Musikwissenschaft. Laaber: Laaber 1988, s. 133-169.
  • LIPPMAN, EDWARD A, ed.: Musical Aesthetics: A Historical Reader. 3 sv. New York: Pendragon Press 1986.
  • LISSA, ZOFIA: Nové studie z hudební estetiky. Praha: Supraphon 1982.
  • POLEDŇÁK, IVAN et al.: Hudební estetika. In: Lébl, Vladimír, Poledňák, Ivan, eds. Hudební věda II. Praha: SPN, 1988.
  • SYCHRA, ANTONÍN: Impresionismus a exprese v hudbě. Praha: Supraphon 1990.
  • VOJTĚCH, IVAN, vyd.: Skladatelé o hudební poetice 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1960.
  • ZICH, JAROSLAV: Kapitoly a studie z hudební estetiky. Praha: Supraphon 1975, 1987.
  • ZICH, OTAKAR: Estetické vnímání hudby. Praha: Editio Supraphon 1981.
  • Hesla ze základních muzikologických slovníků a encyklopedií (Slovník české hudební kultury, Grove, MGG)

 

2.3 Metodologie hudební vědy

 

Student si vylosuje dvojici otázek, při jejímž zodpovězení by měl zúročit své dosavadní teoretické i historické studium hudby a využít je při formulaci způsobů, jakými hudební věda v jednotlivých svých předmětných oblastech dosahuje nových poznatků. Student tak prokazuje vlastní kompetenci samostatného vědeckého hudebně vědeckého výzkumu. 

 

Tematické okruhy:

1. Teorie vědy (rozprava o metodě, pozitivismus a novopozitivismus, vědecká paradigmata a vědecké revoluce, rozprava proti metodě)

2. Předmět hudebně vědeckého zkoumání a problém hudebního díla

3. Paradigmatické inovace hudebně vědeckého myšlení: fenomenologie a hermeneutika

4. Paradigmatické inovace hudebně vědeckého myšlení: strukturalismus a poststrukturalismus

5. Metody hudební analýzy (tradiční přístupy, schenkerovská analýza, forteovská analýza)

6. Kvalitativní výzkum v sociálních vědách o hudbě 

7. Kvantitativní výzkum v sociálních vědách o hudbě 

8. Smysl dějin, význam historického bádání a pochybnosti nad možnostmi historiografického poznání (Nietzsche, Pekař, Patočka, J. Černý)

9. Dahlhausova metoda historiografického zkoumání

10. Bída historicismu a problém indukce v historickém bádáni (Karl Popper)

11. Reprezentativní výstupy české hudební historiografie od 2. poloviny 20. století (ediční projekty, syntetické práce, monografie)

12. Problematika pramenů a literatury v oblasti výzkumu populární hudby (významné ediční projekty, elektronické databáze, časopisy, archivy, instituce apod.)   

13. Populární hudba jako předmět hudební vědy (hudební analýza populární hudby – otázky, metody, osobnosti; specifika analýzy nahrávky apod.)  

14. Aktuální trendy ve výzkumu populární hudby (současná definice „Popular Music Studies“, interdisciplinarita, srovnání národních pojetí apod.)

 

Základní literatura:

  • ČERNÝ, MIROSLAV, K.: Kapitoly z metodologie hudební vědy. Olomouc 1998.
  • DAHLHAUS, CARL: Grundlagen der Musikgeschichte, Musikverlag Hans Gerig, Cologne 1967; resp. Foundations of Music History, Cambridge University Press 1983.
  • DESCARTES, RENÉ: Rozprava o metodě. Praha 1992.
  • EGGEBRECHT, HANS HEINRICH: Musik im Abendland. München 2005.
  • EGGEBRECHT, HANS HEINRICH: Zur Geschichte der Beethoven-Rezeption; Beethoven 1970. Mainz: Verlag der Akademie der Wissenschaften und der Literatur 1972.
  • FAJKUS, BŘETISLAV: Filosofie a metodologie vědy. Praha 2005.
  • FEYERABEND, PAUL K. Rozprava proti metodě. Praha 1992.
  • HALLAM, SUSAN, CROSS, IAN a THAUT, MICHAEL (eds.): Oxford Handbook of Music Psychology. Oxford University Press 2016.
  • HELFERT, VLADIMÍR: Prolegomena. In: Česká moderní hudba (Studie o české hudební tvořivosti), příloha časopisu Tempo, r. XV a XVI, Olomouc 1936, s. I–XX.
  • FUKAČ, JIŘÍ – POLEDŇÁK, IVAN: Hudba a její pojmoslovný systém. Praha 1981.
  • LISSA, ZOFIA: Nové studie z hudební estetiky. Praha 1982.
  • NIETZSCHE, FRIEDRICH: Nečasové úvahy. Praha 2005.
  • PATOČKA, JAN: Kacířské eseje o filosofii dějin. Praha 2007.
  • POLEDŇÁK, IVAN: Hudba jak problém estetiky. Praha 2006.
  • POLEDŇÁK, IVAN –FUKAČ, JIŘÍ: Úvod do studia hudební vědy. Olomouc 2001, 2005.
  • POPPER, KARL: Bída historicismu. Praha 1994, 2000.
  • SHUKER, ROY: Popular Music Culture: The Key Concepts. Routledge, 2011.
  • WILLIAMS, ALISTAIR: Constructing musicology. Aldershot, Ashgate 2001.
  • WEBER, MAX: Metodologie, sociologie a politika. Praha: OIKOYMENH 1998.

Doporučená literatura:

  • ADORNO, THEODOR WIESENGRUND: O fetišovém charakteru v hudbě a regresi sluchu, in: Divadlo, 1964, č. 1–2
  • ASAFJEV, BORIS VLADIMIROVIČ: Hudební forma jako proces. Praha 1965.
  • BEK, MIKULÁŠ: Konzervatoř Evropy? K sociologii české hudebnosti. Praha: KLP 2003.
  • BEK, MIKULÁŠ: Vybrané kapitoly hudební sociologie. Olomouc: Univerzita Palackého 1993.
  • „Hudební sociologie“, In: Hudební věda I-III, red. V. Lébl, I. Poledňák (1988), Prah: SPN.
  • BLAUKOPF, KURT: Pioniere empiristischer Musikforschung. Österreich und Böhmen als Wiege der Modernen Kunstsoziologie. Wien 1995.
  • BLAUKOPF, KURT. Musik im Wandel der Gesellschaft, Darmstadt: WBG, 1996.
  • COMTE, AUGUSTE. Sociologie. Přel. Chalupný, Emanuel. Praha: Orbis, 1927.
  • COOK, NICOLAS: A Guide to Musical Analysis. Oxford 1994.
  • ČERNÝ, JAROMÍR: Máme vůbec dějiny české hudby? In: Hudební rozhledy, 2006, r. 59, č. 1, s. 50.
  • DAHLHAUS, CARL–De La MOTTE–HABER, HELGA: Systematische Musikwissenschaft (Neues Handbuch der Musikwissenschaft, Bd 10), Laaber 1982.
  • DISMAN, MIROSLAV: Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha 2000.
  • EGGEBRECHT, HANS HEINRICH: Terminologie der Musik im 20. Jahrhundert. Stuttgart 1995.
  • ELSCHEK, OSKÁR: Hudobná veda súčasnosti. Bratislava 1984.
  • FERJENČÍK, JÁN: Úvod do metodologie psychologického výzkumu. Praha 2000.
  • FUKAČ, JÍŘÍ – POLEDŇÁK, IVAN: Hudba a její pojmoslovný systém. Praha 1981.
  • FUKAČ, JIŘÍ – JIRÁNEK, JAROSLAV – POLEDŇÁK, IVAN – VOLEK, JAROSLAV a kolektiv: Základy hudební sémiotiky I–III, Brno 1992.
  • HUTTER, JOSEF: Hudební myšlení. Praha 1943.
  • KERMAN, JOSEPH: Musicology. London 1985.
  • Kolektiv autorů: Hudební věda I–III, Praha 1988.
  • JUKAČ, JIŘÍ a kol.: Hudba a média. Rukověť muzikologa. Brno 1998.
  • FUKAČ, JIŘÍ: Hudební estetika jako konkretizace obecné estetiky a muzikologická disciplína, skriptum, MU Brno 1998.
  • FUKAČ, JIŘÍ: Mýtus a skutečnost hudby. Praha 1989.
  • INGARDEN, ROMAN: Utwór muzyczny i sprawa jego tożsamości (1958 in: Studia z estetyki, sv. 2); resp. The Work of Music and the Problem of its Identity. Berkeley and Los Angeles 1986; resp. Untersuchungen zur Ontologie der Kunst: Musikwert, Bild, Architektur, Film. Tübingen, Niemeyer 1962.
  • JIRÁNEK, JAROSLAV: Hudební sémantika a sémiotika. Olomouc 1996.
  • JIRÁNEK, JAROSLAV: Úvod do historie hudební analýzy a teorie sémantické hudební analýzy, skriptum AMU, Praha 1991.
  • MIDDLETON, RICHARD: Studying Popular Music. Open University Press, 1990.
  • MOORE, ALLAN F.: Rock: The Primary Text: Developing a Musicology of Rock. Ashgate, 2001.
  • NEGUS, KEITH: Popular Music in Theory: An Introduction. Polity, 1996.
  • POPPER, KARL R.: Logika vědeckého poznání. Praha 1997.
  • PEČMAN, RUDOLF: Vladimír Helfert, Brno 2003.
  • VOLEK, JAROSLAV: Otázky taxonomie umění, in: Estetika 7, 1970, č, 3, s. 194–211, č. 4, s. 293–330, Estetika 8, 1971, č. 1, s. 19–46, č. 2, s. 146–165.
  • VYSLOUŽIL, JIŘÍ: Muzikologické rozpravy. Praha 1986.

* Příslušná hesla v hlavních muzikologických encyklopediích.

 

Požadavky vstupují v platnost 31. 10. 2021

Vedoucí katedry muzikologie FF UP: doc. PhDr. Jiří Kopecký, Ph.D.

Požadavky k bakalářské státní závěrečné zkoušce (Uměnovědná studia)

Okruhy a otázky pro SZZk bakalářského studia obor Uměnovědná studia SAMOSTATNÝ OBOR ak. rok 2019/2020

UMĚNOVĚDNÁ STUDIA - SAMOSTATNÝ OBOR

Pro studenty, kteří zahájili prezenční studium od 1. 9. 2019.

Bakalářská státní závěrečná zkouška se skládá ze tří odděleně klasifikovaných součástí: I. Přehled dějin umění, II. Estetika a obecná teorie umění III. Sociální vědy. Z umělecké oblasti, v níž student píše diplomovou práci a v níž se po dobu studia profiloval, si nebude volit mezi obecně formulovanými otázkami jako v dalších uměleckých oblastech, ale naopak prokáže hlubší znalost dané problematiky prostřednictvím detailněji formulovaných okruhů. Ústní bakalářská zkouška probíhá formou rozpravy na základě vylosovaných otázek, celkem si student volí pět otázek.

 

I. Přehled dějin umění

 

Požadavky na studenta

Znalost dějin výtvarného, hudebního, divadelního a filmového umění v celém rozsahu jejich vývoje. Schopnost charakterizovat jednotlivé vývojové etapy, prokázat znalost života a díla jejích hlavních představitelů včetně orientace ve stylových, druhových a žánrových oblastech. Student si vylosuje po jedné otázce ze seznamu okruhů A u těch uměleckých druhů, které nepatří mezi jeho profilující. U uměleckého druhu, který si student zvolil jako profilující, si volí z okruhů B. Student si volí tři otázky.

 

Okruhy A

 

Dějiny výtvarných umění

 

  1. Umění evropského a českého středověku:
  1. karolínské a otonské umění,
  2. románské umění v Evropě,
  3. umění a architektura za vlády Lucemburků v českých zemích,
  4. umění a architektura za vlády Jagellonců v českých zemích.

 

  1. Umění italské renesance: 
  1. počátky italské renesanční malby,
  2. architektura rané, vrcholné a pozdní renesance,
  3. florentská sochařská škola,
  4. přínos osobnosti Michelanela Buonarrotiho pro renesanční sochařství, malířství a architekturu.

 

  1. Umění 17 a 18. století v Evropě a v českých zemích:
  1. Caravaggio a malířství 17. století v Itálii; Gian Lorenzo Bernini a sochařství 17. v Itálii,
  2. Francesco Borromini a barokní architektura v Itálii,
  3. Petr Brandl a barokní malířství v českých zemích; Matyáš Bernard Braun a barokní sochařství v českých zemích,
  4. Jan Blažej Santini-Aichel a barokní architektura v českých zemích.

 

  1. Umění 19. století:
  1. klasicismus ve středoevropském umění (empire),
  2. romantismus ve středoevropském umění (anglický park), biedermeier,
  3. historismus v architektuře a v malířství,
  4. vznik tzv. národních škol; francouzské malířství od romantismu po symbolismus (Eugéne Delacroix, Gustave Courbet, Camille Corot, impresionismus, neoimpresionismus, postimpresionismus).

 

  1. Umění 20. století:
  1. pojem avantgarda, programy avantgardních hnutí v evropských zemích,
  2. architektura 20. století,
  3. fenomén světového umění 20. století: Pařížská škola,
  4. umění v USA ve 20. století, abstrakce, informel, pop-art, landart, světové přehlídky výtvarného umění.

 

 

Základní literatura:

Blažíček, Oldřich J., Kropáček, Jiří. Slovník pojmů z dějin umění. Praha: Odeon, 1991.

Dějiny českého výtvarného umění I/1, 2. Od počátků do konce středověku. Praha: Academia, 1984. 

Dějiny českého výtvarného umění II/1, 2. Od počátků renesance do závěru baroka. Praha: Academia, 1989.

Dubay, Georges – Daval, Jean-Luc, eds. Sculpture. From Antiquity to the Present Day. Köln – London – Madrid – New York – Paris – Tokyo: Taschen, 1996.

Horyna, Mojmír. Jan Blažej Santini Aichel. Praha: Karolinum, 1998.

Leinz, Gottlieb. Malířství 20. století. Praha: Rebo, 1996.

Lynton, Norbert. Umění 19. a 20. století, ed. Umění světa, Praha: Artia, 1981.

Pijoan, José, ed. Dějiny umění 6, 7. Praha 1982, 1986.

Stejskal, Karel. Dějiny umění: umění na dvoře Karla IV. Praha: Knižní klub, 2003.

Toman, Rolf, ed. Baroko. Praha: Slovart, 1999.

Toman, Rolf, ed. Umění italské renesance. Architektura, sochařství a malířství, Praha: Slovart, 2000.

Toman, Rolf, ed. Románské umění. Architektura – sochařství – malířství. Praha: Slovart, 2006.

                                     

 

Doporučená literatura:

Baleka, Jan. Výtvarné umění. Výkladový slovník. Praha: Academia, 1997.

Chalumeau, Jean-Luc. Přehled teorií umění. Přehled filozofie a historie umění a kritiky. Praha: Slon, 2003.

Gombrich, Ernst Hans. Příběh umění. Praha: Argo 1997.

Fajt, Jiří, ed. Karel IV., císař z Boží milosti. Kultura a umění za vlády Lucemburků. Praha: Academia, 2006.

Frampton, Kenneth. Moderní architektura, kritické dějiny. Praha: Academia, 2004.

Haas, Felix. Architektura 20. století. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978.

Hall, James. Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění, Praha: Paseka, 2008.
Homolka, Jaromír et al. Pozdně gotické umění v Čechách 1471–1526. Praha: Odeon, 1985.

Itten, Johannes. Kunst der Farbe. Studienausgabe: Subjektives Erleben und objektives Erkennen als Wege zur Kunst, Freiburg: Urania Verl., 2003.

Kratochvíl, Petr, ed. Velké dějiny zemí koruny české: Tematická řada. Architektura. Praha: Artefactum, 2009.

Lambert, Gilles. Caravaggio. 1571–1610. Umělec, který předběhl svou dobu. Praha: Slovart, 2010.

De Micheli, Mario. Umělecké avantgardy 20. století. 1960-1970. Praha: SNKLU, 1964.

Petrasová, Taťána – Lorenzová, Helena, eds. Dějiny českého výtvarného umění III/1, 2. 1780–1890. Praha: Academia, 2001.

Reudenbach, Bruno, ed. Karolingische und ottonische KunstGeschichte der bildenden Kunst in Deutschland. Band 1. München: Prestel, 2009.

Rousová, Andrea. Petr Brandl - mistr barokní malby. Praha: Národní galerie, 2013.

Turner, Jane, ed. The Dictionary of Art. New York: Grove, 1996.

Walther, Ingo F., ed. Umění 20. století (malířství, skulptury a objekty, nová média, fotografie). Praha: Slovart, 2004.

Wittkower, Rudolf. Bernini. The Sculptor of the Roman Baroque. London – New York: Phaidon Press, 2013.

Wittkower, Rudolf. Art and Architecture in Italy 1600-1750. London: Yale University Press, 1996.

 

Dějiny hudby

 

  1. Dějiny starší hudby:
  1. periodizace dějin hudby (základní typy periodizací, metodologická východiska),
  2. gregoriánský chorál, jeho vliv na vývoj evropského hudebního myšlení,
  3. základní formy a druhy liturgické hudby,
  4. vývoj vokálního vícehlasu od počátku do roku c. 1600 (epocha Notre Dame, Ars Antiqua, Ars Nova, nizozemská polyfonie).

 

  1. Hudba období baroka:
  1. vznik hudebního baroka (odkaz Florentské cameraty), časové vymezení, specifika vývoje v jednotlivých teritoriálních celcích,
  2. charakteristika hudební řeči (basso continuo, doprovázená monodie, koncertantní princip),
  3. hlavní hudební druhy a žánry (italská a francouzská opera, katolická a protestantská liturgická hudba, instrumentální hudba),
  4. přínos a charakter díla vrcholných skladatelských osobností (C. Monteverdi, J. B. Lully, A. Vivaldi, G. F. Händel, J. S. Bach).

 

  1. Hudební klasicismus:
  1. estetický ideál klasicismu, proměny hudební kultury,
  2. inovace v oblasti vývoje hudební řeči (Gluckova operní reforma, sonátová forma),
  3. hlavní hudební druhy a žánry (symfonie, smyčcový kvartet),
  4. nejvýznamnější představitelé (mannheimská škola, J. Haydn, W. A. Mozart, L. van Beethoven).

 

  1. Hudba 19. století:
  1. estetická a vkusová východiska nastupujícího romantismu, společenské kontexty (proměna institucionálního a společenského zázemí),
  2. podstata hudebního jazyka (programní a absolutní hudba, klasicko-romantická syntéza, národní školy, tzv. hudební novoromantismus),
  3. vývoj hudebních žánrů (písňová tvorba, koncept hudebního dramatu versus tradice italské opery, symfonie versus symfonická báseň),
  4. nejvýznamnější představitelé (F. Schubert, R. Schumann, F. Mendelssohn-Bartholdy, H. Berlioz, F. Liszt, R. Wagner, J. Brahms).

 

  1. Hudba 20. století:
  1. přelom 19. a 20. století (zejm. pozdní romantismus a impresionismus),
  2. hudební styly a umělecká seskupení v 1. polovině 20. století, proměna estetického ideálu a hudební řeči, hlavní představitelé (expresionismus a II. vídeňská škola, neofolklorismus, neoklasicismus),
  3. vývoj hudby po druhé světové válce, hlavní představitelé (serialismus, aleatorika v hudbě, témbrová hudba, minimalismus, estetické a hudební principy „postmoderního obratu“),
  4. emancipace nonartificiální huby (jazz, rock, vývoj populární hudby ve 2. polovině 20. století).

 

Základní literatura:

Hrčková, Naďa. Dějiny hudby I. Středověk. Praha: Ikar, 2005.

Hrčková, Naďa. Dějiny hudby II. Renesance. Praha: Ikar, 2005.

Hrčková, Naďa. Dějiny hudby V. Hudba 19. století. Praha: Ikar, 2011.

Hrčková, Naďa. Dějiny hudby VI. Hudba 20. století (1). Praha: Ikar, 2006.

Hrčková, Naďa. Dějiny hudby VII. Hudba 20. století (2). Praha: Ikar, 2007.

Kačic, Ladislav. Dějiny hudby III. Baroko. Bratislava: Ikar, 2009.

Kolektiv autorů. Hudba v českých dějinách. Praha: Supraphon 1983, 1988.

Matzner, Antonín – Poledňák, Ivan – Wasserberger, Igor. Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby I-II/1, 2, 3. Praha: Supraphon, 1983, 1986, 1987, 1990.

Michels, Ulrich: Encyklopedický atlas hudby, Praha: NLN 2000.

Navrátil, Miloš. Nástin vývoje evropské hudby 20. století. Ostrava: Montanex, 1993.

Smolka, Jaroslav a kol. Dějiny hudby. Praha – Brno: Togga, ČHF, 2001.

Šišková, Ingeborg: Dějiny hudby IV. Klasicismus. Bratislava: Ikar, 2005

 

Doporučená literatura:

Brown, Howard Mayer: Hudba v renesancii. Bratislava: Hudobné centrum, 2012.

Bukofzer, Manfred Fritz: Hudba v období baroka. Bratislava: Opus, 1986.

Covach, John: What's That Sound: An Introduction to Rock and Its History, New York; London: W. W. Norton & Company, 2006.

Einstein, Alfred: Hudba v období romantizmu. Bratislava: Opus, 1989.

Gidley, Marc C: Jazz Styles: History and Analysis, New Jersey: Prentice Hall, 2003.

Helfert, Vladimír. Česká moderní hudba. Studie o české hudební tvořivosti. Olomouc: Index, 1936

Hoppin, Richard H. Hudba stredoveku. Bratislava: Hudobné centrum, 2007.

Kohoutek, Ctirad. Hudební styly z hlediska skladatele. Praha: Panton, 1976.

Kouba, Jan: ABC hudebních slohů: od raného středověku k W. A. Mozartovi, Praha: Supraphon, 1988.

Kopecký, J. Přehled dějin hudby 19. století I–II. Olomouc: Univerzita Palackého, 2013.

Křupková, Lenka. Dějiny hudby 20. století 1–II. Olomouc: Univerzita Palackého, 2013.

Lyko, Petr. Dějiny hudby 17. a 18. století, I–II. Olomouc: Univerzita Palackého, 2013.

Monografie a korespondence skladatelů.

Příslušná hesla ke skladatelům v hlavních muzikologických encyklopediích.

Příslušná hesla v hlavních muzikologických encyklopediích.

Rosen, Charles: Klasicizmus. Haydn, Mozart, Beethoven. Bratislava: Hudobné centrum, 2005.

Schnierer, Miloslav. Hudba 20. století. Brno: JAMU, 2014.

Trojan, Jan. Dějiny opery. Praha: Paseka, 2001.

Vičarová, Eva. Úvod do studia dějin starší hudby. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc, 2013.

 

Dějiny divadla a filmu

 

  1. Herectví, herecký projev
    1. Specifika hereckého umění (rovněž ve vztahu k dílčím druhům a formám                        divadla). Vývoj hereckých konceptů a poetik. od antiky do 19. století.
    2. Dominantní herecké postupy 20. století, koncepce K. S. Stanislavského, B. Brechta a J. Grotowského.

 

  1. Antické divadlo
    1. Vztah antického řeckého divadla a náboženství a athénské demokracie.
    2. Představte znaky a odlišnosti antického řeckého a římského divadla.
    3. Objasněte vývoj antické tragédie a komedie, demonstrujte na konkrétních autorech a dílech.
    4. Vysvětlete vliv obou žánrů na jejich podobu ve středověku, renesanci a klasicismu.

 

 

3. Evropský němý film a avantgarda

a. Vývoj evropské kinematografie ve 20. letech. Spojení kinematografie s uměleckou avantgardou, specifikace základních hnutí a směrů.

b. Německý expresionismus a kammerspiel, francouzský impresionismus a sovětská montážní škola: základní charakteristika, klíčové osobnosti a díla.

 

4. Klasický Hollywood

a. Hollywoodský studiový systém - struktura a základní průmyslové praktiky.

b. Tzv. „klasický hollywoodský styl“ (formální rysy, vyprávěcí postupy, stylistické normy).

c. Dominantní filmové žánry a vybrané tvůrčí osobnosti.

d. Transformace průmyslu po 2. světové válce.

 

Základní literatura:

Literatura z oblasti divadla

Balme, Christopher. Úvod do divadelnej vedy. Bratislava: Divadelný ústav, 2018.

Digrin, Zdeněk. Divadlo učenců a diplomatů. Praha: Divadelní ústav, 1995.

Kotte, Andreas. Divadelní věda. Úvod. Praha: AMU, Kant, 2010.

Nellhaus, Tobin (ed.). Theatre Histories. Third edition. London: Taylor & Francis, 2016. Thompsonová, Kristin. Dějiny filmu. Praha: AMU 2007.

Hilský, Martin. Shakespeare a jeviště svět. Praha: Academia, 2010.

Hyvnar, Jan. Herec v moderním divadle: k divadelním reformám 20. století. Praha: KANT, 2011.

Stehlíková, Eva. Antické divadlo. Praha: Karolinum, 2005.

 

Literatura z oblasti filmu

Bordwell, David, Thompsonová, Kristin. Dějiny filmu. Praha: AMU 2007.

Bordwell, David, Thompsonová, Kristin. Umění filmu. Úvod do studia formy a stylu. Praha: AMU 2010.

Bordwell, David; Staiger, Janet; Thompson, Kristin. The Classical Hollywood Cinema. Columbia University Press 1985.

Cook David A.. A History of Narrative Film. New York: W. W. Norton & Co., 1996.

Gregor, Ulrich, Patalas, Enno. Dejiny filmu. Bratislava: Tatran 1968.

Nowell-Smith, Geoffrey (ed.), The Oxford History of World Cinema. Oxford: Oxford University Press, 1996.

Thompson, Kristin. Breaking the Glass Amor. Neoformalist Film Analysis. Princeton: Princeton University Press, 1988.

Toeplitz, Jerzy. Dějiny filmu 1 (1895–1918). Praha: Panorama, 1989.

 

 

Profilující umělecký druh

 

Okruhy B

 

Dějiny výtvarných umění

 

  1. Úvod do teorie malířství:
  1. typy barevných kontrastů a jejich příklady z malířství 14. – 20. století,
  2. malířská kompozice, typy a příklady ze 14. – 20. století,
  3. rozdíly a vztahy mezi italským a nizozemským malířstvím 15. – 17. století.

 

  1. Úvod do teorie sochařství:
  1. terminologie, techniky a materiály,
  2. sochy a sochaři v náboženstvích a mýtech,
  3. sochaři a sochařství v dobových traktátech a literatuře.

 

  1. Umění evropského středověku:
  1. karolínské umění,
  2. otonské umění,
  3. románské umění v Evropě,
  4. francouzská gotická architektura a skulptura ve 12. a 13. století.

 

  1. Umění českého raného a vrcholného středověku:
  1. architektura a umělecké řemeslo Velké Moravy,
  2. románská architektura v českých zemích,
  3. románská skulptura v českých zemích,
  4. románská malba v českých zemích.

 

  1. Lucemburské a pozdně gotické umění v českých zemích:
  1. architektura v období vlády Lucemburků v českých zemích,
  2. malířství a skulptura v období vlády Lucemburků v českých zemích,
  3. architektura v období vlády Jagellonců v českých zemích,
  4. malířství a skulptura v období vlády Jagellonců v českých zemích.

 

  1. Umění italské renesance:
  1. počátky italské renesanční malby (tvorba Giotta di Bondone a Masaccia),
  2. architektura rané, vrcholné a pozdní renesance (Filippo Brunelleschi, Donato Bramante, Andrea Palladio),
  3. florentská sochařská škola (Donatello, Lucca della Robbia, Lorenzo Ghiberti, Andrea del Verrochio),
  4. přínos uměleckého díla Michelangela Buonarottiho v architektuře, sochařství a malířství.

 

  1. Umění 17 a 18. století v Evropě:
  1. Caravaggio a malířství 17. století v Itálii,
  2. Gian Lorenzo Bernini a sochařství 17. v Itálii,
  3. Francesco Borromini a barokní architektura v Itálii.

 

  1. Umění 17 a 18. století v českých zemích:
  1. Petr Brandl a a barokní malířství v českých zemích,
  2. Matyáš Bernard Braun a barokní sochařství v českých zemích,
  3. Jan Blažej Santini-Aichel a barokní archikteura v českých zemích.

 

  1. Umění 19. století:
  1. klasicismus v středoevropském umění; teorie a umělecká praxe; umění a politika v první polovině 19. století (anglický park, biedermeier jak občanský styl; grafika a politická karikatura),
  2. historismus v architektuře a v malířství, vznik tzv. národních škol (na příkladu českých, rakouských a německých zemí),
  3. francouzské malířství od romantismu 30. let 19. století po symbolismus kolem roku 1900 (Eugéne Delacroix, Gustave Courbet, Camille Corot, impresionismus, neoimpresionismus, postimpresionismus, Nabis).

 

  1. Umění 20. století:
  1. pojem avantgarda, avantgardní postupy a metody v umělecké tvorbě; programy avantgardních hnutí v evropských zemích,
  2. architektura 20. století – témata, formální postupy, nejvýznamnější osobnosti,
  3. fenomén světového umění 20. století: Pařížská škola – formování a rozvoj po první světové válce, umění v USA ve 20. století, nejvlivnější osobnosti a tvůrčí postupy (abstrakce, informel, pop-art, landart apod.); světové přehlídky výtvarného umění.

 

 

Základní literatura:

Blažíček, Oldřich J., Kropáček, Jiří. Slovník pojmů z dějin umění. Praha: Odeon, 1991.

Dějiny českého výtvarného umění I/1, 2. Od počátků do konce středověku. Praha: Academia, 1984. 

Dějiny českého výtvarného umění II/1, 2. Od počátků renesance do závěru baroka. Praha: Academia, 1989.

Dubay, Georges – Daval, Jean-Luc, eds. Sculpture. From Antiquity to the Present Day. Köln – London – Madrid – New York – Paris – Tokyo: Taschen, 1996.

Horyna, Mojmír. Jan Blažej Santini Aichel. Praha: Karolinum, 1998.

Itten, Johannes. Kunst der Farbe. Studienausgabe: Subjektives Erleben und objektives Erkennen als Wege zur Kunst, Freiburg: Urania Verl., 2003.

Kratochvíl, Petr, ed. Velké dějiny zemí koruny české: Tematická řada. Architektura. Praha: Artefactum, 2009.

Leinz, Gottlieb. Malířství 20. století. Praha: Rebo, 1996.

Lynton, Norbert. Umění 19. a 20. století, ed. Umění světa, Praha: Artia, 1981.

Pijoan, José, ed. Dějiny umění 6, 7. Praha 1982, 1986.

Toman, Rolf, ed. Umění italské renesance. Architektura, sochařství a malířství, Praha: Slovart, 2000.

Toman, Rolf, ed. Baroko. Praha: Slovart, 1999.

Toman, Rolf, ed. Románské umění. Architektura – sochařství – malířství. Praha: Slovart, 2006.

Turner, Jane, ed. The Dictionary of Art. New York: Grove, 1996  

Wittkower, Rudolf. Art and Architecture in Italy 1600-1750. London: Yale University Press, 1996.

 

Doporučená literatura:

Daniel, Ladislav, ed. Florenťané. Umění z doby medicejských velkovévodů. Katalog výstavy. Praha: Národní galerie v Praze, 2002.

Haas, Felix. Architektura 20. století. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978.

Hall, James. Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění, Praha: Paseka, 2008.
Fajt, Jiří, ed. Karel IV., císař z Boží milosti. Kultura a umění za vlády Lucemburků. Praha: Academia, 2006.

Frampton Kenneth, Moderní architektura, kritické dějiny. Praha: Academia, 2004.

Merhautová, Anežka, Třeštík, Dušan. Románské umění v Čechách a na Moravě. Praha, 1984.

De Micheli, Mario. Umělecké avantgardy 20. století. 1960-1970. Praha: SNKLU, 1964.

Petrasová, Taťána – Lorenzová, Helena, eds. Dějiny českého výtvarného umění III / 1780–1890. Praha: Academia, 2001.

Rousová, Andrea. Petr Brandl – mistr barokní malby. Praha: Národní galerie, 2013.

Toman, Roman, ed. Gotika. Architektura – sochařství – malířství. Praha: Slovart, 2005.

Wittkower, Rudolf. Bernini. The Sculptor of the Roman Baroque. London, 1997.

 

 

Dějiny hudby

 

  1. Středověký jednohlasý zpěv:
  1. periodizace dějin hudby (základní typy periodizací, metodologická východiska),
  2. gregoriánský chorál (liturgické formy a žánry),
  3. světský jednohlas,
  4. nejstarší české duchovní písně.

 

  1. Vývoj vícehlasé hudby do roku 1600:
  1. epocha Notre Dame,
  2. období Ars Antiqua,
  3. období Ars Nova,
  4. renesanční vokální polyfonie.

 

  1. Hudba období baroka 1:
  1. časové vymezení, vývojové fáze,
  2. charakteristika hudební řeči (basso continuo, doprovázená monodie, koncertantní princip),
  3. hlavní hudební druhy a žánry vokální hudby (zejména italská a francouzská opera),
  4. hudební kultura českých zemí (představitelé, žánry).

 

  1. Hudba období baroka 2:
  1. hudba v prostředí katolickém a protestantském,
  2. hlavní hudební druhy a žánry instrumentální hudby,
  3. typy sonáty a koncertu,
  4. syntéza J. S. Bacha a G. F. Händla.

 

  1. Hudební klasicismus:
  1. časové vymezení, vývojové fáze, specifika tzv. české hudební emigrace,
  2. inovace v oblasti vývoje hudební řeči (Gluckova operní reforma, sonátová forma),
  3. hlavní hudební druhy a žánry (symfonie, smyčcový kvartet),
  4. nejvýznamnější představitelé (mannheimská škola, J. Haydn, W. A. Mozart, L. van Beethoven).

 

  1.  Hudební romantismus 1:
  1. časové vymezení, vývojové fáze,
  2. charakteristika hudební řeči (programní a absolutní hudba, klasicko-romantická syntéza, národní školy, tzv. hudební novoromantismus),
  3. vývoj hudebních žánrů (píseň, opera),
  4. nejvýznamnější představitelé (F. Schubert, R. Schumann, R. Wagner, G. Verdi).

 

  1. Hudební romantismus 2:
  1. vývoj hudebních žánrů (symfonie, symfonická báseň),
  2. fenomén tzv. národních škol (ruská, polská, maďarská, skandinávská),
  3. hudební kultura v českých zemích (tvorba B. Smetany a A. Dvořáka),
  4. nejvýznamnější představitelé (F. Mendelssohn-Bartholdy, H. Berlioz, F. Liszt, J. Brahms).

 

  1. Hudba 1. pol. 20. století:
  1. hudba přelomu století (pozdní romantismus, impresionismus),
  2. česká hudební moderna (V. Novák, J. Suk, O. Ostrčil a L. Janáček) a avantgarda (B. Martinů, A. Hába),
  3. podstata expresionismu, neofolklorismu, civilizační tendence a neoklasicismu),
  4. nejvýznamnější představitelé (II. vídeňská škola, B. Bartók, I. Stravinskij, D. Šostakovič, P. Hindemith, Pařížská Šestka).

 

  1. Hudební avantgarda a hudba 2. pol. 20. století:
  1. podstata serialismu, aleatoriky v hudbě, témbrové hudby, minimalismu, postmoderny,
  2. centra Nové hudby,
  3. okolnosti vývoje hudby v poválečném Československu,
  4. nejvýznamnější představitelé (O. Messiaen, P. Bouléz, K. H. Stockhausen, A, Schnittke, G. Ligeti, A. Pärt, polská skladatelská škola, J. Cage).

 

  1. Nonartificiální hudba:
  1. obecná charakteristika, základní sféry,
  2. vývojové fáze jazzu (tradiční, moderní, styly, osobnosti),
  3. vývojové fáze rocku („klasický rock“, progresivní, experimentální rock, hard rock, punk, osobnosti),
  4. fenomén černošské popové a populární hudby 2. poloviny 20. století (R´n´B, soul, funk, disco).

 

Základní literatura:

Černušák, Gracián. Dějiny evropské hudby. Praha: Panton, 1964.

Helfert, Vladimír. Česká moderní hudba. Studie o české hudební tvořivosti. Olomouc: Index, 1936 (reed.: Hrčková, Naďa. Dějiny hudby I. Středověk. Praha: Ikar, 2005.

Hrčková, Naďa. Dějiny hudby II. Renesance. Praha: Ikar, 2005.

Hrčková, Naďa. Dějiny hudby V. Hudba 19. století. Praha: Ikar, 2011.

Hrčková, Naďa. Dějiny hudby VI. Hudba 20. století (1). Praha: Ikar, 2006.

Hrčková, Naďa. Dějiny hudby VII. Hudba 20. století (2). Praha: Ikar, 2007.

Kačic, Ladislav. Dějiny hudby III. Baroko. Bratislava: Ikar, 2009.

Kolektiv autorů. Hudba v českých dějinách. Praha: Supraphon 1983, 1988.

Křupková, Lenka. Dějiny hudby 20. století 1. Olomouc: Univerzita Palackého, 2013.

Lyko, Petr. Dějiny hudby 17. a 18. století, I–II. Olomouc: Univerzita Palackého, 2013.

Matzner, Antonín – Poledňák, Ivan – Wasserberger, Igor. Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby I–II/1, 2, 3. Praha: Supraphon, 1983, 1986, 1987, 1990.

Navrátil, Miloš. Nástin vývoje evropské hudby 20. století. Ostrava: Montanex, 1993.

Smolka, Jaroslav a kol. Dějiny hudby. Praha – Brno: Togga, ČHF, 2001.

Vičarová, Eva. Úvod do studia dějin starší hudby. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc, 2013.

 

Doporučená literatura:

Hoppin, Richard H. Antológia stredovekej hudby. Bratislava: Hudobné centrum, 2010.

Jiránek, Jaroslav. Eseje o romantismu. Praha: Panton, 1987.

Kohoutek, Ctirad. Hudební styly z hlediska skladatele. Praha: Panton, 1976.

Krák, Egon. Viacehlas v hudbe Európy. Teoretické, kompozičné a historické súvislosti viacehlasej hudby. Bratislava: Hudobné centrum, 2008.

Monografie a korespondence skladatelů.

Příslušná hesla ke skladatelům v hlavních muzikologických encyklopediích.

Příslušná hesla v hlavních muzikologických encyklopediích.

Rosen, Charles: The Classical Style. Haydn, Mozart, Beethoven. New York: W. W. Norton & Company, 1998.

Schnierer, Miloslav. Svět orchestru 20. století, Praha: Academia, 1995, 1998, 1999.

Trojan, Jan. Dějiny opery. Praha: Paseka, 2001.

 

Divadelní a filmová studia

Zkušební otázky jsou formulovány široce jako souhrn základních témat, u nichž se předpokládá hlubší znalost. Zkoušející může požadovat odpověď na jakoukoliv vybranou část taženého okruhu. Vědomosti z dějin světového filmu by měly být doplněny aktivní znalostí klíčových filmových děl.

 

1. Předměty, cíle a ambice divadelních studií

a. Základní divadelněvědné disciplíny a oblasti zkoumání. Specifikace divadelní vědy jako samostatného univerzitního oboru

b. Formování divadelní vědy v Německu a Československu, stěžejní argumentační premisy pro její etablování.

c. Základní postupy analýzy představení a divadelního prostoru.

 

2. Herectví, herecký projev

a. Specifika hereckého umění (rovněž ve vztahu k dílčím druhům a formám divadla). Vývoj hereckých konceptů a poetik. od antiky do 19. století.

b. Dominantní herecké postupy 20. století, koncepce K. S. Stanislavského, B. Brechta a J. Grotowského.

 

3. Antické divadlo

a. Vztah antického řeckého divadla a náboženství a athénské demokracie.

b. Představte znaky a odlišnosti antického řeckého a římského divadla.

c. Objasněte vývoj antické tragédie a komedie, demonstrujte na konkrétních autorech a dílech.

d. Vysvětlete vliv obou žánrů na jejich podobu ve středověku, renesanci a klasicismu.

 

4. Evropské renesanční divadlo a drama

a. Charakterizujte podoby renesančního divadla a dramatu a jejich představitele v jednotlivých evropských zemích.

b. Demonstrujte podrobněji na dvou klíčových osobnostech renesančního divadla či dramatu.

 

5. Realismus a první divadelní reforma

a. Charakterizujte základní principy a program realistického a naturalistického dramatu a divadla a uveďte příklady.

b. Objasněte východiska a tendence první divadelní reformy, konkrétní manifesty, osobnosti a soubory, proměnu principů ve scénografii a inscenační praxi.

 

6. Počátky kinematografie v USA a Evropě

a. Zrod kinematografie, klíčové osobnosti.

b. Počátky filmového průmyslu v USA a Evropě, první produkční společnosti a významní tvůrci.

c. Styl rané kinematografie a nástup narativního filmu.

d. Vzestup hollywoodského studiového systému a internacionalizace filmu.

 

7. Evropský němý film a avantgarda

a. Vývoj evropské kinematografie ve 20. letech. Spojení kinematografie s uměleckou avantgardou, specifikace základních hnutí a směrů.

b. Německý expresionismus a kammerspiel, francouzský impresionismus a sovětská montážní škola: základní charakteristika, klíčové osobnosti a díla.

 

8. Klasický Hollywood

a. Hollywoodský studiový systém - struktura a základní průmyslové praktiky.

b.Tzv. „klasický hollywoodský styl“ (formální rysy, vyprávěcí postupy, stylistické normy).

c. Dominantní filmové žánry a vybrané tvůrčí osobnosti.

d. Transformace průmyslu po 2. světové válce.

 

9. Evropská kinematografie na pozadí historických událostí 30. a 40. let

a. Vzestup autoritářských režimů v Německu, Itálii a SSSR a jejich dopady na filmový průmysl.

b.Význam a podoby filmové propagandy, role populární kinematografie.

c. Důsledky druhé světové války na filmový průmysl v Evropě.

 

10. Italský neorealismus

a. Charakterizujte hlavní znaky italského neorealismu a popište vývoj italské kinematografie po druhé světové válce.

b. Uveďte hlavní představitele, představte jejich tvorbu.

c. Přibližte, jaký měl neorealismus vliv na vývoj světové kinematografie.

 

 

Základní literatura:

Literatura z oblasti divadla

Balme, Christopher. Úvod do divadelnej vedy. Bratislava: Divadelný ústav, 2018.

Digrin, Zdeněk. Divadlo učenců a diplomatů. Praha: Divadelní ústav, 1995.

Kotte, Andreas. Divadelní věda. Úvod. Praha: AMU, Kant, 2010.

Nellhaus, Tobin (ed.). Theatre Histories. Third edition. London: Taylor & Francis, 2016. Thompsonová, Kristin. Dějiny filmu. Praha: AMU 2007.

Hilský, Martin. Shakespeare a jeviště svět. Praha: Academia, 2010.

Hyvnar, Jan. Herec v moderním divadle: k divadelním reformám 20. století. Praha: KANT, 2011.

Stehlíková, Eva. Antické divadlo. Praha: Karolinum, 2005.

 

Literatura z oblasti filmu

Bordwell, David, Thompsonová, Kristin. Dějiny filmu. Praha: AMU 2007.

Bordwell, David, Thompsonová, Kristin. Umění filmu. Úvod do studia formy a stylu. Praha: AMU 2010.

Bordwell, David; Staiger, Janet; Thompson, Kristin. The Classical Hollywood Cinema. Columbia University Press 1985.

Cook David A.. A History of Narrative Film. New York: W. W. Norton & Co., 1996.

Gregor, Ulrich, Patalas, Enno. Dejiny filmu. Bratislava: Tatran 1968.

Nowell-Smith, Geoffrey (ed.), The Oxford History of World Cinema. Oxford: Oxford University Press, 1996.

Thompson, Kristin. Breaking the Glass Amor. Neoformalist Film Analysis. Princeton: Princeton University Press, 1988.

Toeplitz, Jerzy. Dějiny filmu 1 (1895–1918). Praha: Panorama, 1989.

 

 

 

II. Estetika a obecná teorie umění

 

Požadavky na studenta

Student si vylosuje jednu otázku, při jejímž zodpovězení by měl zúročit své dosavadní studium uměleckých druhů a završit je komplexním pohledem estetiky a teorie umění. Student má prokázat porozumění způsobům estetického nahlížení a kritériím posuzování umění v jednotlivých historických obdobích. Měl by také ovládat teoretický a terminologický aparát, jímž umění posuzujeme – jeho krásu, uměleckou hodnotu, význam a výrazovou stránku, vztah díla k jeho dalším formám v jednotlivých uměleckých druzích, problematiku recepce uměleckého díla a jeho funkce, vztahy a fúze různých uměleckých druhů a žánrů ad.

 

  1. Estetika a teorie umění ve starověku:
  1. koncepty harmonie, katarze, mimesis, jednota v rozmanitosti, mýtus a umění,
  2. Platón,
  3. Aristoteles,
  4. helénistická teorie umění a Plotinova teorie krásy a umění.

 

  1. Estetika a teorie umění ve středověku:
  1. přelom starověku a středověku – Augustinus, Boethius,
  2. Pseudodionýsios,
  3. Tomáš Akvinský,
  4. školy a představitelé scholastické estetiky.

 

  1. Teorie umění a krásy v renesanci:
  1. proměna společnosti, umění a estetické recepce v renesanci,
  2. renesanční teorie umění a krásy,
  3. antické inspirace renesančních učenců,
  4. humanismus, proměna oborů vzdělanosti.

 

  1. Estetika a teorie umění v 17. a 18. století:
  1. francouzský klasicismus,
  2. anglická vkusová škola,
  3. Leibniz, Wolf a konstituování oboru u Baumgartena,
  4. systematické rozvinutí oboru u Kanta,
  5. osvícenské ideály a jejich projev v názorech na umění.

 

  1. Estetika 19. století:
  1. raná romantika, vč. Schillera.
  2. idealistické teorie umění u Schellinga a Hegela,
  3. Schopenhauer, Nietzsche,
  4. formalismus a počátky empirické estetiky.

 

  1. Estetika první poloviny 20. století:
  1. strukturalismus a fenomenologie,
  2. psychologická estetika,
  3. marxistická estetika,
  4. vybrané tvůrčí poetiky umělců dvacátého století (Kandinský, Schönberg, Le Corbusier).

 

  1. Postmoderna a sémiotika:
  1. poststrukturalismus a postmoderna,
  2. postmoderní estetické teorie,
  3. sémiotika: význam pro estetiku, znaky v umění, neprůhlednost uměleckého znaku,
  4. představitelé sémiotiky, vybrané sémiotické přístupy.

 

  1. Analytická estetika:
  1. historické souvislosti analytické estetiky,
  2. přístupy k definici umění,
  3. estetické vlastnosti a estetické pojmy.

 

  1. Estetika jako disciplína:
  1. předmět a metody estetiky, obecné teorie umění a filozofie umění, propedeutiky,
  2. estetický objekt, artefakt, umělecké dílo, otevřené umělecké dílo,
  3. estetická zkušenost, kontemplace a angažovanost,
  4. estetický soud.

 

  1. Hodnota a funkce v umění:
  1. estetická a umělecká hodnota, umění a mimoumělecké estetično,
  2. vysoké vs populární umění, masová kultura, ideologie a umění,
  3. umění - falzum – kýč,
  4. atuální trendy v estetice: feministická estetika, environmentální estetika.

 

 

Základní literatura:

Davies, Stephen, ed. et al. A companion to aesthetics. Chichester: Wiley-Blackwell, 2009.2

Gilbertová, Katharine E. H., Kuhn, Helmut. Dějiny estetiky. Praha: SNKLU, 1969.

Henckmann, Wolfhart - Lotter, Konrad. Estetický slovník. Praha: Svoboda, 1995.

Ptáčková, Brigita - Stibral, Karel. Estetika na dlani. Olomouc: Rubico, 2002.

Stratilková, Martina. Estetika a obecná teorie umění I: Teorie. Olomouc: VUP, 2013.

Stratilková, Martina. Estetika a obecná teorie umění II: Dějiny. Olomouc: VUP, 2013.

Tatarkiewicz, Wladyslaw. Dejiny estetiky I, II, III. Bratislava: Tatran, 1985–1991.

Volek, Jaroslav. Základy obecné teorie umění. Praha: SPN, 1968.

 

Doporučená literatura:

Cohen, Jean-Louis. Le Corbusier. Praha: Slovart, 2005.

Eco, Umberto. Skeptikové a těšitelé. Praha: Argo, 2006.

Eco, Umberto. „Autor a jeho interpreti“. In: Eco, U. Mysl a smysl. Břeclav: Moraviapress, 2000, s. 149–165.

Fiske, John. Reading the Popular. London, 1997, s. 2–12.

Flašar, Martin. Poème électronique. 1958. Le Corbusier – E. Varèse – I. Xenakis. Brno: Masarykova univerzita, 2012.

Kandinsky, Wassily. O duchovnosti v umění. Praha: Triáda, 2009.

Kivy, Peter, ed. The Blackwell guide to aesthetics. Malden, MA: Blackwell Pub., 2004.

Kulka, Tomáš – Ciporanov, Denis, eds. Co je umění?: texty angloamerické estetiky 20. století. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2010.

Murphy, Robert F. Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha: SLON, 2004.

Prokop, Dušan a Jůzl, Miloš. Úvod do estetiky. Praha: Panorama, 1989.

Schönberg, Arnold. Styl a idea. Praha: Arbor Vitae, 2004.

Souriau, Étienne. Encyklopedie estetiky. Praha: Victoria Publishing, 1994.

Švácha, Rostislav. Le Corbusier. Praha: Odeon, 1989.

Volek, Jaroslav. Kapitoly z dějin estetiky. Praha: Panton, 1969.

Zuska, Vlastimil. Estetika. Úvod do současnosti tradiční disciplíny. Praha: Triton, 2001.

Vojtěch, Ivan, vyd. Skladatelé o hudební poetice 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1960.

Zahrádka, Pavel, ed. Estetika na přelomu milénia: vybrané problémy současné estetiky. Brno: Barrister & Principal, 2010.

 

 

III. Sociální vědy (1–3: Psychologie umění, 4–6: Sociologie umění, 7–10: Teorie populární kultury)

 

Student si vylosuje jednu otázku, na jejíž odpovědi prokáže znalost základních pojmů, teoretických konceptů, výzkumných technik a metod v oblasti psychologie umění nebo sociologie umění či populární kultury. Měl by být schopen provázat teoretickou tradici s novějšími především empirickými příspěvky a přístupy.

 

  1. Psychoanalytický přístup k umění:
  1. Freudovo pojetí umělecké tvorby a recepce,
  2. Jungovo pojetí umělecké tvorby a recepce,
  3. umělecká tvorba a recepce podle britské školy objektních vztahů,
  4. vliv psychoanalýzy na kulturu a uměleckou tvorbu.

 

  1. Empirická psychologie umění:
  1. konstituování empirického přístupu v 19. století,
  2. kognitivní psychologie umění,
  3. empirický výzkum estetických emocí,
  4. Eye tracking, neuroestetika.

 

  1. Umělecká tvorba, osobnost a zdraví:
  1. psychologie umělecké tvorby,
  2. osobnost umělce,
  3. Arteterapie a dětská kresba,
  4. duševní poruchy a umělecká tvorba.

 

Základní literatura:

Funch, Bjarne Sode. The psychology of art appreciation. Copenhagen: Museum Tusculanum Press, 1997.

Freud, Sigmund. O člověku a kultuře. Praha: Odeon, 1990.

Jung, Carl Gustav. Analytická psychologie. Praha: Academia, 1993.

Kulka, Jiří. Psychologie umění. Praha: Grada, 2008.2

Turner, Mark, ed. The artful mind: cognitive science and the riddle of human creativity. Oxford: Oxford University Press, 2006.

 

Doporučená literatura:

Arnheim, Rudolf. Toward a Psychology of Art. Berkeley: University of California Press, 1966.

Freud, Sigmund. Totem a tabu. Praha: Práh, 1991.

Jung, Carl Gustav. Duše moderního člověka. Brno: Atlantis, 2004.

Read, Herbert. Výchova uměním. Praha: Odeon, 1967.

‪Tinio,‪ Pablo P. L. – ‪Smith, Jeffrey K., eds. The Cambridge Handbook of the Psychology of Aesthetics and the Arts. ‪Cambridge University Press, ‪2017. 

Vygotskij, Lev Semenovič. Psychologie umění. Praha: Odeon, 1981.

 

4. Metodologické problémy sociologie umění:

a) předmět, cíle a metody sociologie umění,

b) sociologie umění jako společenská věda a součást teorie umění,

c) sociologická analýza uměleckého díla

 

5. Vývoj sociologického myšlení v umění:

a) etablování sociologických přístupů k umění – historický přehled,

b) vybrané osobnosti sociologie umění a jejich teoretické koncepty (Max Weber, T. W. Adorno, A. Silbermann, A. Hauser, J. H. Mueller, K. Blaukopf),

c) Pierre Bourdieu: koncepce sociálního pole, kapitálu a habitu ve výzkumu umění

 

6. Empirické sociologické výzkumy v umění:

a) zásady empirického výzkumu v oblasti umění

b) přehled výzkumů recepce a publika umění

 

 

Základní literatura:

Adorno, Theodor, W. „Teze k sociologii umění.“ In: Sociologický časopis, 3, 1967, č. 4, s. 421–424.

Adorno, Theodor. „O fetišovém charakteru v hudbě a regresi sluchu.“ In: Divadlo, 1964, č. 1: 16-22; č. 2: 12-18.

Bek, Mikuláš. Konzervatoř Evropy? K sociologii české hudebnosti. Praha: KLP, 2003.

Bek, Mikuláš. Vybrané kapitoly hudební sociologie. Olomouc: Univerzita Palackého, 1993.

Dopita, Miroslav. Pierre Bourdieu o umění, výchově a společnosti. Olomouc: VUP, 2007.

Křupková, Lenka. Kapitoly z hudební sociologie. Olomouc: VUP, 2013.

Weber, Max„´Objektivita´sociálněvědního a sociálněpolitického poznání.“ In: Weber, M. Metodologie, sociologie a politika. Praha: OIKOYMENH, 1998, s. 7–63.

Weber, Max. „Smysl „hodnotové neutrality“ v sociologických a ekonomických vědách.“ In: Weber, M. Metodologie, sociologie a politika. Praha: OIKOYMENH, 1998, s. 64–108.

Doporučená literatura:

Adorno, Theodor, W. Úvod do sociologie hudby. Praha: Filosofia, 2015.

Alexander, Victoria, D. Sociology of the arts. Exploring Fine and Popular Forms. Malden: Blackwell, 2003.

Becker, Howard, S. Art Worlds. Berkeley: University of California Press, 2008.

Cigánek, Jan. Úvod do sociologie umění. Praha: Obelisk, 1972.Gerhards, Jürgen, Hrg. Soziologie der Kunst. Produzenten, Vermittler und Rezipienten. Opladen: Westdt. Verlag, 1997.

Gerhards, Jürgen, Hrg. Soziologie der Kunst. Produzenten, Vermittler und Rezipienten. Opladen: Westdt. Verlag, 1997.

 

 

7. Definice populární (hudební) kultury:

  1. historické a národní kontexty,
  2. osobnosti,
  3. trendy,
  4. aktuální stav (problémy, akademické přístupy atp.).

 

8. Frankfurtská škola:

  1. populární hudební kultura v kontextu teorií Franfurtské školy,
  2. T. W. Adorno a kritika populární hudební kultury,
  3. standardizace, pseudoindividualizace (estetické, politické a jiné souvislosti).

 

9. Birminghamská škola:

  1. populární hudební kultura v kontextu teorií Birminghamské školy,
  2. osobnosti a témata,
  3. obecně kulturní a historické souvislosti („zlatá šedesátá léta“, demokratizace kultury apod.).

 

10. Populární hudební kultura a její vědecké zkoumání v českém prostředí:

  1. historický kontext, periodizace,
  2. osobnosti (J. Kotek a další).

 

 

Základní literatura:

Burns, Gary. A Companion to Popular Culture. Chichester, West Sussex, UK: John Wiley & Sons, 2016.

Edwards, Tim. Kulturální teorie. Praha: Portál, 2010.

Shuker, Roy. Understanding Popular Music Culture. London: Routledge 2008.

Strianti, Dominic. An Introduction to Theories of Popular Culture. London: Routledge, 2004.

 

Doporučená literatura:

Adorno, Theodor. Essays on Music, Richard Leppert, ed. Berkeley: University of California, 2002.

Daniel, Ondřej et al. Populární kultura v českém prostoru. Praha: Karolinum, 2013.

Hebdige, Dick: Subkultura a styl. Praha: Volvox Globator, 2012.

Machek, Jakub. Počátky populární kultury v českých zemích. Příbram: Pistorius & Olšanská, 2017.

Kotek, Josef. Dějiny české populární hudby a zpěvu 1, 2. Praha: Academia, 1994, 1998.

Wall, Tim. Studying Popular Music Culture. London: Arnold, 2003.

Okruhy a otázky pro SZZk bakalářského studia obor Uměnovědná studia MAIOR A MINOR ak. rok 2019/2020

UMĚNOVĚDNÁ STUDIA - MAIOR A MINOR

Pro studenty, kteří zahájili prezenční studium od 1. 9. 2019.

Třetí ročník bakalářského studia je ukončen státní závěrečnou zkouškou (BSZZk). Podmínkou přístupu k BSZZk je splnění kreditního limitu pro tříleté bakalářské studium v samostatném studijním programu (tj. 180 kreditů).

Povinnou součástí BSZZk je obhajoba diplomové práce v rozsahu min. 40 normostran (přílohy, české a dvojí cizojazyčné résumé navíc). Touto prací má kandidát prokázat schopnost samostatného řešení zadaného vědeckého úkolu.

Obhajoba bakalářské práce je veřejná. Datum jejího konání je vyhlášeno v termínu daném harmonogramem FF UP, resp. Katedry muzikologie, Katedry dějin umění a Katedry divadelních a filmových studií pro příslušný akademický rok a přesný rozpis obhajob je uveřejněn na domovských stránkách kateder. Obhajoba jednotlivé diplomové práce trvá zpravidla 20–30 minut. Obhajoba závěrečné práce se koná před minimálně tříčlennou komisí, kterou stanoví vedoucí kateder. K obhajobě závěrečné práce je předsedou komise přizván vedoucí práce i oponent (nejsou-li členy komise). Při obhajobě se diplomant vyjadřuje k posudkům, k otázkám oponenta, vedoucího práce, členů komise a dalších přítomných. Průběh obhajoby řídí předseda komise. Závěrečná práce a její ústní obhajoba se klasifikuje jednou společnou známkou. O klasifikaci mají právo hlasovat pouze členové komise (včetně vedoucího práce a oponenta, nejsou-li členy komise). Klasifikační stupně jsou stejné jako u ostatních částí BSZZK. Výsledek obhajoby sdělí studentovi předseda komise veřejně v den obhajoby. Jestliže byla závěrečná práce a její obhajoba souhrnně klasifikována stupněm F, komise pro BSZZK rozhodne, zda se práce vrátí k přepracování nebo zda je student povinen zvolit téma jiné.

 

Bakalářská státní závěrečná zkouška se skládá ze tří odděleně klasifikovaných součástí: I. Přehled dějin umění, II. Estetika a obecná teorie umění III. Sociální vědy. Komise se skládá z předsedy a dalších členů, je obvykle šestičlenná. Zveřejnění organizační podoby průběhu zajistí garant oboru nejpozději šest týdnů před zahájením BSZZK. Student má 60 min. k písemné přípravě odpovědí, přičemž čas na přípravu se do délky zkoušky nezapočítává. Ústní bakalářská zkouška probíhá formou rozpravy na základě vylosovaných otázek, celkem si student volí pět otázek.

 

 

I. Přehled dějin umění

Předpokládá se znalost dějin výtvarného, hudebního, divadelního a filmového umění v celém rozsahu jejich vývoje. Schopnost charakterizovat jednotlivé vývojové etapy, prokázat znalost života a díla jejích hlavních představitelů včetně orientace ve stylových, druhových a žánrových oblastech. Student si vylosuje po jedné otázce ze seznamu tří okruhů (dějiny výtvarných umění, dějiny hudby a dějiny divadla a filmu. Student si volí tři otázky.

 

Dějiny výtvarných umění

 

  1. Umění evropského a českého středověku:
  1. karolínské a otonské umění,
  2. románské umění v Evropě,
  3. umění a architektura za vlády Lucemburků v českých zemích,
  4. umění a architektura za vlády Jagellonců v českých zemích.

 

  1. Umění italské renesance: 
  1. počátky italské renesanční malby,
  2. architektura rané, vrcholné a pozdní renesance,
  3. florentská sochařská škola,
  4. přínos osobnosti Michelanela Buonarrotiho pro renesanční sochařství, malířství a architekturu.
  1. Umění 17 a 18. století v Evropě a v českých zemích:
  1. Caravaggio a malířství 17. století v Itálii; Gian Lorenzo Bernini a sochařství 17. v Itálii,
  2. Francesco Borromini a barokní architektura v Itálii,
  3. Petr Brandl a barokní malířství v českých zemích; Matyáš Bernard Braun a barokní sochařství v českých zemích,
  4. Jan Blažej Santini-Aichel a barokní architektura v českých zemích.

 

  1. Umění 19. století:
  1. klasicismus ve středoevropském umění (empire),
  2. romantismus ve středoevropském umění (anglický park), biedermeier,
  3. historismus v architektuře a v malířství,
  4. vznik tzv. národních škol; francouzské malířství od romantismu po symbolismus (Eugéne Delacroix, Gustave Courbet, Camille Corot, impresionismus, neoimpresionismus, postimpresionismus).

 

  1. Umění 20. století:
  1. pojem avantgarda, programy avantgardních hnutí v evropských zemích,
  2. architektura 20. století,
  3. fenomén světového umění 20. století: Pařížská škola,
  4. umění v USA ve 20. století, abstrakce, informel, pop-art, landart, světové přehlídky výtvarného umění.

 

 

Základní literatura:

Blažíček, Oldřich J., Kropáček, Jiří. Slovník pojmů z dějin umění. Praha: Odeon, 1991.

Dějiny českého výtvarného umění I/1, 2. Od počátků do konce středověku. Praha: Academia, 1984. 

Dějiny českého výtvarného umění II/1, 2. Od počátků renesance do závěru baroka. Praha: Academia, 1989.

Dubay, Georges – Daval, Jean-Luc, eds. Sculpture. From Antiquity to the Present Day. Köln – London – Madrid – New York – Paris – Tokyo: Taschen, 1996.

Horyna, Mojmír. Jan Blažej Santini Aichel. Praha: Karolinum, 1998.

Leinz, Gottlieb. Malířství 20. století. Praha: Rebo, 1996.

Lynton, Norbert. Umění 19. a 20. století, ed. Umění světa, Praha: Artia, 1981.

Pijoan, José, ed. Dějiny umění 6, 7. Praha 1982, 1986.

Stejskal, Karel. Dějiny umění: umění na dvoře Karla IV. Praha: Knižní klub, 2003.

Toman, Rolf, ed. Baroko. Praha: Slovart, 1999.

Toman, Rolf, ed. Umění italské renesance. Architektura, sochařství a malířství, Praha: Slovart, 2000.

Toman, Rolf, ed. Románské umění. Architektura – sochařství – malířství. Praha: Slovart, 2006.

                                     

 

Doporučená literatura:

Baleka, Jan. Výtvarné umění. Výkladový slovník. Praha: Academia, 1997.

Chalumeau, Jean-Luc. Přehled teorií umění. Přehled filozofie a historie umění a kritiky. Praha: Slon, 2003.

Gombrich, Ernst Hans. Příběh umění. Praha: Argo 1997.

Fajt, Jiří, ed. Karel IV., císař z Boží milosti. Kultura a umění za vlády Lucemburků. Praha: Academia, 2006.

Frampton, Kenneth. Moderní architektura, kritické dějiny. Praha: Academia, 2004.

Haas, Felix. Architektura 20. století. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978.

Hall, James. Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění, Praha: Paseka, 2008.
Homolka, Jaromír et al. Pozdně gotické umění v Čechách 1471–1526. Praha: Odeon, 1985.

Itten, Johannes. Kunst der Farbe. Studienausgabe: Subjektives Erleben und objektives Erkennen als Wege zur Kunst, Freiburg: Urania Verl., 2003.

Kratochvíl, Petr, ed. Velké dějiny zemí koruny české: Tematická řada. Architektura. Praha: Artefactum, 2009.

Lambert, Gilles. Caravaggio. 1571–1610. Umělec, který předběhl svou dobu. Praha: Slovart, 2010.

De Micheli, Mario. Umělecké avantgardy 20. století. 1960-1970. Praha: SNKLU, 1964.

Petrasová, Taťána – Lorenzová, Helena, eds. Dějiny českého výtvarného umění III/1, 2. 1780–1890. Praha: Academia, 2001.

Reudenbach, Bruno, ed. Karolingische und ottonische KunstGeschichte der bildenden Kunst in Deutschland. Band 1. München: Prestel, 2009.

Rousová, Andrea. Petr Brandl - mistr barokní malby. Praha: Národní galerie, 2013.

Turner, Jane, ed. The Dictionary of Art. New York: Grove, 1996.

Walther, Ingo F., ed. Umění 20. století (malířství, skulptury a objekty, nová média, fotografie). Praha: Slovart, 2004.

Wittkower, Rudolf. Bernini. The Sculptor of the Roman Baroque. London – New York: Phaidon Press, 2013.

Wittkower, Rudolf. Art and Architecture in Italy 1600-1750. London: Yale University Press, 1996.

 

Dějiny hudby

 

  1. Dějiny starší hudby:
  1. periodizace dějin hudby (základní typy periodizací, metodologická východiska),
  2. gregoriánský chorál, jeho vliv na vývoj evropského hudebního myšlení,
  3. základní formy a druhy liturgické hudby,
  4. vývoj vokálního vícehlasu od počátku do roku c. 1600 (epocha Notre Dame, Ars Antiqua, Ars Nova, nizozemská polyfonie).

 

  1. Hudba období baroka:
  1. vznik hudebního baroka (odkaz Florentské cameraty), časové vymezení, specifika vývoje v jednotlivých teritoriálních celcích,
  2. charakteristika hudební řeči (basso continuo, doprovázená monodie, koncertantní princip),
  3. hlavní hudební druhy a žánry (italská a francouzská opera, katolická a protestantská liturgická hudba, instrumentální hudba),
  4. přínos a charakter díla vrcholných skladatelských osobností (C. Monteverdi, J. B. Lully, A. Vivaldi, G. F. Händel, J. S. Bach).

 

  1. Hudební klasicismus:
  1. estetický ideál klasicismu, proměny hudební kultury,
  2. inovace v oblasti vývoje hudební řeči (Gluckova operní reforma, sonátová forma),
  3. hlavní hudební druhy a žánry (symfonie, smyčcový kvartet),
  4. nejvýznamnější představitelé (mannheimská škola, J. Haydn, W. A. Mozart, L. van Beethoven).

 

  1. Hudba 19. století:
  1. estetická a vkusová východiska nastupujícího romantismu, společenské kontexty (proměna institucionálního a společenského zázemí),
  2. podstata hudebního jazyka (programní a absolutní hudba, klasicko-romantická syntéza, národní školy, tzv. hudební novoromantismus),
  3. vývoj hudebních žánrů (písňová tvorba, koncept hudebního dramatu versus tradice italské opery, symfonie versus symfonická báseň),
  4. nejvýznamnější představitelé (F. Schubert, R. Schumann, F. Mendelssohn-Bartholdy, H. Berlioz, F. Liszt, R. Wagner, J. Brahms).

 

  1. Hudba 20. století:
  1. přelom 19. a 20. století (zejm. pozdní romantismus a impresionismus),
  2. hudební styly a umělecká seskupení v 1. polovině 20. století, proměna estetického ideálu a hudební řeči, hlavní představitelé (expresionismus a II. vídeňská škola, neofolklorismus, neoklasicismus),
  3. vývoj hudby po druhé světové válce, hlavní představitelé (serialismus, aleatorika v hudbě, témbrová hudba, minimalismus, estetické a hudební principy „postmoderního obratu“),
  4. emancipace nonartificiální huby (jazz, rock, vývoj populární hudby ve 2. polovině 20. století).

 

Základní literatura:

Hrčková, Naďa. Dějiny hudby I. Středověk. Praha: Ikar, 2005.

Hrčková, Naďa. Dějiny hudby II. Renesance. Praha: Ikar, 2005.

Hrčková, Naďa. Dějiny hudby V. Hudba 19. století. Praha: Ikar, 2011.

Hrčková, Naďa. Dějiny hudby VI. Hudba 20. století (1). Praha: Ikar, 2006.

Hrčková, Naďa. Dějiny hudby VII. Hudba 20. století (2). Praha: Ikar, 2007.

Kačic, Ladislav. Dějiny hudby III. Baroko. Bratislava: Ikar, 2009.

Kolektiv autorů. Hudba v českých dějinách. Praha: Supraphon 1983, 1988.

Matzner, Antonín – Poledňák, Ivan – Wasserberger, Igor. Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby I-II/1, 2, 3. Praha: Supraphon, 1983, 1986, 1987, 1990.

Michels, Ulrich: Encyklopedický atlas hudby, Praha: NLN 2000.

Navrátil, Miloš. Nástin vývoje evropské hudby 20. století. Ostrava: Montanex, 1993.

Smolka, Jaroslav a kol. Dějiny hudby. Praha – Brno: Togga, ČHF, 2001.

Šišková, Ingeborg: Dějiny hudby IV. Klasicismus. Bratislava: Ikar, 2005

 

Doporučená literatura:

Brown, Howard Mayer: Hudba v renesancii. Bratislava: Hudobné centrum, 2012.

Bukofzer, Manfred Fritz: Hudba v období baroka. Bratislava: Opus, 1986.

Covach, John: What's That Sound: An Introduction to Rock and Its History, New York; London: W. W. Norton & Company, 2006.

Einstein, Alfred: Hudba v období romantizmu. Bratislava: Opus, 1989.

Gidley, Marc C: Jazz Styles: History and Analysis, New Jersey: Prentice Hall, 2003.

Helfert, Vladimír. Česká moderní hudba. Studie o české hudební tvořivosti. Olomouc: Index, 1936

Hoppin, Richard H. Hudba stredoveku. Bratislava: Hudobné centrum, 2007.

Kohoutek, Ctirad. Hudební styly z hlediska skladatele. Praha: Panton, 1976.

Kouba, Jan: ABC hudebních slohů: od raného středověku k W. A. Mozartovi, Praha: Supraphon, 1988.

Kopecký, J. Přehled dějin hudby 19. století I–II. Olomouc: Univerzita Palackého, 2013.

Křupková, Lenka. Dějiny hudby 20. století 1–II. Olomouc: Univerzita Palackého, 2013.

Lyko, Petr. Dějiny hudby 17. a 18. století, I–II. Olomouc: Univerzita Palackého, 2013.

Monografie a korespondence skladatelů.

Příslušná hesla ke skladatelům v hlavních muzikologických encyklopediích.

Příslušná hesla v hlavních muzikologických encyklopediích.

Rosen, Charles: Klasicizmus. Haydn, Mozart, Beethoven. Bratislava: Hudobné centrum, 2005.

Schnierer, Miloslav. Hudba 20. století. Brno: JAMU, 2014.

Trojan, Jan. Dějiny opery. Praha: Paseka, 2001.

Vičarová, Eva. Úvod do studia dějin starší hudby. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc, 2013.

 

Dějiny divadla a filmu

 

  1. Herectví, herecký projev
    1. Specifika hereckého umění (rovněž ve vztahu k dílčím druhům a formám divadla). Vývoj hereckých konceptů a poetik. od antiky do 19. století.
    2. Dominantní herecké postupy 20. století, koncepce K. S. Stanislavského, B. Brechta a J. Grotowského.
  1. Antické divadlo
    1. Vztah antického řeckého divadla a náboženství a athénské demokracie.
    2. Představte znaky a odlišnosti antického řeckého a římského divadla.
    3. Objasněte vývoj antické tragédie a komedie, demonstrujte na konkrétních autorech a dílech.
    4. Vysvětlete vliv obou žánrů na jejich podobu ve středověku, renesanci a klasicismu.

 

 

3. Evropský němý film a avantgarda

a. Vývoj evropské kinematografie ve 20. letech. Spojení kinematografie s uměleckou avantgardou, specifikace základních hnutí a směrů.

b. Německý expresionismus a kammerspiel, francouzský impresionismus a sovětská montážní škola: základní charakteristika, klíčové osobnosti a díla.

 

4. Klasický Hollywood

a. Hollywoodský studiový systém - struktura a základní průmyslové praktiky.

b. Tzv. „klasický hollywoodský styl“ (formální rysy, vyprávěcí postupy, stylistické normy).

c. Dominantní filmové žánry a vybrané tvůrčí osobnosti.

d. Transformace průmyslu po 2. světové válce.

 

Základní literatura:

Literatura z oblasti divadla

Balme, Christopher. Úvod do divadelnej vedy. Bratislava: Divadelný ústav, 2018.

Digrin, Zdeněk. Divadlo učenců a diplomatů. Praha: Divadelní ústav, 1995.

Kotte, Andreas. Divadelní věda. Úvod. Praha: AMU, Kant, 2010.

Nellhaus, Tobin (ed.). Theatre Histories. Third edition. London: Taylor & Francis, 2016. Thompsonová, Kristin. Dějiny filmu. Praha: AMU 2007.

Hilský, Martin. Shakespeare a jeviště svět. Praha: Academia, 2010.

Hyvnar, Jan. Herec v moderním divadle: k divadelním reformám 20. století. Praha: KANT, 2011.

Stehlíková, Eva. Antické divadlo. Praha: Karolinum, 2005.

 

Literatura z oblasti filmu

Bordwell, David, Thompsonová, Kristin. Dějiny filmu. Praha: AMU 2007.

Bordwell, David, Thompsonová, Kristin. Umění filmu. Úvod do studia formy a stylu. Praha: AMU 2010.

Bordwell, David; Staiger, Janet; Thompson, Kristin. The Classical Hollywood Cinema. Columbia University Press 1985.

Cook David A.. A History of Narrative Film. New York: W. W. Norton & Co., 1996.

Gregor, Ulrich, Patalas, Enno. Dejiny filmu. Bratislava: Tatran 1968.

Nowell-Smith, Geoffrey (ed.), The Oxford History of World Cinema. Oxford: Oxford University Press, 1996.

Thompson, Kristin. Breaking the Glass Amor. Neoformalist Film Analysis. Princeton: Princeton University Press, 1988.

Toeplitz, Jerzy. Dějiny filmu 1 (1895–1918). Praha: Panorama, 1989.

 

 

 

 

II. Estetika a obecná teorie umění

 

Student si vylosuje jednu otázku, při jejímž zodpovězení by měl zúročit své dosavadní studium uměleckých druhů a završit je komplexním pohledem estetiky a teorie umění. Student má prokázat porozumění způsobům estetického nahlížení a kritériím posuzování umění v jednotlivých historických obdobích. Měl by také ovládat teoretický a terminologický aparát, jímž umění posuzujeme – jeho krásu, uměleckou hodnotu, význam a výrazovou stránku, vztah díla k jeho dalším formám v jednotlivých uměleckých druzích, problematiku recepce uměleckého díla a jeho funkce, vztahy a fúze různých uměleckých druhů a žánrů ad.

 

 

  1. Estetika a teorie umění ve starověku:
  1. koncepty harmonie, katarze, mimesis, jednota v rozmanitosti, mýtus a umění,
  2. Platón,
  3. Aristoteles,
  4. helénistická teorie umění a Plotinova teorie krásy a umění.

 

  1. Estetika a teorie umění ve středověku:
  1. přelom starověku a středověku – Augustinus, Boethius,
  2. Pseudodionýsios,
  3. Tomáš Akvinský,
  4. školy a představitelé scholastické estetiky.

 

  1. Teorie umění a krásy v renesanci:
  1. proměna společnosti, umění a estetické recepce v renesanci,
  2. renesanční teorie umění a krásy,
  3. antické inspirace renesančních učenců,
  4. humanismus, proměna oborů vzdělanosti.

 

  1. Estetika a teorie umění v 17. a 18. století:
  1. francouzský klasicismus,
  2. anglická vkusová škola,
  3. Leibniz, Wolf a konstituování oboru u Baumgartena,
  4. systematické rozvinutí oboru u Kanta,
  5. osvícenské ideály a jejich projev v názorech na umění.

 

  1. Estetika 19. století:
  1. raná romantika, vč. Schillera.
  2. idealistické teorie umění u Schellinga a Hegela,
  3. Schopenhauer, Nietzsche,
  4. formalismus a počátky empirické estetiky.

 

  1. Estetika první poloviny 20. století:
  1. strukturalismus a fenomenologie,
  2. psychologická estetika,
  3. marxistická estetika,
  4. vybrané tvůrčí poetiky umělců dvacátého století (Kandinský, Schönberg, Le Corbusier).

 

  1. Postmoderna a sémiotika:
  1. poststrukturalismus a postmoderna,
  2. postmoderní estetické teorie,
  3. sémiotika: význam pro estetiku, znaky v umění, neprůhlednost uměleckého znaku,
  4. představitelé sémiotiky, vybrané sémiotické přístupy.

 

  1. Analytická estetika:
  1. historické souvislosti analytické estetiky,
  2. přístupy k definici umění,
  3. estetické vlastnosti a estetické pojmy.
  1. Estetika jako disciplína:
  1. předmět a metody estetiky, obecné teorie umění a filozofie umění, propedeutiky,
  2. estetický objekt, artefakt, umělecké dílo, otevřené umělecké dílo,
  3. estetická zkušenost, kontemplace a angažovanost,
  4. estetický soud.

 

  1. Hodnota a funkce v umění:
  1. estetická a umělecká hodnota, umění a mimoumělecké estetično,
  2. vysoké vs populární umění, masová kultura, ideologie a umění,
  3. umění - falzum – kýč,
  4. atuální trendy v estetice: feministická estetika, environmentální estetika.

 

 

Základní literatura:

Davies, Stephen, ed. et al. A companion to aesthetics. Chichester: Wiley-Blackwell, 2009.2

Gilbertová, Katharine E. H., Kuhn, Helmut. Dějiny estetiky. Praha: SNKLU, 1969.

Henckmann, Wolfhart - Lotter, Konrad. Estetický slovník. Praha: Svoboda, 1995.

Ptáčková, Brigita - Stibral, Karel. Estetika na dlani. Olomouc: Rubico, 2002.

Stratilková, Martina. Estetika a obecná teorie umění I: Teorie. Olomouc: VUP, 2013.

Stratilková, Martina. Estetika a obecná teorie umění II: Dějiny. Olomouc: VUP, 2013.

Tatarkiewicz, Wladyslaw. Dejiny estetiky I, II, III. Bratislava: Tatran, 1985–1991.

Volek, Jaroslav. Základy obecné teorie umění. Praha: SPN, 1968.

 

Doporučená literatura:

Cohen, Jean-Louis. Le Corbusier. Praha: Slovart, 2005.

Eco, Umberto. Skeptikové a těšitelé. Praha: Argo, 2006.

Eco, Umberto. „Autor a jeho interpreti“. In: Eco, U. Mysl a smysl. Břeclav: Moraviapress, 2000, s. 149–165.

Fiske, John. Reading the Popular. London, 1997, s. 2–12.

Flašar, Martin. Poème électronique. 1958. Le Corbusier – E. Varèse – I. Xenakis. Brno: Masarykova univerzita, 2012.

Kandinsky, Wassily. O duchovnosti v umění. Praha: Triáda, 2009.

Kivy, Peter, ed. The Blackwell guide to aesthetics. Malden, MA: Blackwell Pub., 2004.

Kulka, Tomáš – Ciporanov, Denis, eds. Co je umění?: texty angloamerické estetiky 20. století. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2010.

Murphy, Robert F. Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha: SLON, 2004.

Prokop, Dušan a Jůzl, Miloš. Úvod do estetiky. Praha: Panorama, 1989.

Schönberg, Arnold. Styl a idea. Praha: Arbor Vitae, 2004.

Souriau, Étienne. Encyklopedie estetiky. Praha: Victoria Publishing, 1994.

Švácha, Rostislav. Le Corbusier. Praha: Odeon, 1989.

Volek, Jaroslav. Kapitoly z dějin estetiky. Praha: Panton, 1969.

Zuska, Vlastimil. Estetika. Úvod do současnosti tradiční disciplíny. Praha: Triton, 2001.

Vojtěch, Ivan, vyd. Skladatelé o hudební poetice 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1960.

Zahrádka, Pavel, ed. Estetika na přelomu milénia: vybrané problémy současné estetiky. Brno: Barrister & Principal, 2010.

 

 

III. Sociální vědy (1–3: Psychologie umění, 4–6: Sociologie umění, 7–10: Teorie populární kultury)

 

Student si vylosuje jednu otázku, na jejíž odpovědi prokáže znalost základních pojmů, teoretických konceptů, výzkumných technik a metod v oblasti psychologie umění nebo sociologie umění či populární kultury. Měl by být schopen provázat teoretickou tradici s novějšími především empirickými příspěvky a přístupy.

 

Okruhy

 

  1. Psychoanalytický přístup k umění:
  1. Freudovo pojetí umělecké tvorby a recepce,
  2. Jungovo pojetí umělecké tvorby a recepce,
  3. umělecká tvorba a recepce podle britské školy objektních vztahů,
  4. vliv psychoanalýzy na kulturu a uměleckou tvorbu.
  1. Empirická psychologie umění:
  1. konstituování empirického přístupu v 19. století,
  2. kognitivní psychologie umění,
  3. empirický výzkum estetických emocí,
  4. Eye tracking, neuroestetika.

 

  1. Umělecká tvorba, osobnost a zdraví:
  1. psychologie umělecké tvorby,
  2. osobnost umělce,
  3. Arteterapie a dětská kresba,
  4. duševní poruchy a umělecká tvorba.

 

Základní literatura:

Funch, Bjarne Sode. The psychology of art appreciation. Copenhagen: Museum Tusculanum Press, 1997.

Freud, Sigmund. O člověku a kultuře. Praha: Odeon, 1990.

Jung, Carl Gustav. Analytická psychologie. Praha: Academia, 1993.

Kulka, Jiří. Psychologie umění. Praha: Grada, 2008.2

Turner, Mark, ed. The artful mind: cognitive science and the riddle of human creativity. Oxford: Oxford University Press, 2006.

 

Doporučená literatura:

Arnheim, Rudolf. Toward a Psychology of Art. Berkeley: University of California Press, 1966.

Freud, Sigmund. Totem a tabu. Praha: Práh, 1991.

Jung, Carl Gustav. Duše moderního člověka. Brno: Atlantis, 2004.

Read, Herbert. Výchova uměním. Praha: Odeon, 1967.

‪Tinio,‪ Pablo P. L. – ‪Smith, Jeffrey K., eds. The Cambridge Handbook of the Psychology of Aesthetics and the Arts. ‪Cambridge University Press, ‪2017. 

Vygotskij, Lev Semenovič. Psychologie umění. Praha: Odeon, 1981.

 

4. Metodologické problémy sociologie umění:

a) předmět, cíle a metody sociologie umění,

b) sociologie umění jako společenská věda a součást teorie umění,

c) sociologická analýza uměleckého díla

 

5. Vývoj sociologického myšlení v umění:

a) etablování sociologických přístupů k umění – historický přehled,

b) vybrané osobnosti sociologie umění a jejich teoretické koncepty (Max Weber, T. W. Adorno, A. Silbermann, A. Hauser, J. H. Mueller, K. Blaukopf),

c) Pierre Bourdieu: koncepce sociálního pole, kapitálu a habitu ve výzkumu umění

 

6. Empirické sociologické výzkumy v umění:

a) zásady empirického výzkumu v oblasti umění

b) přehled výzkumů recepce a publika umění

 

 

Základní literatura:

Adorno, Theodor, W. „Teze k sociologii umění.“ In: Sociologický časopis, 3, 1967, č. 4, s. 421–424.

Adorno, Theodor. „O fetišovém charakteru v hudbě a regresi sluchu.“ In: Divadlo, 1964, č. 1: 16-22; č. 2: 12-18.

Bek, Mikuláš. Konzervatoř Evropy? K sociologii české hudebnosti. Praha: KLP, 2003.

Bek, Mikuláš. Vybrané kapitoly hudební sociologie. Olomouc: Univerzita Palackého, 1993.

Dopita, Miroslav. Pierre Bourdieu o umění, výchově a společnosti. Olomouc: VUP, 2007.

Křupková, Lenka. Kapitoly z hudební sociologie. Olomouc: VUP, 2013.

Weber, Max„´Objektivita´sociálněvědního a sociálněpolitického poznání.“ In: Weber, M. Metodologie, sociologie a politika. Praha: OIKOYMENH, 1998, s. 7–63.

Weber, Max. „Smysl „hodnotové neutrality“ v sociologických a ekonomických vědách.“ In: Weber, M. Metodologie, sociologie a politika. Praha: OIKOYMENH, 1998, s. 64–108.

Doporučená literatura:

Adorno, Theodor, W. Úvod do sociologie hudby. Praha: Filosofia, 2015.

Alexander, Victoria, D. Sociology of the arts. Exploring Fine and Popular Forms. Malden: Blackwell, 2003.

Becker, Howard, S. Art Worlds. Berkeley: University of California Press, 2008.

Cigánek, Jan. Úvod do sociologie umění. Praha: Obelisk, 1972.Gerhards, Jürgen, Hrg. Soziologie der Kunst. Produzenten, Vermittler und Rezipienten. Opladen: Westdt. Verlag, 1997.

Gerhards, Jürgen, Hrg. Soziologie der Kunst. Produzenten, Vermittler und Rezipienten. Opladen: Westdt. Verlag, 1997.

 

 

7. Definice populární (hudební) kultury:

  1. historické a národní kontexty,
  2. osobnosti,
  3. trendy,
  4. aktuální stav (problémy, akademické přístupy atp.).

 

8. Frankfurtská škola:

  1. populární hudební kultura v kontextu teorií Franfurtské školy,
  2. T. W. Adorno a kritika populární hudební kultury,
  3. standardizace, pseudoindividualizace (estetické, politické a jiné souvislosti).

 

9. Birminghamská škola:

  1. populární hudební kultura v kontextu teorií Birminghamské školy,
  2. osobnosti a témata,
  3. obecně kulturní a historické souvislosti („zlatá šedesátá léta“, demokratizace kultury apod.).

 

10. Populární hudební kultura a její vědecké zkoumání v českém prostředí:

  1. historický kontext, periodizace,
  2. osobnosti (J. Kotek a další).

 

 

Základní literatura:

Burns, Gary. A Companion to Popular Culture. Chichester, West Sussex, UK: John Wiley & Sons, 2016.

Edwards, Tim. Kulturální teorie. Praha: Portál, 2010.

Shuker, Roy. Understanding Popular Music Culture. London: Routledge 2008.

Strianti, Dominic. An Introduction to Theories of Popular Culture. London: Routledge, 2004.

 

Doporučená literatura:

Adorno, Theodor. Essays on Music, Richard Leppert, ed. Berkeley: University of California, 2002.

Daniel, Ondřej et al. Populární kultura v českém prostoru. Praha: Karolinum, 2013.

Hebdige, Dick: Subkultura a styl. Praha: Volvox Globator, 2012.

Machek, Jakub. Počátky populární kultury v českých zemích. Příbram: Pistorius & Olšanská, 2017.

Kotek, Josef. Dějiny české populární hudby a zpěvu 1, 2. Praha: Academia, 1994, 1998.

Wall, Tim. Studying Popular Music Culture. London: Arnold, 2003.

Okruhy a otázky pro SZZk bakalářského studia obor Uměnovědná studia, ak. rok 2017/2018

Pro studenty, kteří zahájili prezenční studium po 1. 9. 2015.

A. Dějiny umění

Požadavky na studenta

Znalost dějin výtvarného, hudebního, divadelního a filmového umění v celém rozsahu jejich vývoje. Schopnost charakterizovat jednotlivé vývojové etapy, prokázat znalost života a díla jejích hlavních představitelů včetně orientace ve stylových, druhových a žánrových oblastech. Student si vylosuje po jedné otázce ze seznamu okruhů ději každého uměleckého druhu (viz níže).

Výtvarné umění

Dějiny výtvarných umění

1. Úvod do teorie malířství

1. Techniky nástěnného malířství (technika pravé fresky, secco dodatky, terminologie, nástěnné malby temperou, transfer nástěnných maleb).

2. Závěsné obrazy (techniky olejomalby, tempery, malba na břidlici, podkladové vrstvy, typy rukopisů, pigmenty, pojiva, terminologie atd.).

3. Barvy a barevné vztahy a kontrasty, kompozice malířského díla, perspektiva a konstrukce prostoru v malířských dílech.

2. Úvod do teorie sochařství

  1. Terminologie, techniky a materiály
  2. Sochy a sochaři v náboženstvích a mýtech
  3. Sochaři a sochařství v dobových traktátech a literatuře

3. Umění evropského středověku

  1. Karolínské umění
  2. Otonské umění
  3. Románské umění v Evropě
  4. Francouzská gotická architektura a skulptura ve 12. a 13. století

4. Umění českého raného středověku

  1. Architektura a umělecké řemeslo Velké Moravy
  2. Románská architektura v českých zemích
  3. Románská skulptura v českých zemích
  4. Románská malba v českých zemích

5. Vrcholně a pozdně gotické umění v českých zemích

  1. Architektura v období vlády Lucemburků v českých zemích
  2. Malířství a skulptura v období vlády Lucemburků v českých zemích
  3. Architektura v období vlády Jagellonců v českých zemích
  4. Malířství a skulptura v období vlády Jagellonců v českých zemích

6.  Umění italské renesance 

  1. Počátky italské renesanční malby (tvorba Giotta di Bondone a Masaccia)
  2. Architektura rané, vrcholné a pozdní renesance (Filippo Brunelleschi, Donato Bramante, Andrea Palladio)
  3. Florentská sochařská škola (Donatello, Lucca della Robbia, Lorenzo Ghiberti, Andrea del Verrochio)
  4. Přínos uměleckého díla Michelangela Buonarottiho v architektuře, sochařství a malířství

7.  Umění 17 a 18. století v Evropě

  1. Caravaggio a malířství 17. století v Itálii
  2. Gian Lorenzo Bernini a sochařství 17. v Itálii
  3. Francesco Borromini a barokní architektura v Itálii 

8. Umění 17 a 18. století v českých zemích

  1. Petr Brandl a barokní malířství v českých zemích
  2. Matyáš Bernard Braun a barokní sochařství v českých zemích 
  3. Jan Blažej Santini-Aichel a barokní archikteura v českých zemích

9.   Umění 19. století

  1. Klasicismus v středoevropském umění; teorie a umělecká praxe; umění a politika v první polovině 19. století (anglický park, biedermeier jak občanský styl; grafika a politická karikatura).
  2. Historismus v architektuře a v malířství, vznik tzv. národních škol (na příkladu českých, rakouských a německých zemí).
  3. Francouzské malířství od romantismu 30. let 19. století po symbolismus kolem roku 1900 (Eugéne Delacroix, Gustave Courbet, Camille Corot, impresionismus, neoimpresionismus, postimpresionismus, Nabis)

10. Umění 20. století

  1. Pojem avantgarda, avantgardní postupy a metody v umělecké tvorbě; programy avantgardních hnutí v evropských zemích 
  2. Architektura 20. století – témata, formální postupy, nejvýznamnější osobnosti
  3. Fenomén světového umění 20. století: Pařížská škola – formování a rozvoj po první světové válce, umění v USA ve 20. století, nejvlivnější osobnosti a tvůrčí postupy (abstrakce, informel, pop-art, landart apod.); světové přehlídky výtvarného umění. 

Základní literatura

  • Blažíček, Oldřich J., Kropáček, Jiří. Slovník pojmů z dějin umění. Praha: Odeon, 1991.
  • Dějiny českého výtvarného umění I/1, 2. Od počátků do konce středověku. Praha: Academia, 1984.  
  • Dějiny českého výtvarného umění II/1, 2. Od počátků renesance do závěru baroka. Praha: Academia, 1989.
  • Dubay, Georges, - Daval, Jean-Luc, eds. Sculpture. From Antiquity to the Present Day. Köln - London - Madrid - New York - Paris - Tokyo: Taschen, 1996.
  • Horyna, Mojmír. Jan Blažej Santini Aichel. Praha: Karolinum, 1998. 
  • Itten, Johannes. Kunst der Farbe. Studienausgabe: Subjektives Erleben und objektives Erkennen als Wege zur Kunst, Freiburg: Urania Verl., 2003. 
  • Kratochvíl, Petr, ed. Velké dějiny zemí koruny české: Tematická řada. Architektura. Praha: Artefactum, 2009.
  • Leinz, Gottlieb. Malířství 20. století. Praha: Rebo, 1996.
  • Lynton, Norbert. Umění 19. a 20. století, ed. Umění světa, Praha: Artia, 1981.
  • Pijoan, José, ed. Dějiny umění 6, 7. Praha 1982, 1986. 
  • Toman, Rolf, ed. Umění italské renesance. Architektura, sochařství a malířství, Praha: Slovart, 2000.
  • Toman, Rolf, ed. Baroko. Praha: Slovart, 1999.
  • Toman, Rolf, ed. Románské umění. Architektura – sochařství – malířství. Praha: Slovart, 2006.
  • Turner, Jane (ed.). The Dictionary of Art. New York: Grove, 1996    
  • Wittkower, Rudolf. Art and Architecture in Italy 1600-1750. London: Yale University Press, 1996.
  • Doporučená literatura
  • Daniel, Ladislav (ed.). Florenťané. Umění z doby medicejských velkovévodů. Katalog výstavy. Praha: Národní galerie v Praze, 2002. 
  • Haas, Felix. Architektura 20. století. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. 
  • Hall, James. Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění, Praha: Paseka, 2008.
  • Fajt, Jiří, ed. Karel IV., císař z Boží milosti. Kultura a umění za vlády Lucemburků. Praha: Academia, 2006.
  • Frampton Kenneth, Moderní architektura, kritické dějiny. Praha: Academia, 2004. 
  • Merhautová, Anežka, Třeštík, Dušan. Románské umění v Čechách a na Moravě. Praha, 1984.
  • De Micheli, Mario. Umělecké avantgardy 20. století. 1960-1970. Praha: SNKLU, 1964.
  • Petrasová, Taťána – Lorenzová, Helena (eds.). Dějiny českého výtvarného umění III / 1780–1890. Praha: Academia, 2001.
  • Rousová, Andrea. Petr Brandl - mistr barokní malby. Praha: Národní galerie, 2013.
  • Toman, Roman (ed.). Gotika. Architektura – sochařství – malířství. Praha: Slovart, 2005.
  • Wittkower, Rudolf. Bernini. The Sculptor of the Roman Baroque. London, 1997.

Dějiny hudby

1.    Středověký jednohlasý zpěv: 

  1. periodizace dějin hudby (základní typy periodizací, metodologická východiska),
  2. gregoriánský chorál (liturgické formy a žánry),
  3. světský jednohlas,
  4. nejstarší české duchovní písně. 

2.    Vývoj vícehlasé hudby do roku 1600:

  1. epocha Notre Dame,
  2. období Ars Antiqua,
  3. období Ars Nova, 
  4. renesanční vokální polyfonie.

3.    Hudba období baroka 1:

  1. časové vymezení, vývojové fáze,
  2. charakteristika hudební řeči (basso continuo, doprovázená monodie, koncertantní princip),
  3. hlavní hudební druhy a žánry vokální hudby (zejména italská a francouzská opera),
  4. hudební kultura českých zemí (představitelé, žánry).

4.    Hudba období baroka 2:

  1. hudba v prostředí katolickém a protestantském,
  2. hlavní hudební druhy a žánry instrumentální hudby,
  3. typy sonáty a koncertu,
  4. syntéza J. S. Bacha a G. F. Händla.

5.    Hudební klasicismus:

  1. časové vymezení, vývojové fáze, specifika tzv. české hudební emigrace,
  2. inovace v oblasti vývoje hudební řeči (Gluckova operní reforma, sonátová forma),
  3. hlavní hudební druhy a žánry (symfonie, smyčcový kvartet),
  4. nejvýznamnější představitelé (mannheimská škola, J. Haydn, W. A. Mozart, L. van Beethoven).

6.     Hudební romantismus 1:

  1. časové vymezení, vývojové fáze,
  2. charakteristika hudební řeči (programní a absolutní hudba, klasicko-romantická syntéza, národní školy, tzv. hudební novoromantismus),
  3. vývoj hudebních žánrů (píseň, opera),
  4. nejvýznamnější představitelé (F. Schubert, R. Schumann, R. Wagner, G. Verdi).

7.    Hudební romantismus 2: 

  1. vývoj hudebních žánrů (symfonie, symfonická báseň),
  2. fenomén tzv. národních škol (ruská, polská, maďarská, skandinávská),
  3. hudební kultura v českých zemích (tvorba B. Smetany a A. Dvořáka),
  4. nejvýznamnější představitelé (F. Mendelssohn-Bartholdy, H. Berlioz, F. Liszt, J. Brahms).

8.    Hudba 1. pol. 20. století:

  1. hudba přelomu století (pozdní romantismus, impresionismus),
  2. česká hudební moderna (V. Novák, J. Suk, O. Ostrčil a L. Janáček) a avantgarda (B. Martinů, A. Hába),
  3. podstata expresionismu, neofolklorismu, civilizační tendence a neoklasicismu),
  4. nejvýznamnější představitelé (II. vídeňská škola, B. Bartók, I. Stravinskij, D. Šostakovič, P. Hindemith, Pařížská Šestka).

9.    Hudební avantgarda a hudba 2. pol. 20. století:

  1. podstata serialismu, aleatoriky v hudbě, témbrové hudby, minimalismu, postmoderny,
  2. centra Nové hudby,
  3. okolnosti vývoje hudby v poválečném Československu,
  4. nejvýznamnější představitelé (O. Messiaen, P. Bouléz, K. H. Stockhausen, A, Schnittke, G. Ligeti, A. Pärt, polská skladatelská škola, J. Cage).

10. Nonartificiální hudba:

  1. obecná charakteristika, základní sféry,
  2. vývojové fáze jazzu (tradiční, moderní, styly, osobnosti),
  3. vývojové fáze rocku („klasický rock“, progresivní, experimentální rock, hard rock, punk, osobnosti),
  4. fenomén černošské popové a populární hudby 2. poloviny 20. století (R´n´B, soul, funk, disco).

Základní literatura:

  • Černušák, Gracián. Dějiny evropské hudby. Praha: Panton, 1964.
  • Helfert, Vladimír. Česká moderní hudba. Studie o české hudební tvořivosti. Olomouc: Index, 1936 (reed.: Hrčková, Naďa. Dějiny hudby I. Středověk. Praha: Ikar, 2005. 
  • Hrčková, Naďa. Dějiny hudby II. Renesance. Praha: Ikar, 2005. 
  • Hrčková, Naďa. Dějiny hudby V. Hudba 19. století. Praha: Ikar, 2011.
  • Hrčková, Naďa. Dějiny hudby VI. Hudba 20. století (1). Praha: Ikar, 2006.
  • Hrčková, Naďa. Dějiny hudby VII. Hudba 20. století (2). Praha: Ikar, 2007.
  • Kačic, Ladislav. Dějiny hudby III. Baroko. Bratislava: Ikar, 2009.
  • Kolektiv autorů. Hudba v českých dějinách. Praha: Supraphon 1983, 1988.
  • Křupková, Lenka. Dějiny hudby 20. století 1. Olomouc: Univerzita Palackého, 2013. 
  • Lyko, Petr. Dějiny hudby 17. a 18. století, I-II. Olomouc: Univerzita Palackého, 2013.
  • Matzner, Antonín – Poledňák, Ivan – Wasserberger, Igor. Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby I-II/1, 2, 3. Praha: Supraphon, 1983, 1986, 1987, 1990.
  • Navrátil, Miloš. Nástin vývoje evropské hudby 20. století. Ostrava: Montanex, 1993.
  • Smolka, Jaroslav a kol. Dějiny hudby. Praha–Brno: Togga, ČHF, 2001.
  • Vičarová, Eva. Úvod do studia dějin starší hudby. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc, 2013.

Doporučená literatura:

  • Hoppin, Richard H. Antológia stredovekej hudby. Bratislava: Hudobné centrum, 2010.
  • Jiránek, Jaroslav. Eseje o romantismu. Praha: Panton, 1987.
  • Kohoutek, Ctirad. Hudební styly z hlediska skladatele. Praha: Panton, 1976.
  • Krák, Egon. Viacehlas v hudbe Európy. Teoretické, kompozičné a historické súvislosti viacehlasej hudby. Bratislava: Hudobné centrum, 2008.
  • Monografie a korespondence skladatelů.
  • Příslušná hesla ke skladatelům v hlavních muzikologických encyklopediích.
  • Příslušná hesla v hlavních muzikologických encyklopediích.
  • Rosen, Charles: The Classical Style. Haydn, Mozart, Beethoven. New York: W. W. Norton & Company, 1998.
  • Schnierer, Miloslav. Svět orchestru 20. století, Praha: Academia, 1995, 1998, 1999.
  • Trojan, Jan. Dějiny opery. Praha: Paseka, 2001.

Dějiny dramatických umění

1.    Antické divadlo a drama

  1. Řecké antické drama a divadla.
  2. Římské drama a divadlo.

2.    Commedia dell´arte 

  1. Zdroje a postupy commedie dell´arte. Základní typy postav a jejich vývoj.
  2. Pokračovatelé a reformátoři commedie dell´arte.

3.    Evropské divadlo a drama v období klasicismu a osvícenství

  1. Evropské divadlo a drama v období klasicismu.
  2. Drama a reformy evropského divadla v osvícenství.

4.    Hlavní etapy vývoje českého divadla ve 20. století

  1. Periodizace jednotlivých etap, hlavní vývojové směry.
  2. Impresionismus a expresionismus v českém divadle.
  3. Meziválečná česká divadelní avantgarda.
  4. Hnutí malých jevištních forem v 60. a studiové (autorské) divadlo v 70. a 80. letech 20. století.
  5. Osobnosti kamenných divadel (A. Radok, O. Krejča, J. Grossmann ad.). Malé činoherní scény (Činoherní klub Praha, Divadlo Na zábradlí, Divadlo za branou ad.).

5.    Tendence české dramatické tvorby 20. století

  1. Drama v období první republiky 1918 – 1938.
  2. Drama v 50. a 60. letech letech.
  3. Vývoj dramatické tvorby od nástupu tzv. konsolidace do roku 1989.

6.    Kinematografie klasického Hollywoodu

  1. Utváření hollywoodského studiového systému, ekonomický způsob fungování. Filmová tvorba v Hollywoodu 10. a 20. let.
  2. Tzv. „klasický hollywoodský styl“ (formální rysy, vyprávěcí postupy, stylistické normy).  

7.    Francouzská filmová avantgarda 20. let

  1. Formování institucí uměleckého filmu. Francouzský impresionismus  1918-1929. 
  2. Dada filmy, surrealismus, cinéma pur.

8.    Nové vlny v evropské kinematografii

  1. Přehled, časové zařazení a obecná charakterizace evropských nových vln.
  2. Francouzská nová vlna.

9.    Ruská montážní škola 20. let

  1. Situace v sovětském filmovém průmyslu, počátky montážní školy, inspirační vlivy, hlavní představitelé.
  2. Forma a styl sovětské montážní školy, klíčová díla a objasnění významu ruské montážní školy pro vývoj filmové formy.

10.   Nový Hollywood 60. – 70. let

  1.  Změna vůči klasickému hollywoodského studiového systému, ekonomický způsob fungování, technologie, styly, žánry.
  2.  Významní režiséři nového Hollywoodu, tvorba, její společenské a kulturní pozadí, stylistické a narativní inovace.

Základní literatura:

Literatura z oblasti divadla

  • Bernard, Jan. Co je divadlo. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1983.
  • Brockett, Oscar G. Dějiny divadla. Praha: Lidové noviny, 1999.
  • Hořínek, Zdeněk. Drama, divadlo, divák. Brno: JAMU, 2008.
  • Just, Vladimír. Divadlo v totalitním systému. Příběh českého divadla (1945–1989 nejen v datech a souvislostech). Praha: Academia, 2010.
  • Osolsobě, Ivo. Zichova filozofie dramatického tvaru. In: Zich, Otakar. Estetika dramatického umění. 2. vyd. Praha: Panorama 1986, s. 373–399.
  • Pavlovský, Petr. Základní pojmy divadla. Teatrologický slovník. Praha: Libri a Národní divadlo, 2004.
  • Stehlíková, Eva. Antické divadlo. Praha: Karolinum, 2005.
  • Vodička, Libor. Úvod do divadelních studií. Olomouc: Univerzita Palackého, 2013. (Skripta, pouze elektronicky.)

Literatura z oblasti filmu

  • Bazin, André. Co je to film. Praha, Čs. filmový ústav 1979.
  • Bordwell, David, Thompsonová, Kristin. Dějiny filmu. Praha: AMU 2007
  • Bordwell, David, Thompsonová, Kristin. Umění filmu. Úvod do studia formy a stylu. Praha: AMU 2010.
  • Bordwell, David.  Narration in the Fiction Film. University of Wisconsin Press, 1987.
  • Bordwell, David; Staiger, Janet; Thompson, Kristin. The Classical Hollywood Cinema. Columbia University Press 1985.
  • Gregor, Ulrich, Patalas, Enno. Dejiny filmu. Bratislava: Tatran 1968.
  • Monaco, James. Nová vlna. Praha: AMU 2001.

Doporučená literatura:

  • Abel, Richard. French Film Theory and Criticism. Volume I.: 1907-1929. Princeton: Princeton University Press, 1988.
  • Andrews, Dudley. The Major Film Theories. New York and Oxford University Press, 1984.
  • Aristarco, Guido. Dějiny filmových teorií. Praha: NFÚ 1968.
  • Bernard, Jan (ed.) Tartuská škola. Sborník filmové teorie 2. Praha: NFA, 1995.
  • Cook David A.. A History of Narrative Film. New York: W. W. Norton & Co., 1996.
  • Dudley, Andrew, Zuska, Vlastimil (eds.). Sborník filmové teorie 1. Angloamerické studie. Praha: ČFÚ 1991.
  • Erlich, Victor. Russian Formalism. History – Doctrine. Mouton, 1955.
  • Kracauer, Siegfried. Teorie filmu: Studijní materiály dramaturgie. Praha: SPN, 1968.
  • Kučera, Jan. Střihová skladba ve filmu a v televizi. Praha: AMU, 2003.
  • Mihálik, Peter (ed.). Sovietska filmová teória dvadsiatych rokov. Bratislava: Slovenský filmový ústav, 1986.
  • Mukařovský, Jan. Studie I. Brno: Host, 2000.
  • Nichols, Bill (ed.). Movies and Methods, Vol. I. University of California Press 1976.
  • Nichols, Bill (ed.). Movies and Methods, Vol. II. University of California Press 1985.
  • Plazewski, Jerzy. Filmová řeč. Praha: Orbis, 1967.
  • Stam, Robert. Film Theory. An Introduction. Wiley-Blackwell, 2000.
  • Svoboda, Jan, Benešová, Marie (eds.). Filmologický sborník VII: Film jako znakový systém. Praha: FÚ, 1971.
  • Szczepanik, Petr (ed.). Nová filmová historie. Praha: Herrmann a synové, 2004.
  • Šklovskij, Viktor. Teorie prózy. Praha: Akropolis, 2003.
  • Thompsonová, Kristin. Neformalistická filmová analýza: jeden přístup, mnoho metod. In: Iluminace, 1998, č. 1, s. 5-36.
  • Thompson, Kristin. Breaking the Glass Amor. Neoformalist Film Analysis. Princeton: Princeton University Press, 1988.
  • Toeplitz, Jerzy. Dějiny filmu 1 (1895–1918). Praha: Panorama, 1989.

B. Estetika, obecná teorie umění, metodologické problémy a sociologie umění

Požadavky na studenta

Student si vylosuje jednu otázku, při jejímž zodpovězení by měl zúročit své dosavadní studium uměleckých druhů a završit je komplexním pohledem estetiky a teorie umění. Student má prokázat porozumění způsobům estetického nahlížení a kritériím posuzování umění v jednotlivých historických obdobích. Měl by také ovládat teoretický a terminologický aparát, jímž umění posuzujeme – jeho krásu, uměleckou hodnotu, význam a výrazovou stránku, vztah díla k jeho dalším formám v jednotlivých uměleckých druzích, problematiku recepce uměleckého díla a jeho funkce, vztahy a fúze různých uměleckých druhů a žánrů ad.

Okruhy

1.    Estetika a teorie umění ve starověku:

  1. koncepty harmonie, katarze, mimesis, jednota v rozmanitosti, mýtus a umění,
  2. Platón,
  3. Aristoteles,
  4. Helénistická teorie umění a Plotinova teorie krásy a umění.

2.    Estetika a teorie umění ve středověku:

  1. přelom starověku a středověku – Augustinus, Boethius,
  2. Pseudodionýsios,
  3. Tomáš Akvinský,
  4. Školy a představitelé scholastické estetiky.

3.    Teorie umění a krásy v renesanci:

  1. proměna společnosti, umění a estetické recepce v renesanci,
  2. renesanční teorie umění a krásy,
  3. antické inspirace renesančních učenců,
  4. humanismus, proměna oborů vzdělanosti.

4.    Estetika a teorie umění v 17. a 18. století:

  1. francouzský klasicismus,
  2. anglická vkusová škola,
  3. Leibniz, Wolf a konstituování oboru u Baumgartena,
  4. systematické rozvinutí oboru u Kanta,
  5. Osvícenské ideály a jejich projev v názorech na umění.

5.    Estetika 19. století:

  1. raná romantika, vč. Schillera.
  2. idealistické teorie umění u Schellinga a Hegela,
  3. Schopenhauer, Nietzsche,
  4. formalismus a počátky empirické estetiky.

6.    Estetika první poloviny 20. století:

  1. strukturalismus a fenomenologie,
  2. psychologická estetika,
  3. marxistická estetika,
  4. vybrané tvůrčí poetiky umělců dvacátého století (Kandinský, Schönberg, Le Corbusier).

7.    Postmoderna a sémiotika:

  1. poststrukturalismus a postmoderna,
  2. postmoderní estetické teorie,
  3. sémiotika: význam pro estetiku, znaky v umění, neprůhlednost uměleckého znaku,
  4. představitelé sémiotiky, vybrané sémiotické přístupy.

8.    Analytická estetika:

  1. historické souvislosti analytické estetiky,
  2. přístupy k definici umění,
  3. estetické vlastnosti a estetické pojmy.

9.    Estetika jako disciplína:

  1. předmět a metody estetiky, obecné teorie umění a filozofie umění, propedeutiky,
  2. estetický objekt, artefakt, umělecké dílo, otevřené umělecké dílo,
  3. estetická zkušenost, kontemplace a angažovanost,
  4. estetický soud.

10.    Hodnota a funkce v umění:

  1. estetická a umělecká hodnota, umění a mimoumělecké estetično,
  2. vysoké vs populární umění, masová kultura, ideologie a umění,
  3. umění - falzum – kýč,
  4. aktuální trendy v estetice: feministická estetika, environmentální estetika.

Základní literatura:

  • Davies, Stephen, ed. et al. A companion to aesthetics. Chichester: Wiley-Blackwell, 2009.2
  • Gilbertová, Katharine E. H., Kuhn, Helmut. Dějiny estetiky. Praha: SNKLU, 1969.
  • Henckmann, Wolfhart - Lotter, Konrad (1995). Estetický slovník. Praha: Svoboda.
  • Ptáčková, Brigita - Stibral, Karel. Estetika na dlani. Olomouc: Rubico, 2002.
  • Stratilková, Martina. Estetika a obecná teorie umění I: Teorie. Olomouc: VUP, 2013.
  • Stratilková, Martina. Estetika a obecná teorie umění II: Dějiny. Olomouc: VUP, 2013.
  • Tatarkiewicz, Wladyslaw. Dejiny estetiky I, II, III. Bratislava: Tatran, 1985-1991.
  • Volek, Jaroslav. Základy obecné teorie umění. Praha: SPN, 1968.

Doporučená literatura:

  • Cohen, Jean-Louis. Le Corbusier. Praha: Slovart, 2005.
  • Eco, Umberto. Skeptikové a těšitelé. Praha: Argo, 2006.
  • Eco, Umberto. Autor a jeho interpreti. In: Eco, U. Mysl a smysl. Břeclav: Moraviapress, 2000, s. 149-165.
  • Fiske, John. Reading the Popular. London, 1997, s. 2-12.
  • Flašar, Martin. Poème électronique. 1958. Le Corbusier - E. Varèse - I. Xenakis. Brno: Masarykova univerzita, 2012.
  • Kandinsky, Wassily. O duchovnosti v umění. Praha: Triáda, 2009.
  • Kivy, Peter (ed.). The Blackwell guide to aesthetics. Malden, MA: Blackwell Pub., 2004.
  • Kulka, Tomáš, ed. a Ciporanov, Denis, ed. Co je umění?: texty angloamerické estetiky 20. století. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2010. 
  • Murphy, Robert F. Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha: SLON, 2004.
  • Prokop, Dušan a Jůzl, Miloš. Úvod do estetiky. Praha: Panorama, 1989.
  • Schönberg, Arnold. Styl a idea. Praha: Arbor Vitae, 2004.
  • Souriau, Étienne. Encyklopedie estetiky. Praha: Victoria Publishing, 1994.
  • Švácha, Rostislav. Le Corbusier. Praha: Odeon, 1989.
  • Volek, Jaroslav. Kapitoly z dějin estetiky. Praha: Panton, 1969.
  • Zuska, Vlastimil. Estetika. Úvod do současnosti tradiční disciplíny. Praha: Triton, 2001.
  • Vojtěch, Ivan (vyd.). Skladatelé o hudební poetice 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1960.
  • Zahrádka, Pavel (ed.). Estetika na přelomu milénia: vybrané problémy současné estetiky. Brno: Barrister & Principal, 2010.

Okruhy a otázky pro SZZk bakalářského studia obor Uměnovědná studia, ak. rok 2014/2015

Pro studenty, kteří zahájili prezenční studium před 1. 9. 2015.

A.  Dějiny umění

Výtvarné umění 

1. Románské umění v Čechách a na Moravě

  1. Románská architektura v Praze (rotunda sv. Víta na Hradě, architektura Vyšehradu za Vratislava II., bazilika sv. Václava, Víta a Vojtěcha na Hradě, měšťanské domy v Praze)
  2. Románská architektura na Moravě (rotunda sv. Kateřiny ve Znojmě, olomoucká architektura za episkopátu Jindřicha Zdíka, cisterciácký klášter Velehrad, bazilika sv. Prokopa v Třebíči)
  3. Vývoj románské malby (Gumpoldova legenda o sv. Václavu, Vyšehradský kodex a příbuzná díla, Olomoucký kolektář, nástěnné malby v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě, Sedlecký antifonář)
  4. Románská skulptura (sloupy z baziliky sv. Václava, Víta a Vojtěcha v Praze; výzdoba Juditina mostu v Praze, architektonická skulptura v Olomouci za episkopátu Jindřicha Zdíka, výzdoba kostela sv. Jakuba v Jakubu, reliéf Korunování Panny Marie z kostela sv. Jiří v Praze)

2.  Umění doby Jana Lucemburského a Karla IV. v Čechách a na Moravě

  1. Umění doby Jana Lucemburského (poklasická architektura, Mistr Michelské madony, iluminované rukopisy abatyše Kunhuty a Elišky Rejčky)
  2. Architektura a sochařská výzdoba katedrály sv. Víta v Praze (Matyáš z Arrasu, Petr Parléř, Jindřich Parléř, Herman)
  3. Desková malba (Mistr Vyšebrodského oltáře)
  4. Hrad Karlštejn (architektura a malířská výzdoba)

3. Umění doby Václava IV. v Čechách a na Moravě

  1. Mistr Třeboňského oltáře
  2. Krásný sloh v sochařství a v malířství (Krumlovská madona, Šternberská madona, epitaf Jana z Jeřeně
  3. Iluminované rukopisy pro Václava IV

4.  Umění italské renesance

  1. Počátky italské renesanční malby (tvorba Giotta di Bondone a Masaccia)
  2. Architektura rané, vrcholné a pozdní renesance (Filippo Brunelleschi, Donato Bramante, Andrea Palladio)
  3. Florentská sochařská škola (Donatello, Lucca della Robbia, Lorenzo Ghiberti, Andrea del Verrochio)
  4. Přínos uměleckého díla Michelangela Buonarottiho v architektuře, sochařství a malířství

5. Středomoří a Záalpí – vzájemné podněty v malířství

  1. Nizozemští realisté a jejich vliv na Itálii (Jan van Eyck, Rogier van der Weyden)
  2. Manýrismus v Nizozemí a kontakty s Itálií (Pieter Bruegel st.)
  3. Šíření realismu v italském malířství (Lombarďané, Carracci)
  4. Rozvoj krajinomalby v Nizozemí a Itálii (Gentský oltář, Bosch, Bruegel, Carracci)
  5. Tizian a dělený rukopis v italském malířství

6. Malířství v evropských městech – Milán, Florencie, Řím a Praha

  1. Florentské malířství v době velkovévodů od Cosima I. až po Cosima II. (Allori, Cigoli, Furini)
  2. Giuseppe Arcimboldo v Miláně a v Praze
  3. Caravaggio v Miláně a Římě

7. Malířství barokního klasicismu v Bologni, Římě, Benátkách a Praze

  1. Reforma Carraciů v Bologni a její šíření v Římě
  2. Carracciové, G. Reni a vliv na české umění
  3. Karel Škréta v Itálii

8. Moderna, kubismus a funkcionalismus

  1. Kotěrovo muzeum v Hradci Králové
  2. Gočárův dům U černé Matky Boží
  3. Vila Tugendhat od Ludwiga Miese van der Rohe

9. Expresionismus a kubismus v malířství a sochařství v českých zemích

  1. Osma
  2. Skupina výtvarných umělců
  3. Bohumil Kubišta
  4. Otto Gutfreund
  5. Tvrdošíjní

10. Brutalismus, skulpturalismus, technicismus

  1. poválečná tvorba Le Corbusiera (Obytná jednotka v Marseille, mariánská kaple v Ronchamp
  2. věž na Ještědu od Karla Hubáčka

Dějiny hudby

1. Periodizace dějin hudby

Smysl a podstata periodizace dějin hudby.

  1. Základní typy periodizací dějin hudby a možná metodologická východiska
  2. Periodizace Vl. Helferta.

2. Křesťanský bohoslužebný zpěv jako základ evropské hudební kultury

Základní charakteristika, repertoár a formy gregoriánského chorálu, jeho vliv na vývoj evropského hudebního myšlení.

  1. Psalmodie, její historické kořeny, forma a podoba žalmu.
  2. Forma responsoria a antifony, vymezení základních typů a jejich historický vývoj.
  3. Sekundární vrstvy gregoriánského chorálu – historické a teritoriální kořeny, formy, fungování.
  4. Formy tropu, princip tropace a její historický vývoj.
  5. Forma sekvence a její historický vývoj.

3. Rozvoj vícehlasu

Charakteristika hudební řeči, vývoj hudebních forem, kompozičních technik, nejvýznamnější představitelé a jejich tvorba.

  1. Epocha Notre Dame.
  2. Období Ars Antiqua.
  3. Období Ars Nova
  4. První tři generace Nizozemské polyfonie.
  5. Vokální tvorba vrcholné renesance v Itálii, dílo O. Lassa a G. P. Palestriny.

4. Hudba období baroka

Specifika vývoje v jednotlivých teritoriálních celcích.Vznik a rozvoj opery, emancipace instrumentální hudby, vliv katolické a protestantské liturgie na formování hudební kultury. Přínos a charakter díla vrcholných skladatelských osobností.

  1. Odkaz Florentské cameraty a Cl. Monteverdiho.
  2. Hudební dění v 17. a první pol. 18. stol. ve Francii (balet, opera, instrumentální hudby, J. B. Lully, J. Ph. Rameau).
  3. Barokní instrumentální hudba v Itálii.
  4. Italská opera v 17. a první pol. 18. st.
  5. Slohová a vývojová podstata odkazu G. F. Händela a J. S. Bacha

5. Proměna hudebního paradigmatu v polovině 18. století, hudební klasicismus

Nástup hudebního klasicismu, jeho estetický ideál, inovace v oblasti vývoje hudebních forem, instrumentace, hudební kultury apod., vrcholný a pozdní hudební klasicismus.

  1. Hudební vývoj v Mannheimu okolo poloviny 18. st.
  2.  Podstata Gluckovy operní reformy.
  3. Slohová a vývojová podstata odkazu J. Haydna.
  4. Slohová a vývojová podstata odkazu W. A. Mozarta.
  5. Slohová a vývojová podstata odkazu L. W. Beethovena.

6. Hudební kultura v období nastupujícího romantismu

Estetická a vkusová východiska, společenské kontexty, vývoj hudebních žánrů, skladatelské osobnosti.

  1. Podstata písňové tvorby F. Schuberta a její dopad na vývoj tohoto druhu.
  2. Činnost hudebních virtuózů a významných interpretů 19. stol.
  3. Proměna institucionálního a společenského zázemí fungování hudby v první pol. 19. stol.
  4. Slohová a vývojová podstatu odkazu R. Schumanna a F. Mendelssohna-Bartholdyho
  5. Opera v 1. pol. 19. stol.

7. Umělecká podstata tzv. hudebního novoromantismu.

Koncept programní hudby, klasicko-romantická syntéza a koncept hudebního dramatu versus tradice italské opery.

  1. Kompoziční inovace H. Berlioze na příkladu jeho Fantastické symfonie.
  2. Slohová a vývojová podstata odkazu F. Liszta.
  3. Klasicko-romantická syntéza v díle J. Brahmse.
  4. Hudební drama R. Wagnera a jeho koncepce gesamtkunstwerku.
  5. Vývoj italské opery ve 2. pol. 19. století a operní tvorba G. Verdiho.

8. Fenomén národních škol v 19. století

Historické a společenské okolnosti vzniku národních škol, charakteristika jednotlivých národních škol, skladatelské osobnosti a jejich dílo.

  1. Vývoj ruské národní školy.
  2. Vývoj české národní školy.
  3. Vznik a vývoj národních škol ve Skandinávii, Polsku a Maďarsku.

9. Hudební moderna a hudba 1. pol. 20. století

Doznívání hudebního romantismu, hudební moderna.Uvolňování tonality, proměna estetického ideálu a hudební řeči. Hudební styly a umělecká seskupení v 1. polovině 20. století.

  1. Powagnerovská skladatelská generace. Osobnosti a dílo R. Strausse a G. Mahlera. Hudební impresionismus v díle C. Debussyho.
  2. Česká hudební moderna (V. Novák, J. Suk, O. Ostrčil a L. Janáček)
  3. Hudební expresionismus a II. vídeňská škola.
  4. Hudební neofolklorismus v díle B. Bartóka, I. Stravinského a L. Janáčka.
  5. Hudební neoklasicismus v díle I. Stravinského a dalších skladatelů (zvláště D. Šostakoviče, S. Prokofjeva, B. Bartóka, B. Martinů). Pařížská Šestka.

10. Vývoj hudby po druhé světové válce

Společenské, estetické a hudební principy Nové hudby. Hledání nových zvukových a technických možností hudby. Nové pojetí uměleckého díla – „otevřené“ hudební dílo.

  1. Hudební serialismus na příkladu díla K. Stockhausena a P. Bouleze, darmstadtské prázdninové kurzy.
  2. Aleatorika v hudbě – americká avantgarda (hl. J. Cage) a evropské pojetí aleatoriky (např. v díle W. Lutoslawského, K. Stockhausena aj.).
  3. Témbrová hudba. Akcentace barvy v dílech Ligetiho a polských skladatelů (hl. K. Pendereckého), experimenty s elektronikou.
  4. Americký hudební minimalismus, repetivní technika a meditace v hudbě.
  5. Estetické a hudební principy „postmoderního obratu“ v hudbě od cca pol. 60. let 20. stol.

Dějiny dramatických umění

  1. Antické divadlo a drama
    1. Řecké antické drama a divadla.
    2. Římské drama a divadlo.
  1. Commedia dell´arte
    1. Zdroje a postupy commedie dell´arte. Základní typy postav a jejich vývoj.
    2. Pokračovatelé a reformátoři commedie dell´arte.
  1. Evropské divadlo a drama v období klasicismu a osvícenství
    1. Evropské divadlo a drama v období klasicismu.
    2. Drama a reformy evropského divadla v osvícenství.
  1. Hlavní etapy vývoje českého divadla ve 20. století
    1. Periodizace jednotlivých etap, hlavní vývojové směry.
    2. Impresionismus a expresionismus v českém divadle.
    3. Meziválečná česká divadelní avantgarda.
    4. Hnutí malých jevištních forem v 60. a studiové (autorské) divadlo v 70. a 80. letech 20. století.
    5. Osobnosti kamenných divadel (A. Radok, O. Krejča, J. Grossmann ad.). Malé činoherní scény (Činoherní klub Praha, Divadlo Na zábradlí, Divadlo za branou ad.).
  1. Tendence české dramatické tvorby 20. století
    1. Drama v období první republiky 1918 – 1938.
    2. Drama v 50. a 60. letech letech.
    3. Vývoj dramatické tvorby od nástupu tzv. konsolidace do roku 1989.
  1. Kinematografie klasického Hollywoodu
    1. Utváření hollywoodského studiového systému, ekonomický způsob fungování. Filmová tvorba v Hollywoodu 10. a 20. let.
    2. Tzv. „klasický hollywoodský styl“ (formální rysy, vyprávěcí postupy, stylistické normy). 
  1. Francouzská filmová avantgarda 20. let
    1. Formování institucí uměleckého filmu. Francouzský impresionismus  1918-1929.
    2. Dada filmy, surrealismus, cinéma pur.
  1. Nové vlny v evropské kinematografii
    1. Přehled, časové zařazení a obecná charakterizace evropských nových vln.
    2. Francouzská nová vlna.
  1. Ruská montážní škola 20. let
    1. Situace v sovětském filmovém průmyslu, počátky montážní školy, inspirační vlivy, hlavní představitelé.
    2. Forma a styl sovětské montážní školy, klíčová díla a objasnění významu ruské montážní školy pro vývoj filmové formy.
  1. Nový Hollywood 60. – 70. let
    1. Změna vůči klasickému hollywoodského studiového systému, ekonomický způsob fungování, technologie, styly, žánry.
    2. Významní režiséři nového Hollywoodu, tvorba, její společenské a kulturní pozadí, stylistické a narativní inovace.

 B. Estetika, obecná teorie umění, metodologické problémy a sociologie umění

  1. Estetika od starověku po renesanci
    1. Koncepty harmonie, katarze, mimesis, jednota v rozmanitosti.
    2. Platón, Aristoteles, helénistická estetika.
    3. Plotinos, Pseudodionýsios, Augustinus, Akvinský.
    4. Proměna umění a estetické recepce v renesanci, renesanční teorie umění a krásy.
  1. Estetika 17. až 19. století
    1. Francouzský klasicismus.
    2. Anglická vkusová škola.     
    3. Baumgarten, Kant, Schiller, Hegel.
    4. Schopenhauer, Nietzsche.
    5. Formalismus devatenáctého století.
  1. Estetika 20. století
    1. Strukturalismus a fenomenologie.
    2. Psychologická estetika.
    3. Marxismus, analytická estetika.
    4. Vybrané tvůrčí poetiky umělců dvacátého století (Kandinský, Schönberg, Le Corbusier.
  1. Estetika jako disciplína
    1. Předmět estetiky a obecné teorie umění, vztah k dalším oborům, propedeutiky.
    2. Metody a význam estetiky, estetická výchova.
    3. Estetický objekt, artefakt, umělecké dílo, otevřené umělecké dílo.
    4. Estetická funkce a její vztah k dalším funkcím umění, estetická a umělecká hodnota, přechody z umění do mimoumění (Volek, Mukařovský).
    5. Estetická recepce.
  1. Sémiotika a postmoderna
    1. Pojem znaku, druhy znaků.
    2. Znaky v umění, neprůhlednost uměleckého znaku.
    3. Představitelé sémiotiky, vybrané sémiotické přístupy.
    4. Proměny umělecké tvorby a recepce v postmoderní době.
    5. Postmoderní estetické teorie, poststrukturalismus.
  1. Typologie pojmu kultura
    1. Hodnotové a hodnotově neutrální chápání fenoménu kultury.
    2. Sociologické teorie kultury.
    3. Masová, lidová a populární kultura.
    4. Reflexe populární hudební kultury v díle T. W. Adorna (základní pojmy, argumenty a jejich kritické zhodnocení).
  1. Specifické rysy divadla ve srovnání s jinými druhy umění
    1. Divadlo jako časoprostorový jev. Divadlo jako syntetické umění.
    2. Divadlo jako jev interaktivní. Divadelní prostor. Divadlo jako jev psychologický a sociologický.
  1. Divadelní věda
    1. Počátky evropské a české divadelní vědy, představitelé.
    2. Dějiny divadla, teorie divadla a divadelní kritika jako tři součásti divadelní vědy.
    3. Specifické rysy výzkumu divadla ve srovnání s jinými druhy umění.
  1. Filmový čas a prostor
    1. Vyprávění jako formální systém. Bordwellovo pojetí filmového vyprávění.
    2. Funkce diváka v narativním procesu.
  1. Filmový záběr a střih
    1. Funkce střihu ve struktuře filmového díla.
    2. Vývoj filmového střihu.
    3. Základní druhy.

Studijní literatura

Katedra divadelních, filmových a mediálních studií

Studijní literatura z oblasti divadla

  • BERNARD, Jan. Co je divadlo. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1983.
  • BROCKETT, Oscar G. Dějiny divadla. Praha: Lidové noviny, 1999.
  • HOŘÍNEK, Zdeněk. Drama, divadlo, divák. Brno: JAMU, 2008.
  • JUST, Vladimír. Divadlo v totalitním systémuPříběh českého divadla (1945–1989 nejen v datech a souvislostech. Praha: Academia, 2010.
  • OSOLSOBĚ, Ivo. Zichova filozofie dramatického tvaru. In Zich, Otakar. Estetika dramatického umění. 2. vyd. Praha: Panorama 1986, s. 373–399.
  • PAVLOVSKÝ, Petr. Základní pojmy divadla. Teatrologický slovník. Praha: Libri a Národní divadlo, 2004.
  • STEHLÍKOVÁ, Eva. Antické divadlo. Praha: Karolinum, 2005.
  • VODIČKA, Libor. Úvod do divadelních studií. Olomouc: Univerzita Palackého, 2013. (Skripta, pouze elektronicky.)

Studijní literatura z oblasti filmu

  • Abel, Richard: French Film Theory and CriticismVolume I.: 1907-1929. Princeton University Press 1988.
  • Andrews, Dudley: The Major Film Theories. New York Oxford UP 1984.
  • Aristarco, Guido: Dějiny filmových teorií. Praha 1968.
  • Bazin, André: Co je to film? Praha, Čs. filmový ústav 1979.
  • Bordwell, David: Narration in the Fiction Film. University of Wisconsin Press, 1987.
  • Bordwell, David; Thompsonová, Kristin: Dějiny filmu. Praha: AMU 2007
  • Bordwell, David; Staiger, Janet; Thompson, Kristin: The Classical Hollywood Cinema. Columbia University Press 1985.
  • Bordwell, David; Staiger, Janet; Thompson, Umění filmu. Úvod do studia formy a stylu. Praha AMU 2010.
  • Cook David A.: A History of Narrative Film. New York: W. W. Norton & Co. 1996
  • Erlich, Victor: Russian Formalism. History – Doctrine. Mouton 1955.
  • Film jako znakový systém. Filmologický sborník VII. Praha 1971.
  • Gregor, Ulrich; Patalas, Enno: Dejiny filmu. Bratislava : Tatran 1968.
  • Kracauer, Siegfried: Teorie filmu: Studijní materiály dramaturgie. Praha SPN 1968.
  • Kučera, Jan.: Střihová skladba ve filmu a v televizi. Praha. AMU 2003.
  • Mihálik, Peter (ed.): Sovietska filmová teória dvadsiatych rokov. Bratislava, Slovenský filmový ústav 1986.
  • Monaco, James, Nová vlna. Praha, AMU 2001.
  • Mukařovský, Jan: Studie I. Brno, Host 2000.
  • Nicholls, Bill (ed.): Movies and Methods, Vol. I. University of California Press 1976.
  • Nicholls, Bill (ed.): Movies and Methods, Vol. II. University of California Press 1985. 
  • Plazewski, Jerzy.: Filmová řeč. Praha 1967.
  • Sborník filmové teorie 1. Angloamerické studie. Praha 1991.
  • Stam, Robert: Film Theory. An Introduction. Wiley-Blackwell 2000
  • Szczepanik, Petr (ed.): Nová filmová historie. Praha 2004.
  • Šklovskij, Viktor: Teorie prózy. Akropolis 2003.
  • Tartuská škola. Sborník filmové teorie 2. Praha 1995
  • Thompsonová, Kristin: Neformalistická filmová analýza: jeden přístup, mnoho metod. Iluminace 1998, č. 1.
  • Thompson, Kristin.: Breaking the Glass Amor. Neoformalist Film Analysis. Princeton University Press 1988.
  • Toeplitz, Jerzy: Dějiny filmu 1 (1895-1918) Praha: Panorama 1989

Katedra muzikologie

Studijní literatura z dějin hudby 

  • Černušák, Gracián.  Dějiny evropské hudby. Praha: Panton, 1964.
  • HELFERT, Vladimír. Periodisace dějin hudby. Příspěvek k otázce logiky hudebního
  • NAVRÁTIL, Miloš. Nástin vývoje evropské hudby 20. století, Ostrava: Montanex, 1993.
  • Smolka, Jaroslav a kol. Dějiny hudby. Praha – Brno: Togga, ČHF, 2001.
  • VYSLOUŽIL, JIŘÍ. Hudobníci 20. storočia, Bratislava 1981.
  • vývoje. In Vybrané studie I. O hudební tvořivosti. Praha: Editio Supraphon, 1970. s. 355-384.

Studijní literatura z estetiky, obecné teorie umění a sociologie umění 

  • Cohen, Jean-Louis. Le Corbusier. Praha: Slovart, 2005.
  • Eco, Umberto. Skeptikové a těšitelé. Praha: Svoboda, 1995.
  • Eco, Umberto. Autor a jeho interpreti. In: Eco, U., „Mysl a smysl“, Moraviapress, Břeclav 2000, s. 149-165.
  • Fiske, John. Reading the Popular. London 1997, s. 2-12.
  • Flašar, Martin. Poème électronique. 1958. Le Corbusier - E. Varèse - I. Xenakis. Brno: Masarykova univerzita, 2012.
  • Gilbertová, Katharine E. H., Kuhn, Helmut. Dějiny estetiky. Praha: SNKLU, 1969.
  • Kandinsky, Wassily. O duchovnosti v umění. Praha: Triáda, 2009.
  • Murphy, Robert F. Úvod do kulturní a sociální antropologie. Praha: SLON, 2004.
  • Prokop, Dušan a Jůzl, Miloš. Úvod do estetiky. Praha: Panorama, 1989.
  • Ptáčková, Brigita - Stibral, Karel. Estetika na dlani. Olomouc: Rubico, 2002.
  • Schönberg, Arnold. Styl a idea. Praha: Arbor Vitae, 2004.
  • Soukup, Václav. Přehled antropologických teorií kultury. Praha: Portál, 2000.
  • Souriau, Étienne. Encyklopedie estetiky. Praha: Victoria Publishing, 1994.
  • Švácha, Rostislav. Le Corbusier. Praha: Odeon, 1989.
  • Tatarkiewicz, Wladyslaw. Dejiny estetiky I, II, III. Bratislava: Tatran, 1985-1991.
  • Volek, Jaroslav. Kapitoly z dějin estetiky. Praha: Panton, 1969.
  • Volek, Jaroslav. Základy obecné teorie umění. Praha: SPN, 1968.
  • Zuska, Vlastimil. Estetika. Úvod do současnosti tradiční disciplíny.Praha: Triton, 2001.

Katedra výtvarných umění

Studijní literatura z dějin výtvarných umění 

  • Daniel, Ladislav (ed.), Benátčané. Malířství 17. a 18. století z českých a moravských sbírek, Praha 1997.
  • Daniel, Ladislav (ed.), Florenťané, umění z doby medicejských velkovévodů, Praha 2002.
  • Daniel, Ladislav (ed.), Mezi erupcí a morem. Malířství v Neapoli 1631-1656, Praha 1995.
  • Daniel, Ladislav, Reniana, Praha 1992.
  • Dějiny českého výtvarného umění I/1, 2. Od počátků do konce středověku, Praha 1984, s. 45-128, 145-283, 311-327, 355-397, 405-439.
  • Dějiny českého výtvarného umění II/1, 2. Od počátku renesance do závěru baroka, Praha 1989, s. 182-247, s. 328-339.
  • Dějiny českého výtvarného umění 1890-1938, IV/1,2, Praha 1998, s. 233-312, 329-354.
  • Encyklopedie světového malířství, Praha 1975 (hesla: Agostino Carracci, Annibale Carracci, Ludovico Carracci, Cimabue, Giotto di Bondone, Masaccio, Michelangelo Buonarotti, Tizian).
  • HRBÁČOVÁ, Jana (ed.), Jindřich Zdík (1126-1150). Olomoucký biskup uprostřed Evropy (kat.výst.), Olomouc, Arcidiecézní muzeum 2009.
  • Kratochvíl, Petr, Karel Hubáček, Praha 2006.
  • Kuburović, Branislava – Šlapeta, Vladimír, Jan Kotěra 1871-1923, zakladatel české moderní architektury, Praha 2001.
  • Sedlák Jan, Vila Tugendhat, prostor ducha a umění, Brno 2012.
  • Stolárová, Lenka  – Vlnas, Vít (eds.), Karel Škréta 1610-1674, doba a dílo, Praha 2011.
  • ŠVÁCHA, Rostislav, Le Corbusier, Praha 1989.
  • Toman Rolf (ed.), Baroko. Architektura, sochařství a malířství, Praha 2007.
  • Toman Rolf (ed.), Umění italské renesance. Architektura, sochařství a malířství, Praha 2000.
  • Turner, Jane (ed.), The Dictionary of Art, London 1996 (hesla: Alessandro Allori, Cristofano Allori, Francesco Bassano, Leandro Bassano, Jacopo Bassano, Hieronymus Bosch, Agnolo Bronzino, Michelangelo Merisi da Caravaggio, Agostino Carracci, Annibale Carracci, Ludovico Carracci, Lodovico Cigoli, Correggio, Pieter Bruegel I, Francesco Furini, Jan Gossart, Jan van Eyck, Guido Reni, Jusepe de Ribera, Massimo Stanzione, Paolo Veronese, Rogier van der Weyden).

Privacy settings

We use cookies and any other network identifiers on our website that may contain personal data (e.g. about how you browse our website). We and some of the service providers we use have access to or store this data on your device. This data helps us to operate and improve our services. For some purposes, your consent is required to process data collected in this way. You can change or revoke your consent at any time (see the link at the bottom the page).

(Essential cookies enable basic functions and are necessary for the website to function properly.)
(Statistics cookies collect information anonymously. This information helps us to understand how our visitors use our website.)
(They are designed for promotional purposes, measuring the success of promotional campaigns, etc.)